KARASOVÁ, A. Rekonstrukce hliněných staveb v regionu Haná [online]. Brno: Vysoké učení technické v Brně. Fakulta architektury. .
Ing. arch. Karasová zahájila studium doktorského studijního programu 1. 10. 2004. V 1. semestru složila zkoušky z předmětů Metodika vědecké práce a Teorie a vývoj urbanismu s hodnocením výborně, ve 2. semestru studia složila v termínu zkoušky z předmětů Teorie a vývoj architektury, Konstrukce v architektuře, Angličtina. Ve 2. ročníku studia absolvovala předměty Výpočetní technika v architektuře a Ochrana a obnova památek. 2. ročník studia uzavřela státní zkouškou. Během studia doktorandka vykonávala pedagogickou praxi - spolupracovala při výuce předmětu Typologie zemědělských staveb, v jehož rámci byl prováděn průzkum vesnických hliněných domů. Mimo vlastní výuku spolupracovala doktorandka při přípravě učebních textů a pomůcek. Doktorandka se během studia účastnila řešení dvou projektů spolufinancovaných EU. 1. Přeshraničního projektu INTERREG IIIA - Minulostí k budoucnosti - přírodní materiály v regionální stavební kultuře, jehož nositelem byla obec Rostěnice-Zvonovice, partnerem Fakulta architektury VUT v Brně a Sdružení hliněného stavitelství o.s., přeshraničním partnerem Fakulta priemyslných technológií v Púchově (Technická universita A. Dubčeka v Trenčíně). 2. Projektu OP RLZ Přírodní materiály a nepálená hlína v novodobých i tradičních stavbách, jehož nositelem bylo Sdružení hliněného stavitelství a partnerem Fakulta architektury VUT v Brně. Oba projekty byly věnovány hliněnému stavitelství, v jejich rámci byla provedena řada průzkumů starých hliněných staveb a návrhy na jejich rekonstrukce, zkoušky hliněných vzorků a těles, byly uspořádány konference Zdravé domy 2007 a 2008, exkurze u nás a do zahraničí a řada dalších aktivit. Doktorandka byla v průběhu řešení těchto projektů plně vytížená spoluprací na projektech, proto jí bylo prodlouženo doktorské studium ze 3 na 4 roky. Ing.arch. Karasová se v průběhu studia aktivně účastnila doktorských i mezinárodních vědeckých konferencí, je spoluautorkou 4 publikací. Ing.arch. Karasová přistupovala k doktorskému studiu odpovědně, úkoly s doktorským studiem spojené plnila vzorně a v požadovaných termínech.
Disertace o nadstandardním rozsahu 161 listů je doplněna ještě 26 nečíslovanými listy velmi pečlivě dokumentovaných příloh průzkumů,rozborů i návrhů koncepce i detailů rekonstrukcí domů z nepálené hlíny z různých částí Ceské republiky, ale zejména z regionu Hané. V bohatém seznamu literatury, podkladů a autorčiny publikační činnosti postrádám alespoň zmínkuo disertaci Ing.arch.G.Sturmové o hliněných stavbách cca 1998, kterou vedla také Doc. Zabičková, dále informaci o celohliněné „Rybářské baště“ Doc. Suskeho v Průhonících, jakož i určitý doklad o „renesanci hlíny jako stavebního materiálu na konci 20.stol:‘.Historický vývoj hliněných staveb od nejstarších kultur ve světě, je zpracován povšechně,ale dostatečně(prosím uvést skvostné paláce a královská města str.8 zkrácené verze), zatím co přehled vývoje a objektů v CR a jednotlivých regionech je možným podkladem pro malou publikaci. Jestliže jsou však uvedeny typologicky také hliněné hospodářské budovy, pak zde chybí nejvyšší hospodářská budova z nepálených cihel v CR — čtyřpodlažní sušárna chmele v Odrlicích u Litovle z konce 19.stol.. Byt‘ neudržovaná ‚ působi monumentálně. Chybí zde také zmínka o patrových komorách — špýcharech ‚volně stojících u obytných stavení zvláště na Luhačovickém Zálesí. Argument, že v našich nížinách převládají hliněné stavby pro masivní výskyt vhodných hlín, by však měl být doplněn faktem,že v těchto úrodných oblastech bylo a je minimum vhodných lesů pro stavby roubené. Spraš se v CR vyskytuje téměř všude.V horských a podhorských oblastech v menších, erodovaných vrstvách — s dostatkem dřeva méně využívána. Zel, právě v inundačních říčních nivách jsou hliněné stavby nejvíce ohroženy a tedy téměř vyloučeny. Na bezpečných návrších optimální. Příkladem je rodinný dům z dusané hlíny do posuvného bednění v Jehnicích u Brna z r.1958, který funguje bezproblémově. Následuje rozbor hliněných staveb v mikroregionu „Větrník‘ — svazku obci na Vyškovsku, kde se zachovalo nejvíce stylově charakteristických hliněných staveb. Bylo by vhodne zmínit, že právě tato zachovalost je důsledkem etnického charakteru vesnic. Byly to vesnice německého jazykového ostrůvku, jehož obvvatelése smyslem pro tradici zachovali do roku 1945 nejen architekturu, ale i kroje, písně a zvyky. Okolní české hanácké obce, zvláště Rousínovska měly velmi podobné znaky lidové kultury, která ale během modernizace od počátku 20.stol. téměř zmizela. Další částí disertace je velmi instruktivní a komplexní pojednáni o konstrukčních, materiálových a poruchových vlastnostech hliněných staveb. Dominantou práce je tvůrčí — návrhová část. Po rozboru tradičních dispozic lidového trojdílného domu. Chybí zmínka o postupném srůstáni dvoudílného domu s volně stojicí patrovou komorou — kletí. v trojdílnou dispozicí, ale s dlouho přetrvávajicí dvoupodlažní komorou. Ve výčtu faktorů architektonické kompozice chybí přírodní složky — teren,vegetace, světové strany,světlo.K dispozičnímu řešeni typických hliněných domů připomínám, že výhodnější umístění obývacího pokoje s k.k by bylo v (zeleném) prostoru ložnice vedle koupelny.Ložnice může být menší.(obr.2 a 3 zkr.verze).Dále se obávám, že v chodbě podkroví ( obr. 12 a 13 — Velké Těšany) nevýjde podchodná výška a výška dveří byť v hanáckém „patýrku“.Není jasný pojem „šachta“ na str.25. Pres všechny tyto připomínky rád konstatuj i,že disertační práce je a- aktuální, třeba že nikoliv na programu dne,ale s perspektivou nejern rekonstrukce stávajících,ale i výstavby nových hliněných domů. b- svojí pečlivě uspořádanou komplexnosti přináší zajímavé poznatky pro stavebni i architektonickou praxi jakož i c- systémovým rozborem a syntézou dosavadních poznatků přispívá k rozvoji vědního oboru d- po formální stránce je disertace nadprůměrná. Příkladné je uspořádání nejen fotografii, e- ale i vlastních kreseb a půdorysů spolu s jazykovou kulturou, ale i netradiční — nečernou vazbou disertace v kardinálské červeni a něžnou rukou hladící lehce popraskanou hliněnou omítku na obálce zkrácené verze. To vše směřuje k e- tak, že d o p o r u Č u j i disertační práci Ing.arch.A.Karasové k úspěšné obhajobě
a) aktuálnost tématu DP Český venkov má do současné doby poměrně velkou část bytového fondu a hospodářských provozů provedenu v technologii z nepálených cihel. Tyto stavby jsou velmi často ve špatném stavu a na hranici své fyzické životnosti. Současně s používáním nových stavebních materiálů postupně zanikly i znalosti používání těchto technologií a tyto stavby jsou pak zbytečně odstrafiovány nebo nevhodně přestavovány s použitím současných materiálů. Je velmi důležité zachovat toto dědictví zejména u důležitých staveb, které by měly být památkově chráněny. Další část těchto staveb může být zachráněna správnou rekonstrukcí, předpokladem je obnovení znalosti těchto technologií. U nové výstavby současně sílí trend použití přírodních materiálů. Zelené bydlení, zdravé bydlení, ekologické bydlení, to jsou častá témata nové výstavby. Oba tyto směry spojuje znalost technologií použití historických přírodních materiálů. Tento nový trend výstavby může tak současně nápomoci záchraně těchto památek hliněného stavitelství. b) zda disertace splnila sledovaný cíl Disertační práce řeší nejen vlastní téma rekonstrukce hliněných staveb, ale i stručně popisuje celou historii hliněného stavitelství u nás a ve světě. Rozebírá vlastnosti a technologie z nepálené hlíny. Dále popisuje průzkumy a evidenci současného stavu nepálené hlíny v zástavbě čtyř obcí. Současně popisuje podrobný průzkum více objektů z nepálených cihel s návrhem rekonstrukce. V závěru doporučuje vhodné skladby konstrukcí. Disertační práce svým rozsahem splnila sledovaný cíl a v některých částech ho i překročila. c) zda byl splněn požadavek paragrafu 47 zákona 111/1998 Sb. a odd. 17 Směrnice děkana FAVUTv Brně Doktorantka v disertační práci předkládá původní výsledky řešení, ke kterým samostatně dospěla v průběhu studia. Využívá výsledků práce projektu [NTERREG IlIA (průzkum čtyř obcí) na jehož zpracování se přímo podílela. V disertační práci je uvedeno několik projektů rekonstrukcí hliněných staveb, které přímo navrhla. Uvedené požadavky byly tímto splněny. d) význam pro praxi nebo rozvoj vědního oboru Práce zpracovává problematiku i v historických a geografkkých souvislostech. Popisuje fyzikální vlastnosti hliněných materiálů, tato část je převzata z různých zdrojů. Neřeší tyto vlastnosti ajejich chování ve vztahu k rekonstrukcím. Tato část by si zasloužila doplnění. Je nutno říci, že toto téma, ve vazbě na rekonstrukce, je obecně málo zpracováváno. Disertační práce velmi dobře metodicky zpracovává postup, jak by se mělo k rekonstrukcím přistupovat a jak je řešit. To je dokladováno na mnoha příkladech rekonstrukcí konkrétních domů. V tomto je velkým přínosem pro stavební praxi. Vzhledem k velkému nedostatku odborné literatury s touto tématikou, by si práce zasloužila knižního zpracování. V tom případě by bylo vhodné, doplnit tuto práci o celkovou problematiku zateplování i ve vazbě na nový dotační program Zelená úsporám. Toto řešení bude často stavebníky vyžadováno. ) vyjádření k formální úpravě DP Po formální stránce je disertační práce dobře členěna dle osvědčeného schématu. Drobné formální nedostatky lze vytknout grafice umístění a rozměrům obrázků. Některé příklady se opakují. U rekonstrukcí těchto staveb je velmi důležité, aby stavba vyhovovala současným požadavkům na tepelnou ochranu budov. V souvislosti se zateplováním je nutno řešit i problematiku tepelných mostů. Tato problematika je řešena jen částečně a zasloužila by si doplnění. Dalším vhodným doplněním by byly i doporučené způsoby vytápění těchto budov s případnou vazbou na větrání. Ocenění zaslouží příklady různých možných skladeb vhodných pro rekonstrukce, které jsou řešeny z přírodních materiálů aisou navrženy správně i z hlediska difůze vodních par. 1) stanovisko, zda se práce doporučuje —nedoporučuje k obhajobě Disertační práce se doporučuje k obhajobě.
Formální údaje Disertační práce obsahuje 161 stran a 48 nečíslovaných stran příloh. Práce je rozdělena do dvanácti kapitol. Kapitola 1 - „Úvod“ je vstupem do problematiky hliněného stavitelství. Kapitola 2 - „Základní pojmy“ definuje kriteria hodnocení hliněných staveb z hlediska trvale udržitelného rozvoje. Kapitola 3 — „Cíle disertační práce“ stanovuje témata, jimiž se práce zabývá: přehled historie a technologií hliněného stavitelství, terénní průzkum současného stavu hliněných staveb ve vytipovaných lokalitách a posouzení dochovaných staveb po stránce typologické a konstrukční. Shromážděné poznatky budou východiskem pro návrh rekonstrukcí stávajících staveb. Kapitola 4 — „Historie“ přibližuje historii stavitelství z nepálené hlíny ve světě a na území České republiky se zvláštním přihlédnutím k typologii lidového stavitelství na Hané. Autorka zmiňuje histotickou a současnou funkci staveb a vyjmenovává muzea v přírodě na území České republiky. Kapitola 5 - „Vlastnosti nepálené hlíny“ se zabývá přednostmi i nedostatky nepálené hlíny a jejími mechanickými a fyzikálními vlastnostmi. Kapitola 6 - „Technologie z nepálené hlíny“ — přináší úplný přehled konstrukčních principů, rozdělených dle způsobu výstavby na monolitické, zděné a výplňové. Autorka pro názornost doprovází jednotlivé technologie vlastními ilustracemi a fotografiemi z celého světa. V samostatné podkapitole popisuje tradiční technologie užívané na území České republiky a závěr kapitoly věnuje popisu současných technologií. Výsledky terénního průzkumu obsahují kapitoly 7 a 8. Kapitola 7 — „Průzkumy a metody zpracování“ popisuje metodu terénního výzkumu v obcích vytipovaného niikroregionu Větrník a pro každou obec samostatně přináší procentuální zastoupení nepálené hlíny v dochovaných stavbách a rovněž srovnávací graf z výsledku výzkumu na území České republiky. Kapitola 8 — „Dispoziční a konstrukční řešení stávajících hliněných staveb“ se zabývá architektonickými, konstrukčními a urbanistickými principy lidového stavitelství. Kapitola 9 — „Poruchy stávajících hliněných staveb“ přináší obsáhlý výčet příčin statických poruch hliněných konstrukcí včetně vnějších i vnitřních vlivů, které se na nich podílejí. Autorka také zmiňuje metody sledování statických poruch a kvality hliněných konstrukcí. Kapitola 10 — „Architektonická kompozice“ pojednává o prvcích podílejících se na vzájemné harmonické skladbě všech složek stavebního díla a aplikuje je na naše lidové stavitelství. Je teoretickým východiskem pro následující stěžejní kapitolu předložené práce. Kapitola 11 - „Dispoziční a konstrukční řešení při rekonstrukci stávajících hliněných staveb“. V této kapitole doktorandka předkládá možnosti rekonstrukce tří konkrétních objektů s přihlédnutím k jejich dispozičnímu řešení, existenci či neexistenci základů, výškové úrovni a funkci, zabývá se krovem a prosvětlením obytného podkroví, krajovými specifiky. V samostatných podkapitolách se autorka věnuje odstraňování konstrukčních poruch, tepelné izolaci hliněných staveb a dalším možnostem energetických úspor v souladu s udržitelnou výstavbou a návrhů, skladeb konstrukčního řešení. Závěr kapitoly je metodickým návodem. jak postupovat při správné rekonstrukci hliněných staveb. Kapitola 12 - „Závěr“ Přílohy - výsledky výzkumů, fotodokumentace, rekonstrukce Význam práce Hliněné stavitelství na našem území má staletou tradici, která byla ve 20. století přerušena. Současná stavební praxe se k tomuto osvědčenému stavebnímu materiálu vrací a oceňuje jeho přednosti pro zdraví člověka i ochranu přírodního prostředí. Teoretická základna navrhování hliněných staveb se teprve vytváří a v počátcích jsou rovněž praktické zkušenosti s užíváním tohoto materiálu, proto každá práce přinášející teoretické poučení, praktické a experimentální poznatky a na základě nich předkládající možná řešení pro využití hlíny v souladu s nároky a požadavky současného člověka, je přínosem pro sledovanou problematiku. Velmi cenná je tato práce pro oblast památkové péče, nebot‘ podává konkrétní návody pro sanaci a rekonstrukci hliněných staveb. Připomínky Nelze nezmínit některé nepřesnosti v případě etnografických exkurzů. Autorka pojímá rozšíření hliněného stavitelství na našem území geografkky, ale např. na str. 29, kde píše o Slovácku, zmiňuje jen jeho dvě podoblasti Dolňácko a Horňácko. byt‘ hliněné stavitelství je rozšířeno také v dalších národopisných podoblastech Slovácka Podluží a hanáckém Slovácku. Vypuštěná písmena nebo nesprávná délka samohlásek, např. na str. 32 chybně Zubnice místo Zubrnice na str. 61 “nestarší“ místo nejstarší. Kopírováním textu se chyba opakuje i na dalších stránkách. na str. 84 chybně Mirokošť místo správného názvu Milokošt‘ aj. Zaváděj ícíje název práce, nebot‘ jeden z domů, k nimž autorka předkládané řešení jejich rekonstrukce, se nenachází na Hané, nýbrž na Slovácku, v uhershohradišt‘ské Části Dolňácka Tupesyčp. 118). Matoucí je odkazování na citovanou literaturu jen pomocí číselného indexu. Stejné indexy má totiž jak seznam literatury, tak seznam autorčiny vlastní publikační činnosti. Pokud jde o citovanou literaturu, schází v ní stěžejní práce Václava Frolce: Lidová architektura na Moravě a ve Slezsku, Brno 1974. Závažné studie o lidovém stavitelství vycházely v časopise Československá etnografie, ty však autorka vzhledem k svému profesnímu zaměření není povinna znát a v kontextu její práce by přispěly jen k dokreslení historického vývoje hliněného stavitelství. Výraz murl (na str. 138-139) se v etnografické literatuře nevyskytuje, patrně se začal užívat pod vlivem Václava Mencla. Aktuálnost a přínos disertační práce Přes výše uvedené připomínky pokládám práci za velmi přínosnou pro široce pojatou problematiku i konkrétní závěry vyplývající z terénního průzkumu i stavební praxe. Autorka přehledně shrnula historii hlíny jako stavebního materiálu ve světě i na našem území, podrobně zdokumentovala technologie hliněných konstrukcí včetně jejich územního rozšíření, neomezila se však jen na ně, nýbrž přinesla výčet veškerého možného použití hlíny při stavební činnosti. Jedinečný je přehled o podílu hlíny ve stávajících stavbách ve vytipovaném regionu a je záslužné takto koncipovaný výzkum uskutečnit, protože jedině on může konkretizovat dosavadní představy o materiálovém složení vesnických staveb. Podnětné jsou rovněž její varianty rekonstrukcí hliněných staveb, respektující materiál i prostředí stavby. Autorka přistoupila k hliněnému stavitelství komplexně a s ohledem na historické, kulturní i dnešní módní enviromentalistické souvislosti a hledala možná řešení nastolených problémů. Právě v této komplexnosti shledávám největší přínos její práce Závěr Disertační práce je zdařilá a zcela naplnila svůj cíl. Její téma je aktuální a nepochybně i perspektivní a výsledky jsou přínosné a použitelné pro obory zabývající se současnými stavbami i rekonstrukcemi historických objektů. Členění práce postupuje logicky od historického a geografického úvodu přes typologie k průzkumům současného technického stavu ke konkrétním návrhům řešení závad a návrhům rekonstrukcí. Předložená práce splňuje požadavky kladené na disertační práci. Dokládá vysokou odbornou zdatnost autorky ajejí schopnosti a předpoklady pro další vědeckou a výzkumnou práci. Proto doporučuji, aby disertační práce byla přijatá k obhajobě a po úspěšném obhájení byla Ing. arch. Aleně Karasové udělena vědecká hodnost Ph.D. /
eVSKP id 28966