LUCIAKOVÁ, K. Architektúra a nevidiaci [online]. Brno: Vysoké učení technické v Brně. Fakulta architektury. .
Disertační práce je zaměřena na mimořádně aktuální téma, kterým je problematika tzv. architektonických bariér, s důrazem na oblast života nevidomých a slabozrakých lidí. Vzhledem k tornu, že se tímto tématem zabývá relativně malý okruh specialistů, je práce doktorandky vyznaným přínosem pro tuto oblast architektonické tvorby životního prostoru- prostředí. Za výrazně pozitivní /mimo jiné/je možné vnímat způsob získávání informací z této oblasti života tzv. handicapovaného člověka formou experimentální tvorby-práce v tzv. eiénu. Za nejzdařilejší akci lze považovat výstavu umělecké tvorby nevidomých, která se setkala s výrazně pozitivním ohlasem, nejen v kruzích odborných, ale i mezi laickou veřejností. Disertantka plnila své studijní povinnosti dle odsouhlaseného stud. plánu. Disertační práce splňuje základní požadavky kladené na její profil a výstupy, proto ji doporučuji k obhajobě
Oponentský posudok na dizertačnú prácu lng.arch. Kataríny LUCIAKOVEJ vypracovanú na tému - ARCHITEKTÚRA A NEVIDIACI- v študijnom obore doktorandského štúdia 35-01-V002, architektúra. Školiteľ Prof. lng.arch. Jiljí ŠINDLAR, CSc. Dizertačná práca lng.arch. Kataríny LUCIAKOVEJ má celkom 145 čislovaných strán textu s prílohami, 89 obrazových príloh za textom na 24 stranách, viažucich sa na tému dízertačnej práce. Je koncipovaná do 7. samostatných kapitol. Kapitoly 8-10 sú o použitých zdrojoch a prilohách. 1! Aktuálnost‘ témy Zrak je neoddeliteľná súčast‘ podmienok vnímania vonkajšieho i vnútorného priestoru. Vytváranie architektonického priestoru alebo všeobecnejšie životného prostredia bez bariér fyzických, psychických, informačných je závažnou a náročnou úlohou, ktorej riešenie odzrkadľuje skutočný reálny obraz o stave spoločnosti. Je to tvorba kompleXného harmonického životného prostredia pre všetkých. Architektúra by mala, Či mohla ponúkať aj viac než len púhe vyriešenie úlohy technickými prostriedkami dostupnými v danom čase. Architekt by mal okrem priestoru vytvárať aj impulzy pre hľadanie nových nešení aj v oblasti bezbariérovosti - lepšie - integrálnej prístupnosti životného prostredia, ktorú nie je možné zvládnut‘ bez interdisciplinárneho prístupu - spolupráce mnohých špecialistov. Vyššie uvedené dóvody, vyjadrené aj v dizertačnej práci, ako aj málo komplexnejšieho materiálu na uvedené téma, ma vedú k názow o aktuálnosti témy predloženej dizertačnej práce. 21 Zvolená metóda spracovania Dizertačná práca lng.arch. Kataríny LUCIAKOVEJ je spracovaná ako sumár množstva odborných, metodických i skúsenostných poznatkov o téme — architektúra a nevidiaci. Následná analýza podrobných podkladov, vyhlášok, zákonných ustanovení a odborných statí, sumár najpodstatnejších podkladov následne syntetizuje a v závere formuluje odporúčania pre optimálne riešenia aj z hľadiska estetických hodnót. 3/ Splnenie stanoveného cieľa Jedným zo základných prostriedkov vedúcich k samostatnému a plnohodnotnému životu nevidiaceho, či t‘ažko zrakovo postihnutého je využitie vhodných opatrení pri úprave prostredia, v ktorom sa pohybuje, teda jeho debarierizácia. Podrobný prehrad takýchto podmienok a ich následné systematické zatriedenie, najmá však v zmysle názvu dizertačnej práce — vnímanie architektúry a vnútorného prostredia nevidiacimi - bol cieľom skúmanej problematiky. Podľa mójho názoru je 4. kapitola /str. 39-97/ dóležitým komplexom údajov tvorby priestoru pre nevidomých, z hľadiska názvu pokladám za dóležitejšiu 5. kapitolu /str. 98-109/o estetickýcti hodnotách architektúry a ich vnímaní zrakovo postihnutými ľuďmi, ktorá je v práci jedinečná. Vizuálne vnímanie výrazne napomáha k pochopeniu i modelovaniu priestoru. Zrakovo postihnutí sú o takéto vnimanie zásadne ochudobnení. Textových materiálov, vyhlášok a odborných článkov o problematike navrhovania objektov prístupných aj pre zrakovo postihnutých je už relatívne dostatok, horšie je však ich dósledné praktické uplatnenie. Spracované systematické členenie, formulovanie jednotlivých tvorivých fáz a prezentovanie vývoja témy v súvislosti s vývojom priestow, dáva dizertantke dóvod spracovať tému kvalifikovane, komplexne a podľa kľúČových charakteristik aj aktuálne. 4! Póvodné výsledky riešenia vedeckého problému doktoranda lng.arch. Katarína LUCIAKOVÁ postupovala vo svojej práci logicky, analyzujúc súčasný stav z dostupnej literatúry, informácií z internetu i vlastných návštev významných objektov spomenutých v dizertačnej práci. Dizertantka tak dokladuje schopnost‘ samostatnej vedeckej práce. Úvod a jadro práce obsahuje kľúčové charakteristiky na zaradenie jednotlivých typov úprav priestoru do kategórii, ktoré sú v tejto práci nové. Konkrétny prínos, okrem sústredenia dostupných mateálov v tejto dizertačnej práci, s konkrétnymi možnost‘ami či vlastne potrebou využitia v architektonickej tvorbe, už Čiastočne uplatnila aj vo vlastnej publicistickej praxi. 5/ Význam práce pre ďalší rozvoj vedného oboru a praxe Realizovanie poznatkov z kategorizácie a zhromaždenia údajov o tvorbe priestorov prístupných pre hendikepovaných s dórazom na nevidiacich, uvedených v dizertačnej práci bude isto slúžit‘ ako vhodný študijný materiál pre študentov FA i výkonných architektov. Uplatnenie vedomostí o priestorových, technických i materiálových možnostiach do procesu tvorby priestoru aj pre takúto skupinu iudí je vysoko humánne. Dizertantka svojou prácou dokumentuje dobrý prehľad v problematike tvorby priestoru pre zrakovo postihnutých európskej i domácej proveniencie. 6/ Formálna úprava dizertačnej práce Z hľadiska formálnej úpravy si dovolím niekoiko poznámok: - Autoreferát — dizertantkou nazvaný — Pojednanie o dizertačnej práci, sa od samotnej práce odlišuje dosť neobvyklo. Má aj iný všeobecnejší názov — Architektonické bariéry — handicap. Podia údajov autoreferátu má práca až 12 kap., no samotná dizertačná práca má 10 kap. s mými názvami. - V roku 2000 na pracovisku FA VUT, kde doktorantka spracovávala DP, bola pod vedením školiteľa spracovaná dóležitá výskumná úloha PROJEKT HANDICAP - GEMINI Ibezbariérový architektonický prostor/ a so zhodným názvom spracovala svoju dizertačnú prácu lng.arch.Petra Zalmanová. Ziaľ o tomto nie je v DP nijaká zmienka. -Na FA STUv Bratislave bola spracovaná výskumná úloha a vydaná publikácia - Samová, M., Cerešňová, Z., Kapišinská, V., Korček, P.. Tvorba bezbariérového prostredia. in Antal, J. a kol. 2005. Praktická príručka funkčných a technických požiadaviek na výstavbu. Bratislava, VERLAG DASHOFER, ISSN: 1335-8634. Podobne autorka túto prácu nespomína. Nespomina ani napr. nasledovné www.stránky - http:I/www.skn.sk/ Slovenská knižnica pre nevidiacich Mateja Hrebendu v Levoči - http:/Iarchitektonickebariery.skiziskavanie-informacii - na slovenskej verzii webu je 27 000 stránok v slovenčine s pravidlami pre zrakovo postihnutých, atd. 71 Záverečné stanovisko Záverom len konštatujem, že téma o architektúre a nevidiacich, historickom vývoji a zaraďovaní nevyhnutných kategórii dodržiavania priestorových, dispozičných, materiálových i neformálnych napr. grafických úprav priestorov, je ako sumár je velmi cenný. Preto je najpodstatnejšie, že dizertantka vnima priestorové podmienky pre zrakovo postihnutých ako dóležitý moment pre pochopenie tejto problematiky aj v tvorivých možnostiach pre súčasnú i budúce generácie. Moje poznámky o formálnej úprave DP nepokladám za tak podstatné, aby mohli ovplyvnit‘ moje celkové stanovisko. Po úspešnej obhajobe dizertačnej práce navrhujem Ing.arch. Kataríny LUCIAKOVEJ udelit‘ vedecko - akademickú hodnost‘ PhD. V Bratislave 17.11.2009
Oponentský posudek disertační práce ing.arch. Kataríny Luciakové, vypracované na téma „Architektúra a nevidiaci“ — 2009. Školitel : Prof.Ing.arch. Jiljí Šindlar, CSc. Cílem disertační práce bylo konstruktivní vyhodnocení stavu problematiky specifické oblasti tzv. handicapu lidí slabozrakých a nevidomých. Na základě této cílené analýzy vytvořit prostor, pro řešení této problematiky v budoucnosti. Vzhledem k stávající situaci v této problematice, je toto téma víc než nezbytné, nebot‘ stav společnosti téměř zcela ignoruje oblast péče o handicapované a to i v jiných oblastech spektra možných postižení. Téma bezbariérového životního prostředí je redukováno na tzv. „bezbariérový architektonický prostor“, což ani zdaleka neřeší problémy reálného života. Specifický svět lidí s postiženým zrakem vyžaduje důslednou a citlivou práci s prostorem, jehož základním faktorem by měla být bezpečnost ve smyslu plynulosti pohybu, možnosti srozumitelné orientace v logicky komponovaném prostoru s jasnými orientačními body /bezpečnostními zónami!, možností kontaktu s okolím, variantami smyslového vnímání atd. Tyto, a nejen tyto, důvody zcela jednoznačně zařazují téma disertační práce mezi ta nejaktuálnější pro pozitivní rozvoj společnosti. Zvolená metoda zpracování disertační práce využívá principů vědecké práce, které uspokojivě naplňuje. Sběr pracovních materiálů ajejich vyhodnocení je do jisté míry modelováno osobním profilem disertantky, která s velkým zaujetím vstoupila do této problematiky a na zcela konkrétních zkušenostech z mnoha kontaktů s lidmi a prostředím světa nevidomých, získala mnoho cenných informací a zkušeností, které vložila nejen do analytické, ale i do závěrečné části práce. Lze snad naznačit, že se v některých komentářích stává až příliš zaujatou, což do jisté míry limituje objektivnější pohled na toto téma. Disertační práce splňuje základní požadavky na způsob jejího zpracování vyžadovaný příslušnými předpisy. V disertační práci jsou postupně řazeny informace, které by měly být hodnoceny způsobem objektivního posouzení /dle reálných možností! a následně vyhodnoceny způsobtn nabízejícím kvalitativně vyšší závěry než ty, které daly vzniknout hodnocené situaci. Právě v této oblasti je možné polemizovat o kvalitě použitých informací a způsobu jejich vyhodnocení, nebot‘ do jisté míry je zde potlačena možnost ověření i vjiných oblastech reálného života člověka. Jedním z příkladů je méně zvýrazněna možnost zástupného využívání smyslového vnímání jako je např. čich, pocit pohody, či nepohody vyvolávaný např. elektromagnetickým polem, tzv. podprahové formy vnímání atd. do tohoto spektra témat lze zahrnout i velmi se rozvíjející oblast lékařských experimentů, umožňujících kompenzaci zrakové nedostatečnosti. Tyto, mnohé další, argumenty by snad měly podpořit závěry práce, což je do jisté míry redukováno na popis toho, co ev . již existuje. Tedy ne jaká by mohla být budoucnost, neboť ta se proniítIe 2.cela konkrétním způsobem do životního prostředí- prostoru-architektury. Disertační práce je rozdělena do 10 základních kapitol, které jsou dle náiočnosti Lématu doplněny o podkapitoly. Za velmi přínosné je možné považovat kapitoly 2.1.1, 3.1, 3.2.5 a kapitoly závěrečné. Výraznou pozornost přitahuje kapitola 6. „samostatné práce rukopisy“. Při detailním hodnocení textu je možné se zamýšlet na kvaJitou některých argumentů, ale I svéráznými formami interpretace, což je pravděpodobně součástí gradace některých myšlenek vložených do textu. I.. .rozanalyzovat... — str.16, ...stát v poli ...‚ — str.17, ... odst. 2, . ../ atd., tyto poznámky však nejsou podstatné. Práce je provázena mnoha vyobrazeními, která dokladují velmi důslednou práci se získáváním informací, které nehodnotí popisným způsobem stávající stav problematiky, ale v mnoha situ*cích a případech využívají autentických informací ze života nevidomých a slabozrakých lidí, což výstupy disertační práce objektivizuje a posouvá k velmi dobré kvalitě. Učiněné závěry vložené do disertační práce, zejména z oblasti reálného života, by bylo vhodné prezentovat např. formou DVD. Disertační práce splnila sledovaný cíl s tím, že vytvořila prostor pro další aktivity v této oblasti. Disertační práce splnila podmínky kladené na její profil a kvalitu, kterou tímto doporučuji k obhajobě anáslednému udělení vědecko-akademické hodnosti Ph.D. — philosophie doktor. V Brně 21.11.2009
1. Aktuálnost tématu Téma práce je velmi aktuální 2. Zvolená metoda zpracování Práce je zpracována na teoretické rovině - metodou analýzy odborné literatury 3. Splnění stanovených cílů Cíle práce jsou velmi obecné a nejsou jasně definovány. Chybí zaměření na konkrétní oblast. Není jasná vzájemná souvislost mezi jednotlivými kapitolami. Názvy některých kapitol se míjejí s jejich obsahem. Autorka uvádí ve své práci zjevné nepravdy. 4. Původní výsledky řešení vědeckého problému Řešení vědeckého problému postrádám. 5. Význam práce pro další rozvoj vědního oboru a praxi Velmi kladně hodnotím snahu autorky podrobně rozpracovat dané téma, přínos disertační práce Ing. arch Kataríny Luciakové je však významně omezen z důvodu nedostatečného teoretického zpracování, málo propracovaných souvislostí a minimálního přínosu pro praxi. 6. Formální úprava disertační práce Jazyková a stylistická úroveň práce je dobrá, na úrovni disertační práce však očekávám fundovaný souvislý text obsahující velké množství odkazů na aktuální zdroje domácí i zahraniční. Obrázky by neměly být součástí textu, nýbrž samostatné obrazové přílohy. Čtenář není schopen vzhledem k nedostatkům v zápisu použitých zdrojů dohledat použité informace ve zdrojích. 7. Publikování dílčích výsledků disertační práce Nelze v této podobě doporučit k publikování 8. Jednoznačné stanovisko zda práci doporučuji - práci k obhajobě nedoporučuji Otázky k obhajobě a připomínky k diplomové práci: Slovní hodnocení práce: Oceňuji zájem Ing. Arch. Kataríny Luciakové o problematiku nevidomých lidí a její přání dále se touto problematikou zabývat. Téma disertační práce, které zvolila je velmi aktuální. Zpracované je na teoretické rovině metodou analýzy odborné literatury. Název práce "ARCHITEKTÚRA A NEVIDIACI" nekoresponduje přesně s obsahem práce. V práci jsou uváděny nejen úpravy prostředí pro nevidomé, ale také slabozraké. Přesnější by bylo označení "ARCHITEKTURA A LIDÉ S VÁŽNÝM POŠKOZENÍM ZRAKU" nebo "ARCHITEKTURA A LIDÉ NEVIDOMÍ A SLABOZRACÍ". Přizpůsobování prostředí potřebám nevidomých se netýká ani 10% z 1,5% celkového počtu obyvatel v ČR. Tohoto omylu se dopouští většina lidí, kteří profesionálně navrhují prostředí pro nevidomé a slabozraké. Disertační práci tvoří šest kapitol textu. Jednotlivé kapitoly však obsahem ani strukturou nekorespondují se stanoveným tématem. Mnohé části textu na sebe nenavazují, v jednotlivých podkapitolách se objevují části textu, které s názvy kapitol nesouvisí (např. v kap. 4.2.1 o hmatovém označování překážek). Překážky pro nevidomé a způsob jejich zabezpečení proti případnému střetu s nevidomým člověkem není definován. Kapitola popisuje druhy dlažeb a akustického vedení. Uvedené objekty (zastávka tramvaje, eskalátory ...) nejsou překážkou. Celkově práce působí jako kompilace informací z různých zdrojů, které jsou prezentovány bez ohledu na jejich důležitost vzhledem ke zvolenému tématu. U některých částí textu bylo dostačující použít pouze odkaz (např. zásady komunikace s člověkem s postižením zraku na s. 24), na úrovni disertační práce není vhodné uvádět základní informace obšírně. Práce obsahuje hrubé chyby, které vyvolávají zmatky v dané problematice a poukazují na nedokonalé zpracování tématu autorkou. Autorka prezentuje fotografie s naprosto neodpovídajícími popisky např. v kap. 3.1. obr.6, v kap. 4.2.2 obr.29, 30 (podrobněji níže). V textu nacházíme místa s nepravdivými výroky (např. s. 29). První kapitola nastiňuje zvolené metody a cíle práce, které nejsou jasně definovány. Cíl "zpracovat problematiku nevidících ve vztahu k architektuře" (s. 16) považuji za velmi obecný a tím, že se autorka nezaměřila cíleně na konkrétní oblast, je celá práce zpracována velmi povrchně a obecně. Třetí kapitola se zabývá historií, autorka si však nestanovila prioritní historické události či jevy, proto podávaný historický přehled naprosto postrádá souvislosti a je zavádějící - autorka zmiňuje založení prvního ústavu, dalšími se nezabývá, z nejasných důvodů více popisuje výstavu v Glasgow. Za hrubou chybu považuji zveřejnění fotografie RNDr. Hany Bubeníčkové, která je prezentována jako Terezie Hradílková (s. 28). Uvádění tohoto typu fotografií nepovažuji na úrovni disertační práce za vhodné. Autorka dále popisuje situaci v ČR, kterou nastiňuje na několika řádcích. Historie podpory a péče o občany s postižením zraku je přitom v ČR velmi bohatá a buď zasloužila dostačující a podrobný popis nebo naopak naprosté vynechání v textu. Navíc zde autorka uvádí zcela nepravdivé tvrzení, že Tyfloservis vydává časopis Zora (s.29). Podkapitola 3.2 podává informace o významných osobnostech z historie tyflopedie. Autorka neuvádí žádná kritéria, podle kterých vybírala dané osobnosti. Ty jsou voleny bez souvislosti s tématem, autorka zmiňuje osobnosti z oblasti vzdělávání a např. Hellen Kellerovou, která dle mého názoru do tématu vůbec nespadá. Celá podkapitola působí dojmem, že si autorka zvolila pro ni zajímavé osobnosti, nicméně bez kontextu zvoleného tématu. Doporučuji v této oblasti používat např. zdroj Smýkal, J.: Tyflopedický lexikon jmenný. Brno: Technické muzeum v Brně. 2006. ISBN 80-86413-30-6 aj. Čtvrtá kapitola je věnována řešení funkčnosti prostoru a architektury pro osoby s postižením zraku. Oceňuji snahu autorky analyzovat současnou situaci, autorka však pracovala pouze s vybranými zdroji, pro exaktní zpracování bych doporučil např. komparaci se zahraničím. V podkapitole 4.2.2 se vyskytuje hrubý nedostatek v podobě nepravdivých tvrzení. Na s. 51 autorka uvádí dvě fotografie, jejichž popisky absolutně neodpovídají skutečnosti - jedná se o orientační maják a tzv. Sherlock - identifikátor popisů s možností hlasového nahrávání.Toto zařízení nemá nic společného s orientací osob s postižením zraku v prostoru, což opět poukazuje na nedostatečné prostudování problematiky autorkou. Informace v téže podkapitole o vysílání opakovaného povelu trvalým stiskem tlačítka (s. 51) není rovněž pravdivá. Uvedené funkce tlačítek vysílače neodpovídají skutečnosti. V podkapitole 4.2.2 (s. 52) informace o obvyklosti trvalého provozu akustické signalizace na přechodech opět neodpovídá pravdě. V kapitole 4.4 autorka vhodně informuje o zásadách navrhování staveb. V podkapitole 4.4.1 není uvedena situace, pro kterou platí bod 1. při přecházení ulice (str.62). Při popisu přecházení ulice chybí závěrečná fáze. Kyvadlová technika umožňuje plynulý přechod ulice. Vodící pásy přechodu nejsou zmíněnou technikou hmatatelné. Jejich identifikace technikou kluznou, která je v rozporu se zásadami přecházení ulice je rovněž diskutabilní (str. 64). Kontrastní úprava zárubní v podkapitole 4.4.2 (s.74) je pouze alternativou vizuálního značení dveří. Kontrastní olemování podlahové krytiny (s.75) je pouze alternativou vizuálního odlišení podlahy od stěn. Kapitola 4.5 uvádí konkrétní příklady stavebních objektů. Není zřejmé, dle jakých kritérií autorka volila popisované stavby. Informace považuji za zavádějící, v textu o městské hromadné dopravě autorka popisuje MHD pravděpodobně obecně, přitom úroveň značení a vhodnosti pro občany s postižením zraku je v každém městě jiná. Autorka píše, že "rok 2007 byl zaměřený na kompletní doplnění zastávkových označení o štítky v Braillově písmu"(s.83), vůbec však neuvádí, ve kterém městě, jedná se o informaci zcela vytrženou z kontextu bez jakýchkoli odkazů na zdroje. Zmíněný text považuji za nevhodně uvedený, autorka použila pro sebe zajímavou informaci, aniž by analyzovala danou situaci na území celé ČR. V kapitole 4.6 autorka popisuje organizace a instituce pro osoby s postižením zraku. Zmíněné organizace patří sice mezi zásadní poskytovatele sociálních služeb osobám s postižením zraku, nejsou však jedinými. Ostatními se autorka již nezabývá, navíc opět naprosto dezinformuje čtenáře textem o TyfloCentrech (s.86), která nejasně popisuje společně s organizací Tyfloservisu, ačkoliv tyto obecně prospěšné společnosti poskytují zásadně jiné služby. Navíc autorka uvádí větu "po sjednocení obou organizací roku 1996 vznikla Sjednocená organizace nevidomých a slabozrakých" (s. 86), kdy není zřejmé, jaké organizace se sjednotily, tudíž se jedná opět o text zcela bez souvislostí. Autorka pokračuje tímto způsobem i v dalším textu, kdy představuje odborníky Viktora Dudra a Josefa Smýkala. Mgr. Viktor Dudr představuje experta pro prostorovou orientaci a samostatný pohyb osob s postižením zraku, PhDr. Josef Smýkal je významným pedagogem. Ačkoli autorka stručně popisuje přínos těchto odborníků pro praxi, jejich působení je velmi odlišné a pro čtenáře proto dosti nepochopitelné, proč jsou zrovna tito odborníci zmiňováni. Kapitola 4.7 je textem obsahujícím informace, které jsou prezentovány a vybrány bez souvislostí vzájemných i s daným tématem, jejich uvádění vykazuje velké nedostatky v uvádění zdrojů. Autorka uvádí pomůcky bez širšího popisu a bližších informací (s. 92), opět neuvádí zdroje. Prezentuje společně pomůcky pro sebeobsluhu, vzdělávání, samostatný pohyb, práci s informacemi - tedy způsobem "vše a od každého něco". Ze zahraničních zdrojů pak použila informace o možných navigačních systémech. Není jasné podle jakého klíče zde postupovala. Opět se jedná pouze o náhodně vybrané informace, které nejsou vhodně prezentovány a použity. U těchto systémů, kterých je velké množství, nicméně mnohé na úrovni prototypů, je potřeba uvést jejich aktuální využívání (ve kterých zemích apod.). Přirovnání hole k očím v kapitole 4.7 je nepřesné. Jedná se pouze o rozšíření hmatového prostoru. Pátá kapitola popisuje vnímání architektury nevidomými lidmi. Tento text považuji za zajímavý. Z kapitoly je cítit osobní zájem autorky přiblížit nevidomým a slabozrakých krásu umění a architektury, což dokládá zajímavá výstava, kterou studentka sama zorganizovala. Autorka píše o institucích a prezentuje občanské sdružení, mj. sem zařadila také Rekvalifikační středisko v Praze-Dědině, které kromě nabídky kurzů rekvalifikace v oblasti keramiky a košíkářství nemá s estetickým vnímáním architektury mnoho společného. Hmat se nerozvíjí pouze ve vypsaných institucích, ale především při výuce prostorové orientace a samostatného pohybu nevidomých (běžně se pracuje s tyflografickými plánky. Prsty se pohybují po liniích, rozlišují tvary, povrchy a dodávají cenné hmatové informace pro syntézu celkového obrazu prostoru). Totéž platí o hmatové práci při kluzné prstové technice, čtení braillova písma i nejrůznějších sebeobslužných činnostech. Kluzná prstová technika se nepoužívá pouze v úzkých chodbách jak tvrdí autorka. Je vhodná všude tam, kde je třeba dohledat na zdi, podél které nevidomý jde, detailní hmatové informace. Prezentaci konkrétních výstav bez širších souvislostí (např. obecných zásad pro realizaci výstav a současných snah o zprostředkování umění a architektury u nás a v zahraničí) považuji za informace hodné bakalářské práce, nikoli disertační. Vzhledem k tématu práce doporučuji zabývat se více architekturou. V kapitole 7. autorka zmiňuje vytvoření ankety, kterou předložila nevidomým lidem. Informace takto získané považuje za nejcennější. Bohužel při čtení práce jsem se s nimi nikde nesetkal. Anketa by si jistě zasloužila vlastní kapitolu s uvedením počtu respondentů, objektů zájmu, na které byly otázky cíleny a zveřejnění výsledků. Není vyloučeno, že závěry vytvořené na základě zkušenosti nevidomých byly implementovány do celkového textu. Vyjádření uživatelů však považuji za natolik důležité, že by mu měla být věnována samostatná kapitola. Názory uživatelů a tvůrců úprav se totiž někdy zásadně rozcházejí. Otázky a náměty k obhajobě: " Vyzkoušela jste si alespoň některé ze zmiňovaných úprav pro nevidomé v podmínkách simulované nevidomosti? Byly funkční? " Co je překážkou pro nevidomou osobu používající orientační hůl? " Domníváte se, že dlouhou bílou hůl nahradí elektronické pomůcky? " Existuje alternativa ke kontrastnímu značení zárubní? " Existuje alternativa ke kontrastnímu pásku na rozhraní stěny a podlahy? " Na čem závisí nezaměnitelnost a jednoznačnost zvukové informace? " Je dobré osvětlení vyhovující pro všechny slabozraké.
eVSKP id 31690