ŠICHNÁREK, V. Pojivo na bázi fluidního popílku - vliv aktivátoru [online]. Brno: Vysoké učení technické v Brně. Fakulta chemická. 2021.

Posudek vedoucího

Koplík, Jan

Student Vojtěch Šichnárek se ve své práci zabýval pojivy na bázi fluidního popílku. Zaměřoval se hlavně na studium vlivu různých typů aktivátoru na tato pojiva. V teoretické práci student prokázal schopnost porozumět cizojazyčnému odbornému textu a získané informace pak sestavit do srozumitelného textu. I přes obtíže spojené s nemožností pracovat značnou dobu na půdě fakulty, se velmi rychle zorientoval v laboratorních experimentech a získané výsledky zdárně interpretoval ve své práci. Po celou dobu vše aktivně konzultoval. Práce splňuje požadavky očekávané od bakalářské práce. Práci doporučuji k obhajobě a hodnotím ji známkou A.

Posudek oponenta

Kotrla, Jan

Student Vojtěch Šichnárek vypracoval bakalářskou práci na téma „Pojivo na bázi fluidního popílku – vliv aktivátoru“. Cílem práce byla optimalizace záměsí pro různé typy alkalických aktivátorů a pozorování průběhu hydratace a mechanických vlastností připravených vzorků. Teoretická část je přehledně členěna na jednotlivé kapitoly, týkající se tématu bakalářské práce. Bohužel se student při psaní teoretické části nevyvaroval chyb, které kazí kladný dojem z této práce. Jedná se především o nevhodná slovní spojení. Rovněž návaznost odstavců a některých vět by mohla být lepší. V práci se rovněž vyskytuje množství typografických chyb, především literární citace nejsou chronologicky řazeny. V textu chybí odkazy na obrázky a tabulky. Student používá v textu zkratky, aniž by předtím uvedl celý jejich název. Obrázek 2 byl zvětšen o tolik, že rozlišení znatelně ztratilo na kvalitě. Student správně porovnává fluidní popílek s popílkem vysokoteplotním. Nicméně by se student měl soustředit na fluidní popílek. Popis mineralogického složení je nevhodný. Napsat složení vysokoteplotního popílku a poté uvést, že složení fluidního popílku se značně liší, je nic neříkající. V experimentální čísti student stručně popisuje suroviny a metody, které byly použity. U popisu fluidního popílku je uvedena Tabulka 4: Velikost částic, která je bez jakéhokoli dalšího popisu a pro neznalého čtenáře je opět nic neříkající. Kapitola diskuze a výsledky začíná stanovením doby tuhnutí pro 3 různé alkalické aktivátory (sodné vodní sklo, uhličitan sodný a síran sodný). Pro porovnání byl namíchán referenční vzorek portlandského cementu. Nicméně ohledně vzorků portlandského cementu, zde chybí navážky a rovněž i výsledky. Pouze informace, že „tyto vzorky byly dost tekuté až vodové a měly nejdelší dobu tuhnutí, kvůli nižšímu obsahu volného vápna“. Dále student píše, že nejrychlejší počátek tuhnutí nastal u směsí s uhličitanem sodným, ale podle výsledků při použití 3 % vodního skla nastal počátek tuhnutí již po 25 minutách (uhličitan sodný nejrychleji po 40 minutách). Ve výsledcích není diskutován zajímavý trend u dávkování sodného vodního skla (viz. Otázka oponenta). Dále jsou řešeny rozlivy směsí. Zde student pracuje již pouze se vzorky s vodním sklem a uhličitanem sodným. Nikde není zmíněno, z jakého důvodu nebyl použit síran sodný. V předchozí kapitole bylo sice zmíněno, že účelem měření bylo zjistit složení směsi, která by byla ideální pro následné měření pevností. Ale jelikož se pevnosti měřili až po 2 dnech a nejdelší počátek tuhnutí byl kolem 6 hodin, takže doba tuhnutí by neměla mít na toto vliv. Dále zde chybí nějaká hlubší diskuze, proč byly vzorky s vodním sklem tekutější. Je zde pouze hrubé konstatování výsledků. U pevnostních zkoušek student testoval pevnost v ohybu a pevnost v tlaku. Zde student používá zvláštních slovních spojení nebo označení. Po přečtení abstraktu jsem se dozvěděl, že „při použití uhličitanu sodného jsou počáteční pevnosti v tlaku vyšší“. Nicméně ve výsledcích je u těchto vzorků zmíněno, že „po 2 dnech byly dost měkké a během měření se rozdrolily“, navíc jejich pevnosti se pohybovaly kolem 1,5 MPa. Nevím, s jakými hodnotami byly porovnávány, když pevnosti v tlaku u aktivace vodním sklem byly 5 MPa a víc. Dále student uvádí, že zde není žádný trend nebo, že nejde vidět užší vztah mezi obsahem aktivátoru a pevnostmi. Nicméně u pevností v tlaku (i ohybu) při aktivaci uhličitanem sodný je pěkný trend u 28 denních pevností vzorku uloženého na vzduchu, kdy s rostoucí dávkou aktivátoru rostou pevnosti. Vybrané vzorky byly měřeny pomocí rentgenové difrakční a rentgenové fluorescenční analýzy. Výsledné krystalické fáze jsou přehledně uvedeny v tabulce. Bylo by dobré do přílohy přiložit oba naměřené difraktogramy. U tabulky 14 mělo být stejné označení vzorků, jako u tabulky 13. Takto to vypadá, že bylo měřeno složení vodního skla a uhličitanu sodného místo připravených vzorků. Popis u rastrovací elektronové mikroskopie mi přijde dosti nešťastný, ale nedával bych to studentovi za vinu, protože s touto metodou nemá ještě mnoho zkušeností. Nicméně bylo by vhodné popisovat 2 různé vzorky při stejném zvětšení (vzorek s vodním sklem 2 500x a vzorek s uhličitanem sodným 1 000x). Na závěr se student zabýval izotermickou kalorimetrií. Osobně bych preferoval, kdyby tato kapitola byla uvedena na začátku výsledků spolu se stanovením doby tuhnutí. Toto uspořádání by mohlo poskytnout více prostoru k diskuzi. Rovněž by na začátku experimentu mohlo být provedeno kalorimetrické měření i pro vzorky se síranem sodným. A na základě těchto výsledků si vytipovat, kterými vzorky se dále zabývat. V závěru student stručně shrnuje dosažené výsledky, ale opět by se měl vyvarovat slovním spojením, které kazí celkový dojem „vzorek obsahoval trochu více ettringitu, ale zase trochu méně kalcitu“. Co je trochu méně a trochu více? I přes zmíněné nedostatky práce splnila všechny požadavky na tento typ závěrečných prací. Bakalářskou práci hodnotím „C“ a doporučiji k obhajobě.

eVSKP id 130561