ŠTEFKOVÁ, D. Příběh vězení [online]. Brno: Vysoké učení technické v Brně. Fakulta architektury. .
Silná stránka Dominičina projektu spočívá v řešení konfliktů mezi budovou bývalé věznice a její novou náplní, tedy provozem divadla. Problém, který Dominika řešila, se dá rozdělit na emoční rovinu spojenou s tragickou historií budovy věznice a na rovinu provozní a typologickou, respektive na otázku, jak přestavět dědictvím zatíženou a strukturou rigidní budovu na divadlo. Daná situace umožnila Dominice zkoumat nekonvenční postupy „zachování paměti“ založené na konzervaci, ale také na radikálním bourání. Kalibrovaný postup zachovávající původní architektonický výraz vězení na jedné straně a radikální bourání na straně druhé, jí umožnil dva velmi rozdílné stavební typy sladit po provozní a technické stránce. Zároveň tímto postupem doslova otevírá a ztransparentňuje budovu vězení v celé její brutálnosti a surovosti a předkládá ji veřejnosti ke kritickému průzkumu.
| Kritérium | Známka | Body | Slovní hodnocení |
|---|---|---|---|
| Přístup studenta ke zpracování | A | Dominika pracovala soustavně celý semestr. K lepší srozumitelnosti projektu by přispělo celkové perspektivní zobrazení areálu, které by komunikovalo vnější materiálové řešení fasád i pochozích povrchů. |
Dominika Štefková si pro sebe připravila nelehký úkol. Využití budov zatížených výraznými lidskými osudy je velmi zákeřné téma, neboť každé řešení je snadno odsouditelné jako nesprávné. Hranici vhodného uctění památky máme každý vnitřně nastavenou jinak a její vyhodnocení je pro většinu velmi emotivní záležitostí. Je tak velmi jednoduché se přiklonit k pietě ve formě tiché přítomnosti samotné budovy či muzejního popisu historie. Dominika se však v případě vězení v Uherském Hradišti poměrně odvážně přiklonila k jeho novému životu. Rozhodla se budovu věnovat té formě uměleckého vyjádření, která se v největší míře věnuje právě vyprávění nejrůznějších lidských příběhů – divadlu. Tato volba mi připadá adekvátní v úctě k osudům, jež se ve vězení odehrály. Dalo by se samozřejmě namítnout, zda dramaturgie Slováckého divadla je tím správným, co by se na takovém jevišti mělo odehrávat. Stejně tak je ale možná odpověď otázkou, do jaké míry by se divadlo nechalo místem inspirovat? Z práce je znát, že Dominika má svůj příběh, který budově připravila, velmi dobře zarytý pod kůží. Kroky, které v návrhu činí, má dobře promyšlené. Uvážlivě pracuje s rozsáhlými demolicemi tak, aby neporušila charakter budovy a udržela auru minulosti, jejíž má být připomínkou. Dispozice divadelního provozu jsou v nejlepší víře navržené do té míry, do jaké je člověk neznalý divadla může sám rozvrhnout. Vnímá historii i budoucí možnosti v kontextu města a umí se vcítit do pocitů, které by mohl návštěvník místa zažívat. Bohužel tento příběh v časovém rámci práce nedokázala naplno rozvinout a předat. Oceňuji rozhodnost i povahu navrženého řešení a pevně věřím ve schopnosti Dominiky Štefkové ho dále rozvést.
| Kritérium | Známka | Body | Slovní hodnocení |
|---|---|---|---|
| Urbanistické řešení | A | Blok bývalé věznice je ve spojení s objektem bývalého justičního paláce výrazným špuntem pro severovýchodní část města. Areál obehnaný vysokou zdí Dominika městu otevírá, a to v souladu s plánovaným zklidněním dopravně vytížené Velehradské třídy, zmenšením autobusového nádraží a chystané nové polyfunkční zástavby. Utváří nové cesty a nová městská prostranství – otevřené městské zpevněné plochy ze severních nádvoří a vybranými průchody přístupnou klidnější kvetoucí zahradu z vnitřního nádvoří. Fragmenty zdi zůstávají jako připomínka dřívější uzavřenosti. Škoda jen, že se provozně nepodařilo znovu otevřít dřívější průchod pod krčkem spojujícím starý objekt věznice s blokem samotek, který je tak nutné obcházet. Hmotu divadelního sálu vhodně vkládá blíže centru města do západního nádvoří, nyní odděleného zdí od ulice Politických vězňů. Nahrazuje jím dvě vězeňská křídla a správní budovu, jejichž vnější fasády nadále poslouží. | |
| Architektonické řešení | B | Dominika pracuje s minimálními vyjadřovacími prvky. Byť se vnitřek budovy plně přizpůsobuje nové funkci, exteriér ve své hrubě odkryté podobě naplno vyzařuje vrásky minulosti. Nejedná se o restaurátorský přístup, naopak právě jen o obroušení na podstatu, čemuž napomáhají i okna bez vnitřního členění. Budova věznice je monumentální, i když architektonicky poněkud fádní stavbou. Vše nové je v kontrastu čisté, jakoby bez výrazu a upozaděné – pohledový beton, ocel a prosvětlené fasády vestaveb a nástaveb k copilitu. Jediným výraznějším prvkem jsou tak zalomená schodiště a šikmý strop foyer, daný elevací hlediště hlavního sálu. Tento minimální, byť silný přístup však může být velmi snadno ohrožen tak živelnou organizací, jakou divadlo umí být. Bylo by dobré, zejména v interiéru, již od začátku pracovat s prvky pro vystavení aktuálního repertoáru a dalších vizuálně výrazných elementů, které prostor v provozu jistě ovládnou. | |
| Provozní řešení | C | Implementace provozu divadla do velmi rigidní typologie věznice s výraznými prostorovými limity není jednoduchá záležitost. Návštěvník, divadelní divák vyhledává zážitky nejen na jevišti, ale také při pobytu před a po představení. Celý večer mu má být událostí. Dominika ho tak správně, i přes následné dispoziční těžkosti, upřednostnila. Mohla si zvolit jednodušší polohu jeviště v severní části budovy, v přímé návaznosti na další produkční zázemí divadla, ale správně zvolila opak. Umístění veřejných částí s přímým napojením na venkovní pobytová prostranství a cestu z centra města přes ulici Politických vězňů dává návštěvníkovi právě tu možnost před vstupem zpomalit a zažít kouzlo i memento celé budovy. Škoda jen, že scénář pohybu od vstupu až do sedačky v sále a zpět nebyl lépe propracován. Matoucí určení vícera hlavních vstupů nepomáhá v orientaci, není intuitivní v základní trase prodej lístků – šatna – sklenka vína – hlediště. Stejně tak složitý a nečitelný je samotný vstup do sálu, kdy je zdlouhavě veden po schodištích až do horní části hlediště ve třetím podlaží, ten do spodní části hlediště je skrytý za rohem cestou přes úniková schodiště. Samotný provoz produkční části divadla by v realitě realizace byl zajisté lépe rozvržen při konzultacích s budoucími uživateli budovy. Přímé, vnitřní propojení zázemí jeviště se zbytkem uměleckého provozu je však určitě nutností, která je jistě řešitelná i při tomto rozvržení základní dispozice | |
| Technicko konstrukční řešení | A | Přístupu, který Dominika zvolila, není co vytknout. Využívá možností, které jednoduchý systém dvou- a trojtraktů budovy dává, případně nachází slabá místa a ta doplňuje adekvátním technickým řešením vyztužení konstrukcí. Nové vložené konstrukce jsou řešeny co nejjednodušeji jako ocelové a železobetonové. | |
| Formální úroveň | C | Práce má po formální stránce velmi zbrklou úroveň až příliš jednoduchých výkresů prostých jakéhokoliv popisu, který by zjednodušil čtení a pochopení navrhovaných řešení. Vzhledem k charakteru bych ocenil důraz na materiálové a prostorové řešení venkovní prostorů a přímých návazností na přilehlé ulice, stejně tak řešení hlavních veřejných částí budovy, jakými jsou vstupní foyer a hlavní sál. Textová část je stručná a málo rozvíjí hlavní myšlenky, které Dominika k projektu má. |
eVSKP id 141109