HOLUBOVÁ, I. NOVÝ ŽIVOT PRO MĚSTSKÝ PIVOVAR [online]. Brno: Vysoké učení technické v Brně. Fakulta architektury. 2025.

Posudek vedoucího

Františák, Luboš

Oceňuji citlivější přístup k odstraňování nepotřebných vrstev a nekvalitních historických nánosů . Urbanistický koncept vytváří propojení areálu městského pivovaru s historickým jádrem i se zámeckou zahradou. Nově vymezené veřejné prostory i nově upravené stávající i navržené budovy mají potenciál být živým městem. Projekt má nakročeno k promyšlenému a citlivému zásahu, ale těsně před pointou zamrzl a namísto přesvědčivých vizualizací se musíme spokojit jenom s příslibem. Předloženou diplomovou práci doporučuji k obhajobě a navrhuji hodnocení: C

Posudek oponenta

Kaštánková, Jana

Koncepční a teoretické zdůvodnění předložené práce Práce postrádá teoretické zdůvodnění vyjma pár velmi obecných vět v abstraktu. S ohledem na polohu řešeného území uvnitř městské památkové zóny a archeologické lokality, chybí v práci také hlubší souvztažnost k uvedeným, stejně jako průkaz koordinační role architekta ve vztahu k jiných podkladům. Práci s mapou památkové zóny (dostupnou v on-line památkovém katalogu NPÚ) nebo s Geoportálem NPÚ autorka nedokládá. Dále je práce ochuzena i o místně důležitá historická fakta (řešené území se rozkládá v lokalitě někdejšího arcibiskupského pivovaru z roku 1677, založeném na místě původní hrnčířské čtvrti), na kterých lze rozvíjet ideu řešení. Koncept je shrnut ve dvou jednoduchých diagramech, není však předložen v žádném grafickém schématu konkrétního území. Autorka zmiňuje zpracování analýz v rámci jejího předdiplomního projektu, z předložené práce ovšem není patrný proces syntézy zmíněných analýz a ani naznačeny analýzy. Práce tak neprokazuje základní východiska: analýzu stavebně technického stavu, rozbor památkové hodnoty území a jednotlivých objektů. V kapitole «Kontext» autorka sice textově popisuje polohu řešeného území areálu městského pivovaru v rámci města a vůči významným plochám (např. středověkému centru, zámku, zámeckým zahradám), k tomuto popisu ovšem chybí mapa širších vztahů, která obecně zorientuje rychleji a průkazněji než popis textem. Není také zřejmá práce s územně plánovací dokumentací a územně plánovacími podklady. Autorka bohužel úplně nezhodnocuje hluboký potenciál, který zadání památkové konverze a historicky bohaté území skýtá. Urbanistické řešení Urbanistické úvaze chybí dostatečné průkazy reflexe vazeb řešeného území k širšímu okolí a k významným transportním trasám (vodním tokům, železnici, dálnici, krajským komunikacím) definující a zdůvodňující navržené provozní, funkční a prostorové využití území. Po podrobném dohledávání souvislostí mimo předloženou diplomovou práci, je z návrhu zřejmé, že se určitým vazbám k širšímu území autorka věnovala, pouze nejsou dostatečně prokázány v grafické části (např. prostorovým vazbám: viz v textové části popisované průhledy v sídelním interiéru na rondel a na zámek). Lze vyzdvihnout a ocenit autorčino pečlivé soustředění na nově navrženou pěší prostupnost řešeného území do 4 zásadních rozdílných městských směrů, vytvoření nosných prvků (spojnice mezi centrem města a zámeckými zahradami, a dále pomyslnou vstupní bránu do areálu na kontaktu s osou zámku), při jejichž ztvárnění prokazuje schopnost komponovat a tím také orientovat prostor souboru staveb. Urbanistickému řešení uvnitř areálu se autorka věnuje celkem komplexně, vytváří nová veřejná prostranství s převahou pobytové funkce, zabývá se provozem na nich (obslužné komunikace, zásobování, IZS, pochozí plochy, parkování), není však zřejmé, zda se zabývala řešením příjezdu k pódiovému vstupu objektu se společenským sálem. S jistotou prokazuje schopnost různorodě pojednat plochy krajinářsky (variabilně využitelná volná pobytová plocha většího vnitřního náměstí a navazující menší samostatně komponované plochy se záhony a dřevinami tvoří ve výsledku provozuschopný a uživatelsky velmi příznivý systém veřejných prostranství). Předpokládanou vyšší zátěž dopravy v klidu řeší návrhem podzemního parkoviště. Hmotou dvou nově navržených staveb na jihozápadní hranici areálu vytváří v území žádoucí (z hlediska stávajících i navržených funkcí a vztahů) polopropustné uzavření areálu, tj. nově navrženého veřejného prostranství uvnitř areálu, a zároveň jasnou hmotnou linii oddělující areál od zámeckých zahrad jako provázání dvou světů respektujících zároveň nutnost vymezení vzájemné hranice. V rámci území autorka vnímavě rozvrstvuje nové funkce. Architektonické řešení Z návrhu není zřejmé, které stavební konstrukce jsou původní (ponechané a bourané) a které navržené (stejně tak není rozlišen stávající a navržený terén), což je v případě památkové konverze základním předpokladem ke smysluplnému posouzení navrženého řešení. Není doložen rozbor původního pivovárenského provozu (např. sladovna, spilka, ležácké sklepy, varna, stáčírna, hvozd…atd.) a úvaha jeho symbolické reminiscence do nově navržených funkcí. Chybí porovnání historického obrazu staveb pivovaru, jenž mohl být při konverzi v návrhu prostorově nebo výtvarně zhodnocen (ve veřejně dostupných zdrojích je dohledatelné zobrazení z roku 1911), a návaznosti na okolí (např. prostorová a výtvarná provázanost se středověkou střeleckou baštou coby pozůstatek městského opevnění). Není tedy zcela zcela čitelné, zda architektonické řešení prostupuje stavbou jako celkem, nicméně jednoznačně se architektonické řešení uplatňuje na návrhu řešení fasád a v citlivém zachování někdejšího prosvětlení haly střešními světlíky. Materiálově a ve vybraných popsaných detailech návrh evokuje počátek 20. století, dál však už nepracuje s bohatou historií pivovaru, ani s jeho vnější tváří (rozborem, přijetím nebo protikladem), která dle dostupných historických pramenů např. užívala členění délkových rozměrů stavby na kratší úseky. Pominut tak zůstává např. i kamenný znak Karla z Lichtenštejna, dodnes situovaný v čelní zdi pivovaru, a v genezi chybí připomínka požárů v letech 1873 a 1917, nebo poškození staveb po přechodu válečné fronty v roce 1945. Autorka částečně zachovává pozdější prvky a vše propojuje se současností novými stavebními otvory. Architektonické řešení respektuje základní stávající hmoty, barevně odlišuje související funkčně související stavební soubory, čímž řešení vnímavě dynamizuje. Provozní řešení V rámci územní koncepce navrhuje autorka provozy nových funkcí s vědomím a citem k různým požadavkům odlišných skupin obyvatel, odděluje hlučné a klidné provozy, místa pro menší a velké skupiny. Stavbu zvolenou k architektonické studii zpřístupňuje z důvodu situování dvou provozních jednotek (taneční sál a ZUŠ) logicky 2 hlavními vstupy, jejichž provozní dominance však není patrná ani provozně ani prostorově. Na jeden z těchto vstupů (ZUŠ) navazuje relativně úzkou chodbou a, adekvátně požadavkům na vyprazdňování budovy, u něj řeší komunikační jádro, jediné prostupné všemi patry. Na druhý vstup (sál se zázemím) navazuje prostornější halou, u které plně nezhodnocuje její možnosti a funkci, jakkoli v textu popisuje honosnost haly vzhledem k vysokým stropům (vstupní dveře do budovy jsou navrženy na samém kraji navazující vnitřní zdi, výtah i schodiště působí jako doplněné dodatečně). V rámci stavby umísťuje celkem 3 výtahové šachty, z nichž jedna je pouze ve 2.NP a není tedy zřejmé, jak bude využívána, druhá je pro sál se zázemím, a jediná prochází všemi patry včetně 1.PP a 3.NP (pro ZUŠ). Autorka užívá chodbový systém (pravděpodobně vychází z vyhodnocení původních konstrukcí, což se člověk studující návrh může pouze dohadovat dle zákresu segmentových kleneb do traverz, případně kleneb valených), který však na jeho koncích nezhodnocuje (např. místností zkracující chodbu). S ohledem na navržené provozní kapacity je diskutabilní navržené umístění toalet pro muže pouze v 1.NP a pro ženy pouze ve 2.NP v případě provozu sálu. Zcela limitující je řešení téměř všech klubových místností a učeben bez přirozeného osvětlení, závislé pouze na osvětlení umělém. Toto řešení lze pochopit v 1.PP, v rámci stavby je však hodnocena také ekonomika budoucího provozu nově vkládané funkce. Autorka prokázala schopnost zkoordinovat více různých provozů v jeden celek - gastro, zábavní, výukový včetně jejich rozmanitého nutného zázemí. Technicko konstrukční řešení Celkově není možné reálně posoudit technicko konstrukční řešení z důvodu nedoložení původních, bouraných a navržených konstrukcí, což je pro tento typ práce zásadní. Konstrukční řešení je popsáno v textové části. Lze tedy předpokládat, že je návrh schopen realizace. Formální úroveň Autorka téměř nevyužívá různorodost grafických vyjadřovacích možností architekta, návrh je více promítnut v textu než v grafické části. Např. složité slovní popisování provozu v textu lze mnohem průkazněji provést v grafických schématech. Půdorysy nejsou zorientované severkou, vedení řezů není označeno v půdorysech, terén je označen barevnou plochou nikoli výškovými kótami nebo technickou kresbou. Autorka dokládá fotografie stávajícího stavu. V některých částech bohužel práce zanechává člověka tuto studujícího tápat, nutí jej dovozovat, dohledávat souvislosti mimo vlastní práci (mapy.cz, územní plán, streetview, geoportal.npu), což může být pro hodnocení jakékoli práce kontraproduktivní. Schémata postrádají popis, nemají základní kóty ani legendy (vyjma jedné u schématu funkcí). Slovní popis textem je kombinací s ich formou, mnohdy protkán výrazy typu např.: «kvalitní», «krásné», atd. bez definice a zdůvodnění, v jakých konkrétních parametrech autorka spatřuje kvalitu a krásu a na základě jakých kritérií postupovala. Také slovní spojení «obsypán auty», «umřely funkce» neodpovídají slovníku oficiální práce architekta. Práce vykazuje občasné pravopisné chyby nebo překlepy. Zdroje jsou omezeny na webové odkazy referenčních staveb a na památkový katalog NPÚ (střelecká bašta).

eVSKP id 167739