SLAVÍČEK, T. Výkonová záblesková bateriová jednotka pro fotografii [online]. Brno: Vysoké učení technické v Brně. Fakulta elektrotechniky a komunikačních technologií. 2014.
Pan Slavíček měl za úkol navrhnout výkonovou zábleskovou jednotku pro fotografování o energii 400W/s. V zimním semestru se student asi 3 dostavil na konzultaci, nicméně v letním semestru se ozval pouze jednou. Semestrální projekt dodělával horko těžko na přelomu ledna/února. Nevím, zda si aspoň simuloval nějaké části obvodu, když už je, soudě podle závěru, ani nepostavil na zkušební desce a neprovedl měření – tedy ověření teoretických výpočtů, např. doby dobíjení kondenzátorů. Není ani jasná metoda připínání paralelních kondenzátorů pro regulaci výkonu záblesku jednotky. Vzhledem k nedotažení podstatných problémů do finálního řešení a celoročního přístupu studenta hodnotím práci E.
Student měl dle zadání za úkol navrhnout a realizovat výkonný externí fotografický blesk. V úvodní teoretické části autor popisuje práci s bleskem, popis je proveden z uživatelského pohledu fotografa a s vlastním obvodovým návrhem zábleskové jednotky nesouvisí, navíc je tato část doslova převzata z literatury [3] (autor Roman Pihan), převzaté pasáže jsou od strany 11 do strany 17. Další doslova převzaté části jsou v kapitole 3.3 Akumulátor, které jsou převzaty z Wikipedie lit. [12]. Obvodový návrh zábleskové jednotky je uveden ve 3. kapitole. Je nutné ocenit, že se autor snaží k návrhu přistupovat systematicky, přesto ne všechny kroky návrhu jsou podpořeny výpočty a dostatečně zdůvodněny, např. u návrhu měniče, schází výpočet transformátorů, jsou uvedeny pouze parametry jádra a vinutí, bez patřičných výpočtů. Vlastní koncepci zábleskové jednotky nepovažuji za příliš šťastnou, regulace výkonu zábleskové jednotky je prováděna paralelním připojováním kondenzátorů ze, kterých jsou výbojky napájeny. Sice je třeba uznat, že navržené obvodové zařízení by mohlo být funkční, ale vykazovalo by patrně značný rozptyl v intenzitě záblesků při opakovaném používání blesku zapříčiněný nestálostí parametrů elektrolytických kondenzátorů o velké kapacitě. Vhodnější by bylo určitě řešení s řízeným zdrojem, který by určoval množství energie, které má být do kapacity napájecího kondenzátoru dodáno. V práci je návrh zábleskové jednotky dotažen do podoby technické dokumentace, podle níž by mohlo být zařízení realizováno. O tom zda bylo zařízení skutečně realizováno, není však v práci zmínka. Z formálního hlediska není práce zpracována příliš pečlivě, schémata jsou kreslena nedbale, je používáno několik různých typů schematických značek, např. ve schématech je nestandardně značeno napětí (obr.5). Zásadní problém je však v převzatých textech a v nejasnosti s realizací výsledného zařízení. Z tohoto důvodu doporučuji, aby práce byla dopracována, s možností její dodatečné obhajoby v mimořádném termínu konání SZZ.
eVSKP id 73780