TICHOŇ, O. Výroba startovacího segmentu přesným stříháním [online]. Brno: Vysoké učení technické v Brně. Fakulta strojního inženýrství. 2023.

Posudek vedoucího

Peterková, Eva

Diplomová práce Ondřeje Tichoně se zabývá návrhem výroby startovacího segmentu motocyklu. V rámci řešení diplomant provedl teoretický rozbor problematiky přesného stříhání a potřebné technologické výpočty. Na základě toho zvolil vhodný stroj a navrhl nástroj pro realizaci přesného stříhání s tlačnou hranou. Nástroj je funkční a vzhledem k tomu, že student navrhl vystřihování dvou součástí najednou je i složitější konstrukce. Práce je celkově zpracovaná na dobré úrovni jak po obsahové, tak i grafické a stylistické stránce. V závěru práce provedl orientační ekonomické zhodnocení nově navržené výroby, pomocí kterého zjistil, že i přes poměrně nákladný nástroj bude navržená výroba pro danou sérii zisková. Práce je doložena výkresovou dokumentací, která obsahově odpovídá předem stanoveným požadavkům vedoucí práce, stejně tak i rozsah a provedení práce odpovídá stanovenému zadání. Student v průběhu řešení pracoval aktivně, svědomitě a samostatně.

Posudek oponenta

Řiháček, Jan

Diplomová práce se zabývá návrhem výroby startovacího segmentu z materiálu 11 373 přesným stříháním v celkové výrobní sérii 60 000 ks ročně. V úvodu autor provádí volbu materiálu vhodného pro zhotovení daného dílce. V této části mi chybí srovnání označení oceli i podle jiných standardů, zvláště dle EN značení. Taktéž zhodnocení vhodnosti materiálu pouze na základě ceny není příliš vhodné. Následuje rozbor variant výroby, který se jeví jako poněkud zbytečný, neboť vybraná výrobní metoda je dopředu deklarována už v názvu práce. Další pasáže autor věnuje literární rešerši, která je zpracována vcelku přehledně a účelně shrnuje poznatky o technologii přesného stříhání s tlačnou hranou. Praktická část je potom zaměřena na vlastní návrh a konstrukci střižného nástroje. V kap. 3.1 věnující se nástřihovému plánu autor správně volí jako polotovar svitek plechu s tím, že pro podávání materiálu do nástroje bude využito odvíjecí zařízení s danými parametry, od nichž jsou odvozeny rozměry svitku. Bohužel zde chybí citace i typ stroje, a tak nejsou základní parametry ničím doloženy. Typ stroje je v závěru práce zmíněn pouze obecně jako GLK4, ale už chybí přesné označení řady. Dále v kap. 3.2 autor počítá při stanovení střižného odporu se vztahem 0,77·Rm, který je však primárně určen pro konvenční stříhání. U přesného stříhání se však obecně doporučuje pro výpočet použít rozsah (0,85 až 0,95) · Rm, a to předně z důvodu jiného silového působení nástroje v závislosti na zdvihu (přes celou tloušťku stříhaného polotovaru) i odlišné napjatosti při střihu. Na stanovení silové bilance navazuje výpočet celkové střižné práce, který se mi jeví jako zbytečný, neboť s vypočtenými hodnotami autor dále nepracuje, i když zmiňuje, že bude na základě takto zjištěných údajů volit stroj. Naopak za zcela profesionálně zvládnuté považuji určení rozměrů a tolerancí střižníků a střižnic, které je správně rozděleno na základě patřičných kritérií dle normy ČSN 22 6015, pro každý případ doplněno vysvětlujícími ilustracemi i příklady výpočtu. Následuje volba stroje a návrh nástroje. I zde je popis jednotlivých částí a funkce nástroje vysvětlena dostatečně a přehledně i s pomocí čtyř nákresů horní a spodní části. V tomto oddílu ovšem postrádám informace o způsobu vyjmutí vystřiženého dílce, příp. odpadu, z nástroje. Závěr práce obsahuje technicko-ekonomické zhodnocení, které, až na několik nesrovnalostí, hodnotím velmi kladně. Problémem by mohl být výpočet výrobních režií, u kterého není jasné, jakým způsobem (zda vůbec) byly zahrnuty náklady na odpisy strojů. Z hlediska výkresové dokumentace je možné vytknout chybějící kóty poloh funkčních otvorů ve střižnici i střižníku, u kterých rovněž chybí upozornění na ostré (střižné) hrany nástrojů, jakož i definice drsnosti funkčních ploch. Dále výkres výrobku neobsahuje údaj o polotovaru – svitku plechu. Kusovník by měl být součástí výkresu sestavy a proto také s ní svázán číslem dokumentu a počtem listů, což v tomto případě není dodrženo. Mezi další připomínky lze, krom občasných překlepů, zařadit: - některé obrázky nevhodně uváděné jako tabulky (např. obr. 13 na str. 14), - chybné označení horizontální osy grafu na obr. 18 (str. 19) jako „t“ – tloušťka, - nižší kvalitu některých obrázků (např. obr. 19 na str. 20), - absenci popisu stavů „a“ a „b“ na obr. 24 (str. 22), - špatně použitý systém citací u některých výčtů (např. na str. 31), - příliš často se opakující odkazy na obrázky při vysvětlování částí nástroje (kap. 3.4).

eVSKP id 149245