BEZECNÝ, M. 3D skener [online]. Brno: Vysoké učení technické v Brně. Fakulta elektrotechniky a komunikačních technologií. 2023.
Práce měla sloužit jako úvodní studie do možnosti aplikace zpracování obrazu pro tvorbu jednoduchých modelů. Z přiložené práce lze soudit, že zadání bylo splněno. Postup prací je dobře vybrán. První metoda používá pouze vytvoření kontury na základě kontrastního objektu. Druhá metoda využívá 3D rekonstrukci objektu z více kamer. Zde postrádám podrobnější obrazovou dokumentaci a více příkladů. Obdobný nedostatek je na obsahu připojeného datového nosiče, kde mezi přílohami jsou pouze zdrojové kódy, nebyly přidány žádné zdrojové ani výsledné snímky či jiná data. Hlavní příčinou zmíněného nedostatku dalších modelů je patrně to, že student po zpracování úvodních řešení na dané úrovni postoupil na úroveň další. Třetí úrovní byl zvolen model z 3D mračna bodů. Na základě publikovaných dat vypadala tato cesta reálně. Student toto řešení postupně prostudoval a prošel zpracování na přiloženém datasetu, kde vyla metoda funkční. Zvládnutí této obtížné metody mu zabralo značné množství času, aby posléze zjistil, že běžné objekty mají málo konkrétních společných bodů pro automatické zpracování na 3D mračno. Lze tedy konstatovat, že popis metody rekonstrukce ze 3D mračna je významná, i když pro získání výsledků nevyužitá část práce, která v daném stavu ukazuje další možný směr a jeho úskalí. Student pravidelně konzultoval a při konzultacích prokazoval vysokou míru orientace jak v dané problematice, tak v SW nástrojích, které používal. Proto je velká škoda, že se mu buďto nepovedlo dotáhnout náročnou metodu 3D mračna bodů, nebo že se nesoustředil na vylepšení prvních dvou metod. Práce svědčí o bakalářských schopnostech studenta a doporučuji ji k obhajobě.
Pan Bezecný vypracoval práci na téma 3D rekonstrukce objektů pomocí počítačového vidění. Zadání lze hodnotit pro úspěšné zvládnutí jako časově i odborně náročné. Předložený dokument má necelých 40 normostran (úvod-závěr) a včetně příloh a všech formálních náležitostí 67 stran. V práci je využito 38 zdrojů, se kterými je v textu správně pracováno. Po formální a grafické stránce je dokument dobře upraven. Horší je to s jazykovou úrovní. Vyskytuje se řada překlepů, stylistických chyb a často chybí čárky před vedlejšími větami. Teoretická část (první tři kapitoly – cca 20 stan) se věnuje nejprve obecně fotogrammetrii. Poté následuje jednostránková kapitola existujících řešení. Tady si myslím, že existuje více vhodných i nelicencovaných nástrojů, než dva uvedené. Chybí také odkaz na tyto SW. Třetí kapitola postupně v logickém sledu popisuje postup rekonstrukce od snímání až po sestavení 3D modelu a uvádí také používané formáty modelů. Popisy nejsou vždy v rámci zestručnění příliš výstižné nebo přesné, ale vyhledané postupy považuji vzhledem k řešené úloze za správně zvolené. Po uvedení použitých nástrojů a knihoven (kap. 4) již následuje samotná implementace. Byly vytvořeny tři samostatné programy. První zpracovává jednu fotografii plošného objektu. 3D objekt je vytvořen detekcí vnější kontury a „tažením“ - zkopírováním x,y souřadnic a doplněním z souřadnice (výšky) v uživatelem zadaném rozsahu. Druhý program rekonstruuje objekty ze dvou snímků. Škoda jen, že nebyly aplikovány, v teoretické části popsané, kroky detekce, popisu a párování významných bodů, ty musí být v této aplikaci označeny na obou snímcích ručně, čímž je výrazně omezen počet rekonstruovaných bodů a rekonstrukce se i podle ukázky omezuje jen na jednoduché objekty typu kvádr. Místo, aby se věnoval dopracování tohoto programu, začal student jakoby od znovu programováním třetího programu. Ten vypadá na začátku poměrně slibně. Na staženém datasetu určí hustý model. Jelikož není k dispozici fyzická předloha, nelze nějak ověřit přesnost rekonstrukce. Musíme se spokojit s vizuálním srovnáním snímků a jeho docela kostrbatého modelu. To že je podoba spíše pouze přibližná bych studentovi u takto náročné zvolené scény ani nevyčítala (mimochodem stále stejné jedné scény). Pak však při pokusu o plánované využití, jako 3D skeneru, na vlastních snímcích, dojde k velkému selhání. Rekonstruováno je jen pár bodů objektů. Student pokládá za možný důvod studiové ideální podmínky vzorového datasetu, přitom minimálně pozadí mohl také odečíst nebo jinak snímky předzpracovat. Pro zlepšení navrhuje přepsat anebo úplně změnit metodu 3D rekonstrukce, čímž vlastně úplně shazuje svou práci. Přitom bych řekla, že navržený postup i zvolené metody jsou správné a mohly by vést k uspokojivým výsledkům. Myslím si, že se měl více zamyslet a otestovat, ve které fázi postupu k selhání dochází, co ho způsobuje. Na přiloženém paměťovém médiu jsou pouze zdrojové kódy všech tří programů, ani jeden snímek, žádný výsledný model. Programy, vzhledem k nutnosti instalace a přípravy všech balíčků (postup popsán v příloze), nebyly mnou testovány. I přes výše uvedené výhrady lze považovat zadání za splněné. Student svými výsledky prokázal bakalářské schopnosti, proto práci doporučuji k obhajobě s hodnocením D (65).
eVSKP id 151582