BLAHUŠ, P. Huminové látky jako aktivní nebo pomocné farmaceutické ingredience [online]. Brno: Vysoké učení technické v Brně. Fakulta chemická. 2021.

Posudek vedoucího

Sedláček, Petr

Petr Blahuš se ve své bakalářské práci zhostil tématu posouzení využitelnosti huminových látek jako komponenty farmaceutických ingrediencí. Téma práce navazuje na předběžné experimenty, realizované v předešlých studentských pracích s využitím prasečí kůže, které naznačily, že by huminové látky mohly urychlovat transdermální penetraci analgetik z hydrokoloidních nosičů. Úkolem Petra Blahuše bylo jednak shrnout aktuální stav poznání v této oblasti, a dále realizovat vlastní experimenty, zaměřené na difúzi vybraných léčiv skrz komerční membrány, které jsou v současnosti preferovány jako vhodný experimentální model lidské kůže. Dle mého názoru v obou svých úkolech Petr Blahuš obstál velmi dobře. V rámci literární rešerše zpracoval v celkem málo prostudovaném a na literární zdroje poměrně chudém tématu velmi solidní soubor publikovaných prací. Oceňuji také netradiční, zato dle mého názoru přehledné a dobře použitelné pojetí rešerše ve formě tabulky. V experimentální části práce Petr Blahuš byl v rámci svého tématu výrazně limitován epidemiologickou situací, protože difúzní experimenty, které byly hlavní náplní práce, vyžadují celou řadu optimalizačních kroků, přičemž každý jednotlivý experiment je náročný jak časově, tak z toho důvodu, že experiment není možné realizovat bez klíčové analytické koncovky (v této práci velmi vytížené techniky HPLC). To bylo také hlavním důvodem toho, že některé z provedených experimentů byly realizovány v menším než optimálním množství opakování a že nebylo realizováno větší množství experimentů zaměřených např. na vliv koncentrace jednotlivých komponent na rychlost difúze. Zde se také projevil fakt, že studentovi po náročném a jistě vyčerpávajícím startu experimentální činnosti po uvolnění restrikcí ke konci semestru trochu došla energie a chuť do dalšího experimentování. Nicméně oceňuji, za jak krátkou dobu si student osvojil komplikovanou a na manuální zručnost náročnou techniku difúzních experimentů ve Franzových celách a jak samostatně a po dlouhou dobu iniciativně k řešení experimentální části práce student přistupoval. Celkově jsem byl s prací Petra Blahuše spokojen, jeho bakalářskou práci považuji za velmi dobrý odrazový můstek pro navazující studium dané problematiky a hodnotím ji stupněm „Výborně (A)“.

Posudek oponenta

Kalina, Michal

Petr Blahuš se v rámci své bakalářské práce zabýval problematikou studia vlivu lignohumátu draselného na transport vybraných aktivních látek komerčních léčiv (ibuprofen, ketoprofen, diklofenak) přes modelovou membránu simulující lidskou pokožku (Strat-M®). Tematicky se jedná o velmi zajímavou a aktuální problematiku, která spadá do výzkumného zaměření biokolodní skupiny v rámci ÚFSCH i studentova oboru. Bakalářská práce Petra Blahuše v rozsahu 52 stran + 9 stran příloh je po formální stránce správně rozdělena na jednotlivé základní kapitoly (úvod – 1 str., teoretická část – 5 str., rešerše současného stavu – 12 str., cíl práce – 1 str., experimentální část – 8 str., diskuze a výsledky – 10 str., závěr – 1 str.). K formálnímu dělení práce si dovolím poznamenat, že informace prezentované na str. 14–19 nepatří do rešerše současného stavu, ale do kapitoly teoretická část. Rešerší lze označit až kapitolu 4.4 obsahující soubor tabulek popisující hlavní myšlenky z tematicky souvisejících aktuálních publikací. V bakalářské práci bylo studentem citováno celkem 55 zdrojů odborné literatury, což je adekvátní číslo pro daný typ závěrečné práce a svědčí to o jeho dobré orientaci v odborné literatuře. Doporučoval bych ovšem sjednotit styl citací dle ČSN ISO 690. Z hlediska typografie a po formální a věcné stránce musím upozornit na různé nedostatky (namátkou např. kapitoly se číslují do 3. úrovně; závorky nesmí být kurzívou; často se v textu odkazujete na neexistující kapitoly – str. 39 na kap. 5.5.4, str. 41 na kap. 5.7; jednopísmenné předložky a spojky na konci řádku; v práci je množství příloh, na které chybí v textu odkazy; křížení os v grafických výstupech z UV-VIS; student v teoretické části popisuje pouze makromolekulární model struktury HL, ale v diskuzi mluví o supramolekulách; nejednotnost v označení difúzních cel – místy použit pojem difúzní komůrky), které bohužel snižují úroveň jinak zajímavé práce, která je navíc psaná čtivou formou. Doporučoval bych rovněž důkladnější kontrolu gramatiky, zejména shoda podmětu s přísudkem dělá místy studentovi problém. Tímto se dostávám k samotným realizovaným experimentům. Student zvolil bezesporu zajímavý, ovšem experimentálně a zejména časově poměrně náročný koncept, který vzhledem k panující epidemiologické situaci v uplynulém roce, narážel na svoje limity. Je to zřejmé zejména z nedotažené myšlenky studia uvolňování aktivních látek z formulace obsahujícího sonogel, jakožto nosnou matrici, a dále také z často chybějících opakování provedených experimentů z důvodu „protečení“ difúzní cely. Ovšem i přes tyto nedostatky je třeba podotknout, že zbývající prezentovaná data (i když často bez opakování, což snižuje jejich vypovídací hodnotu) jsou velmi zajímavá a ilustrují zřejmý vliv lignohumátu sodného na mobilitu aktivních složek léčiv přes Strat-M® mebránu imutující lidskou kůži. Pro lepší názornost a orientaci v grafických výstupech bych ovšem doporučoval přímo do titulku vypsat použitou metodu, zejména pokud se využívá pro danou analýzu více metod. Pozitivně hodnotím studentovu snahu diskutovat získaná data v souvislostech. I přes výše popsané, zejména věcné a formální nedostatky, předložená práce prezentuje zajímavá pilotní experimentální data, která bezesporu obohatí výzkum biokoloidního týmu. Předloženou práci doporučuji k obhajobě a navrhuji ji ohodnotit stupněm „velmi dobře“ (B).

eVSKP id 131148