HONS, V. Záznamník [online]. Brno: Vysoké učení technické v Brně. Fakulta elektrotechniky a komunikačních technologií. 2019.
Bakalářská práce navazovala na předchozí semestrální projekt. Hlavním cílem práce bylo ověření metody pro měření vztlaku vyvolaného větrem působícího na fasádu a střešní krytinu budov. K tomuto účelu bylo potřebné vyvinout vhodné záznamové zařízení. V průběhu práce se ukázalo, že původní zamýšlená koncepce s více snímači tlaku připojenými k jednomu záznamníku není vhodná a bylo od ní upuštěno. Práce se tak soustředila především na výše uvedené ověření metody měření vztlaku a výběr vhodného uspořádání experimentu. Zadání práce považuji za středně obtížné, vyžadovalo nastudovat problematiku měření tlaku, navrhnout a realizovat záznamník pro sběr dat a provést sérii ověřovacích měření. Student dokázal samostatně nastudovat potřebné znalosti, pracoval iniciativně, na konzultace chodil pravidelně a dobře připravený. Výsledkem jeho práce je funkční záznamník pro sběr dat ze snímače tlaku umožňující provádět efektivně potřebné experimenty. Zadání práce považuji za splněné a doporučuji práci k obhajobě.
Bakalářská práce pana Honse na téma „Záznamník“ si klade za cíl vytvoření záznamníku dat pro matici snímačů tlaku, konkrétně pro minimálně 4 snímače. Obtížností patří mezi práce mezi středně náročné. Po krátkém, ale postačujícím, rozboru fyzikální podstaty měření tlaku, který obsahuje také výpočet potřebného měřeného rozsahu, následuje rozbor hotových záznamníků nebo platforem, které lze použít k vytvoření vlastního záznamníku, a je rozveden i výběr snímače tlaku. Student zvolil Arduino UNO se shieldem s RTC a ukládáním dat na SD kartu a k tomu dvě varianty použitých snímačů – s analogovým výstupem a A/D převodníkem a s digitálním výstupem. Výběr považuji za odůvodněný. Nechápu ale rozbor analogové varianty snímače, která umožňuje rychlost vzorkování pouze 10 Hz, přitom je později v kap. 6.5 je uvedeno, že minimální rychlost vzorkování podle zadání je 100 Hz, a varianta je tak zavržena. Text tak budí dojem, že požadavky nebyly stanoveny předem nebo se měnily v čase. Popis použitých rozhraní I2C (snímače a RTC modul) a SPI (čtečka SD karet) je příliš detailní a výhrady mám k použití zdrojů z Wikipedie a HW serveru, když jsou volně k dispozici oficiální dokumentace. Naopak formát dat ukládaných na SD kartu není nikde podrobněji popsán. V kap. 6.6.1 je pouze uvedeno, že data jsou ukládána po blocích 512 B. Formát je tak nutné zjišťovat ze zdrojových kódů. Zvolený způsob ukládání dat pomocí knihovny SdFat s použitím fronty vyžadoval změnu na Arduino MEGA, což byl ale pochopitelný zásah, protože urychlil ukládání dat a umožnil vzorkování rychlostí 100 Hz. Není ale zřejmé, zda rychlost platí i pro měření s více snímači. Ačkoliv zadání uvádí požadavek záznamu dat z alespoň 4 snímačů, popsané a experimentálně ověřené řešení i s ukázkou dvou sérií naměřených dat využívá pouze 1 snímač. Kód pro až 10 snímačů uvedený v závěru není blíže popsán ani experimentálně ověřen. Převod dat realizovaný jako oddělený program v Arduinu považuji za velmi nešťastné řešení. Prezentované řešení, byť pouze pro 1 snímač, se jeví jako funkční. S ohledem na připomínky uvedené výše navrhuji hodnocení C/70 bodů.
eVSKP id 119277