SVOBODA, T. Organokřemičitá pojiva nanočástic a příprava vrstev s jejich pomocí [online]. Brno: Vysoké učení technické v Brně. Fakulta chemická. 2024.
Disertační práce Ing. Tomáše Svobody se zabývá vývojem a charakterizací organokřemičitých pojiv, která slouží jako matrice pro nanočástice v různých aplikacích, zejména ve fotokatalytických a magnetických systémech. Hlavním cílem výzkumu bylo syntetizovat různé typy polysiloxanových kondenzátů, posoudit jejich vlastnosti a možnosti jejich využití jako pojiv pro fotokatalyticky aktivní vrstvy s nanočásticemi oxidu titaničitého (TiO) a magnetické vrstvy s nanočásticemi magnetitu a hematitu. Práce přináší nové poznatky o vlivu jednotlivých pojiv na mechanickou pevnost, chemickou stabilitu a účinnost výsledných vrstev. Zaměřuje se také na metodologii fixace těchto vrstev na substrátu, srovnávající termální, UV a plazmatické vytvrzení studovaných povlaků a využití fotokatalytických vlastností TiO k samo-mineralizaci vrstev. Za zmínku stojí odborná aktuálnost a společenská relevance disertační práce, která odpovídá soudobým potřebám a výzvám v oblasti ochrany životního prostředí a technologického pokroku. Fotokatalytické vrstvy s oxidem titaničitým (TiO), jak je zkoumá tato disertace, nabízejí praktické možnosti pro ekologické čištění vody a vzduchu, což představuje velký přínos pro kvalitu života a udržitelný rozvoj. Technologie založené na polysiloxanových pojivech, zvláště pokud jsou zpracovány netermálními metodami, umožňují snižovat energetickou náročnost výroby, což je pro současné průmyslové aplikace zásadní. Práce tak nejen posiluje ekologický aspekt využití TiO, ale přináší rovněž inovativní přístupy, které reflektují moderní požadavky na udržitelné a efektivní technologie. Tyto poznatky mohou mít zásadní dopad na široké spektrum aplikací od environmentální chemie po průmyslovou výrobu, a potenciál práce je tak z hlediska společenské relevance opravdu značný. Kandidát v průběhu svého doktorského studia projevil pečlivý a systematický přístup a vysokou míru samostatnosti jak při řešení vědecko-výzkumných úkolů, tak při potýkání se s formálními náležitostmi studia. Dobře se mi s ním spolupracovalo a oceňuji jeho rozvážný a pragmatický přístup, který projevoval v průběhu celého studia. V průběhu studia čelil složitému rodinnému zázemí, což ale úspěšně zvládl s výše zmíněným klidným přístupem. Tyto komplikace měly za důsledek, že se nepodařilo zrealizovat zahraniční stáž v předepsaném rozsahu. Nicméně, tato součást doktorského studia byla nahrazena publikací se zahraničním spoluautorským týmem, a tento postup schválila oborová rada. Tomášova dizertace přinesla významný posun v know-how Výzkumné skupiny fotochemie. Jím studovaná siloxanová pojiva a související procesy byly úspěšně aplikovány v několika výzkumných projektech, které v nedávné době byly řešeny. Kromě systémů studovaných v jeho práci tak získané poznatky přispěly k zvládnutí přípravy tištěných dielektrických vrstev titaničitanu barnatého a fotokatalytických vrstev využívající oxid wolframový nebo grafitický karbonitrid. Závěrem lze konstatovat, že disertační práce Ing. Tomáše přináší hodnotné poznatky do oblasti nanomateriálů a jejich aplikací. Práce přináší důležité výsledky, které byly bezprostředně využity při řešení projektu ELFOKAT a může také posloužit jako kvalitní podklad pro další výzkum a vývoj v oblasti polysiloxanových pojiv a fotokatalytických vrstev. Tato práce má jak akademický, tak praktický potenciál pro rozvoj ekologických a udržitelných technologií a výrazně přispívá k řešení environmentálních výzev, se kterými se moderní společnost potýká.
eVSKP id 163043