DENEŠ, R. Měření elektromagnetického vyzařování v částečně a plně bezodrazových komorách [online]. Brno: Vysoké učení technické v Brně. Fakulta elektrotechniky a komunikačních technologií. 2015.
Posudek vypracoval odborný vedoucí Ing. Libor Palíšek, Ph.D. ze společnosti Honeywell. Student Bc. Roman Deneš se ve své práci zabývá problematikou měření elektromagnetické kompatibility (EMC) v částečně bezodrazových komorách (SAR) i komorách plně bezodrazových (FAR), které se pro měření EMC začínají prosazovat teprve v posledních letech. V úvodní části práce je provedeno stručné rozdělení měřících pracovišť a přístrojového vybavení a je proveden detailní rozbor nejistot měření s ohledem na použité pracoviště, kde z hlediska nejistoty měření se jeví plně bezodrazová komora vhodnější než komora částečně bezodrazová. Následuje detailní rozbor mechanismů šíření elektromagnetické vlny v obou typech bezodrazových komor s uvažováním vlivu polarizace měřící antény a zemní roviny. Dále je provedeno srovnání výsledků simulací měření v částečně a plně bezodrazových komorách a při různých měřících vzdálenostech. Při tomto porovnání je uvažován i vliv natočení měřící antény. Poměrně detailně je analyzován vliv natočení antény, výškového kroku i materiál použitího stolu na výsledky měření. Z části je využito informací z EMC norem, které jsou vhodně doplněny provedenými simulacemi. Následuje část vyhodnocující řadu provedených měření a to prakticky všech kritických parametrů komory jako jsou NSA, SVSWR a FU u obou typů bezodrazových komor (SAR a FAR), kde komora FAR vykazovala dle předpokladů lepších parametrů SVSWR i FU. Dále je provedeno porovnání měření vyzařování vybraného zařízení v obou komorách (SAR i FAR) v kmitočtovém pásmu 30 MHz – 6 GHz, kde výsledky plně potvrdili předpoklad nižších naměřených hodnot v kmitočtovém pásmu do 1 GHz u FAR v důsledku absence odražené vlny v porovnání se SAR. Skenování výšky antény u FAR, které není standardně požadováno se zde ukázalo jako žádoucí. Byla navržena metoda pro přepočet hodnot naměřených ve 3 metrové měřicí vzdálenosti na měřicí vzdálenost 10 metrů, kdy je doporučeno provést měření v plně anechoické komoře ve 3 metrové vzdálenosti v definovaném rozsahu výšek a pak již poměrně snadno (odečtením 4 dB v celém kmitočtovém pásmu 30 MMz – 1 GHz) získat úrovně očekávané na 10 metrovém měřicím místě. Toto je část, která by si zcela jistě zasloužila zvláštní pozornost a vydala by i na samostatnou diplomovou práci, kde by bylo žádoucí provést i řadu měření na 10 metrovém měřicím místě, které zde nebylo k dispozici. Nicméně navržená metoda se jeví jako velice slibná. Na závěr byla věnována pozornost opakovatelnosti a reprodukovatelnosti měření ve FAR a SAR, kde z výsledků měření byla patrná vyšší opakovatelnost u FAR. Z práce vyplývá, že parametry jako opakovatelnost měření i nejistota měření jsou příznivější u FAR. Samozřejmě i parametry jako FU a SVSWR jsou u FAR výrazně lepší než u částečně obložené SAR, tudíž by FAR bylo možné doporučit jako prostor vhodnější pro zkoušky EMC. Ovšem jak je v práci zmíněno, FAR přináší určité komplikace při provozu (jako např. pohyb mezi absorbéry, manipulace s rozměrnější zařízení apod.), tudíž z tohoto pohledu vychází standardní SAR lépe. Obě komory mají tedy v oblasti EMC své místo. Shrnutí: V práci bylo použito nejnovějších dostupných poznatků z problematiky EMC, byla provedena řada výpočtů – simulací a ty pak náležitě doplněny řadou praktických měření. Práce tak vytváří ucelený soubor poznatků na téma porovnání měření v bezodrazových komorách FAR a SAR. Domnívám se, že řada informací bude pro spoustu odborníků EMC zcela jistě zajímavá a přínosná. Vybrané části by bylo možno úspěšně prezentovat na EMC konferencích. Dle mého názoru byly požadavky diplomové práce splněny v plném rozsahu. Student řešil zadanou problematiku se skutečně velkým zájmem a svědomitě. Práce je členěna přehledně. Grafické zpracování je celkově na vysoké úrovni. Předložená práce a její zpracování splňují všechny požadavky kladené na diplomovou práci a doporučuji ji k obhajobě.
Předložená diplomová práce Bc. Romana Deneše pojednává o velmi aktuálním tématu měření elektromagnetického vyzařování. Práce si klade za cíl podrobný rozbor mechanizmů šíření vln v bezodrazových komorách a analýzy s touto problematikou spojené. Práce dále pojednává o validaci částečně a plně bezodrazových komor, včetně vlivu vybraných parametrů na výsledky měření. Dále je diskutována možnost měření vyzářeného rušení s měřící vzdáleností 3 metry a techniky přepočtu výsledků na měřící vzdálenost 10 metrů. Jsou též podrobně rozebrány nejistoty měření. Práce je členěna logicky, jednotlivé části na sebe vhodně navazují. V teoretickém rozboru se objevují nejasné definice v oblasti EMI (viz první otázka), které jsou pro čtenáře zavádějící. Naopak dobře jsou popsány aspekty testovacího pracoviště a velmi dobře nejistoty měření. Pozitivně hodnotím rozbor parametrů šíření a následnou validaci bezodrazových komor. Srovnání měření v SAR a FAR považuji za přínosné, ovšem nikoli inovativní. Kapitola Srovnání měřící vzdálenosti je podle mého názoru přínosná, ale poměrně strohá, uvážíme-li, že se dle zadání jedná o klíčovou část práce. Opakovatelnosti a reprodukovatelnosti měření by mohla být věnována také podstatnější část práce, než 1,5 strany. Závěr práce je naopak velmi podrobný a vhodně popisuje většinu klíčových témat. Formální stránka práce je na dobré úrovni, přesto se objevují místy překlepy, či slangové a nespisovné výrazy (např. vlézt). Vypovídací hodnota grafického výstupu numerických simulací by byla větší, pokud by byla použita větší velikost obrázků. U některých grafů rovněž chybí popisy jednotlivých os (např. strana 46,47, 49, 50, atd.), což může být zavádějící. Práce s literaturou je na dobré úrovni. Práce je ovšem i přes výše zmíněné nedostatky v celkovém pohledu kvalitní a ukazuje, že se student zmíněné problematice důkladně věnoval a rozumí jí. Navrhuji proto práci k obhajobě se stupněm výborně a počtem bodů 93.
eVSKP id 84648