KLIMEŠ, J. Granulometrie pevných částic [online]. Brno: Vysoké učení technické v Brně. Fakulta elektrotechniky a komunikačních technologií. 2019.
Bakalářská práce navazovala na předchozí semestrální projekt. Hlavním cílem práce bylo ověření metody pro online odhad velikosti částic namletého uhlí v průtokovém kanále. Zadání práce považuji za obtížné, vyžadovalo nastudovat problematiku metod měření průtoku pevných částic, metody zpracování signálu, navrhnout a realizovat vhodné experimenty a provést sérii ověřovacích měření. Student dokázal samostatně nastudovat a vhodně použít potřebné znalosti, pracoval samostatně a iniciativně, na konzultace chodil pravidelně. Zadání práce považuji za splněné v celém rozsahu, výsledkem je analýza problému včetně doporučení, které charakteristické veličiny signálu je vhodné sledovat a s tím související návrh úprav měřicího systému.
Student měl za úkol ověřit metodu pro online měření granulometrie pevných částic v průtokovém kanále. Měla být zpracována rešerše týkající se této problematiky, dále měla být ověřena vhodnost snímače pro toto měření včetně porovnání korelací s procesními veličinami, mělo být provedeno základní měření a návrh metod/ověření zpracování měřeného signálu včetně diskuze dosažených výsledků. Předložená práce je členěna do dvou kapitol, přičemž krátkou první kapitolu lze považovat za teoretickou část a druhou rozsáhlejší kapitolu pak za praktickou část bakalářské práce. Členění kapitol je zvoleno vhodně, snad až s výhradou k podkapitole volby snímače (tato část spadá spíše do praktické části) a k teorii kmitání nosníku (tato část naopak spadá spíše do teoretické části). Jinak autor postupuje v logickém směru od věcí obecných k věcem konkrétním. Většina předložené práce je vlastní prací studenta. V úvodní kapitole je čtenář nejprve seznámen se třemi používanými metodami pro měření granulometrie. Vhodných metod pro uvedené použití není sice mnoho, ale autor příliš nezdůvodňuje výběr právě těchto třech metod. U optické metody by vhodnější zmínit princip snímače bez použití reference. U elektrostatické metody pak lze diskutovat o vhodnosti nasazení této metody v uvažované aplikaci. Na tomto místě naopak velmi chybí popis a diskuse principu realizací užité metody (určité náznaky se v práci objevují v úvodu a později v praktické části). Dále autor uvádí přehled možných sledovaných parametrů v časové a ve frekvenční oblasti. Složitější parametry jsou uvedeny bez diskuze souvislostí s měřicí metodou. Podkapitola o impulsní emisi se svými dalšími parametry v časové oblasti pak svou podstatou zdůrazňuje chybějící popis metody a uvození řazení teoretických podkapitol. K práci s literaturou mám výhradu, že zdroje [2] až [4] nejsou v práci vůbec použity, naopak chybí citace zjevně převzatých obrázků (1.1, 1.3, 1.4, 1.5, C.1). Významným nedostatkem práce, který je nutné vytknout studentovi samostatně, je část s návrhem měřicího systému. Z předložené práce nejsou bohužel vůbec jasná kritéria výběru snímače, nejsou k dispozici ani stěžejní katalogové údaje snímače o rozsahu měření a jeho přesnosti, dále není uvedeno jakým způsobem měřicí systém pracuje, a ani vložená informace o výpočetním výkonu vestavěného procesoru není vypovídající vzhledem k uvažovaným metodám zpracování signálu (přes skutečnost, že implementace vlastní metody do měřicího systému zjevně nebyla cílem práce). Praktická část začíná analýzou čtyřech naměřených záznamů z reálného procesu pomocí skriptů v prostředí Matlab. Pro kvalitnější rozhodování o finálním výběru metody zpracování (parametru) by bylo samozřejmě vhodnější, pokud by bylo možné usuzovat z většího vzorku dat. Autor dále popisuje výsledky vyhodnocení jednotlivých parametrů, diskutuje o nich a činí z nich závěry. Rozhodně je třeba vyzdvihnout, že závěry studenta jsou kvalitní. Jejich kvalitu však sráží dle mého názoru nedostatečně provedená dokumentace provedeného měření (z hlediska opakovatelnosti). Tato výtka shodně provází i zbývající část praktické části. Další důležitý a správný experiment v praktické části demonstruje přenos nosníku (měřicího ústrojí), tento experiment však díky nedostatečné dokumentaci může sloužit spíše jen jako ukázka, že je třeba se tomuto problému věnovat. Dále student popisuje laboratorní experiment se směsí granulátu a s piezoelektrickou násypkou, zde je dokumentace lepší, nicméně zde také chybí podstatné informace pro opakování experimentu. V poslední části se student krátce zabývá korelacemi s procesními veličinami, zde opět platí výše uvedené výtky související s opakovatelností měření v reálné aplikaci. Na několika místech práce autor zmiňuje pojem akustická emise, tento však zřejmě nekoresponduje s naměřeným signálem, použití tohoto pojmu je tedy nesprávné. Je však možné, že takto student čerpal z literatury, kde autoři velmi často tento pojem také chybně zaměňují. Práce je po gramatické stránce na vysoké úrovni, neobsahuje překlepy. Z typografického hlediska nebyla sazba zpracována tak, aby předložky nezůstávaly samostatně na koncích řádků (vlnka). Dále také lze říci, že grafy naměřených signálů jsou na hranici čitelnosti (i když jsou pravděpodobně myšleny spíše jako ilustrace), totéž však lze říci o popiscích os i u zbývajících grafů. Zadání práce obecně má dle mého názoru relativně velkou šíři, student se pak relativně velmi dobře zhostil úkolu provést jen nejnutnější výtah. Nicméně to vedlo k výše popsaným zjednodušením a k analýzám, které bohužel nejsou vhodně prezentovány a snižují kvalitu předložené práce. V této chvíli má práce na první pohled vhodný rozsah, který je však z pohledu chybějící dokumentace neúplný. Z komplexního pohledu však práce zcela jistě svědčí o bakalářských schopnostech studenta i o splnění zadání v potřebném rozsahu, a proto ji doporučuji k obhajobě se známkou C/72b.
eVSKP id 119276