GUZOVÁ, I. Půda v pohybu [online]. Brno: Vysoké učení technické v Brně. Fakulta architektury. 2025.

Posudek vedoucího

Kristek, Jan

V návaznosti na předdiplomní práci Ivana prozkoumala široký záběr témat spojených s půdou. Zabývala se vlivem půdní degradace na klimatickou změnu, významem mikrobiomu i dalšími souvislostmi s managementem vnitřního prostředí budov. Široce pojatý výzkum zúročila v projektu zaměřeném na pohyb půdy v Brně. V městských oblastech je půda typicky klasifikována jako antropozem, tedy půda natolik poznamenaná lidskou činností, že ji nelze zařadit do jiných kategorií. Významný vliv na vznik antropozemě má stavebnictví, které je primárním hybatelem půdy ve městě, příčinou jejího těžení, zhutňování a v konečném důsledku umrtvení. Po skrývce ornice se zbytkem půdy po výkopových pracích zachází jako s odpadem. Půda je vyvážena na deponii, tj. na skládku za město, kde se následně využívá pro zasypávání rýh po těžební činnosti. Problém antropozemě tak vypadává za horizont naší pozornosti. Ivana ve svém projektu vrací vytěžené půdě smysl a symbolickou hodnotu její viditelnou přítomností v městském prostoru. Důležitým rozměrem Ivaniných úvah bylo pokusit se jít za běžný antropocentrický pohled na to, co je to půda. Jde myslet za rámec toho, jak lze mobilizovat výkopovou zeminu pro jiný než lidský prospěch? Může naopak život člověka ve městě prospět půdě? Mikrobiální složku, kterou lze mrtvou antropozem znovu oživit, lze získat z jiného odpadu lidské činnosti: ze zbytků přípravy jídla, kterých je ve městech také dostatek.

Posudek oponenta

Devyatkina, Svetlana

Diplomová práce Ivany Guzové se zabývá způsoby integrace výkopové zeminy do městského prostředí a představuje alternativu k jejímu využití jako výplňového materiálu v bývalých těžebních lokalitách. Návrh počítá s plánovanou transformací Černovické pískovny v Brně, která v současnosti slouží jako hlavní místo pro deponování výkopového materiálu. Diplomová práce ilustruje lokální příklad s odkazem na globální princip, reagující na kontext současných klimatických změn a potřebu optimalizace existujících procesů. Návrh představuje spekulativní scénář změny přístupu k objemově i environmentálně významnému materiálu – hlíně. Autorka hledá způsoby začlenění výkopové zeminy do koloběhu městského prostředí – a to nejen v podobě stavebních prvků, jak je dnes narůstajícím trendem, ale také jako nositele biologické a kulturní hodnoty. Oceňuji snahu pracovat se zeminou jako s dynamickým médiem, které je zároveň surovinou, pamětí místa a prostředím pro nové formy městského života. Namísto jednoho centrálního řešení autorka volí decentralizovaný model, v němž tři vzájemně propojené lokality v rámci Brna slouží různým způsobům zpracování a využití hlíny. Každá lokalita přináší jiný kontext a jiný typ interakce s půdou – od komunitního zahradničení přes terapeutické a vzdělávací využití až po prefabrikaci stavebních prvků. Tento vícevrstvý přístup považuji za silnou stránku návrhu, který tímto způsobem přirozeně propojuje urbanistické, sociální a ekologické roviny. Pro hlubší pochopení autorčina záměru a zdůraznění přínosu navržených transformací by bylo vhodné detailněji ilustrovat scénáře fungování jednotlivých lokalit, například formou dalších koláží nebo podrobnějšího textového popisu. Urbanistické řešení vhodně reaguje na charakter vybraných míst, často zanedbaných nebo nejasně definovaných, a dává jim novou funkční náplň. Návrh vytváří prostředí, která nejsou jen funkční, ale i vnímavá k okolnímu kontextu. Architektonické zpracování logicky využívá estetiku hliněných technik, vhodnost jejich aplikace je však místy diskutabilní. Využití hliněných stěn v místech, kde může docházet ke kontaktu se stálou vlhkostí (např. dělící stěny deponie), záměna vzhledu omítek za vizuální analogii dusané hlíny a absence řešení ochrany před deštěm může vyvolávat pochybnosti o proveditelnosti některých prvků návrhu. Koncepční rámec, který autorka jako architektka a urbanistka zformulovala, považuji za pevný a inspirativní. Zaslouží si další rozvoj a spolupráci s odborníky z technických a přírodovědných oborů, jako jsou geologie, biologie či materiálové a stavební inženýrství. Interdisciplinární přístup by mohl návrh obohatit a zároveň podpořit jeho praktickou aplikovatelnost. Zmíněné výhrady vnímám jako podněty pro další vývoj autorčina uvažování a doporučuji na řešené téma navázat v budoucí profesní nebo výzkumné práci. Diplomantka prokázala schopnost propojit architektonický návrh s hlubšími systémovými otázkami a poukázat na roli architekta jako aktéra v širších procesech materiálního metabolismu města. Výsledkem je práce, která má silnou koncepci a jasně vyjádřený postoj k environmentální odpovědnosti. Oponentka práci hodnotí jako zdařilou a doporučuje ji k obhajobě s hodnocením dobře

eVSKP id 167747