PAVLOV, J. Umělá inteligence ve školství [online]. Brno: Vysoké učení technické v Brně. Fakulta elektrotechniky a komunikačních technologií. 2024.
Bakalářská práce se zabývá problematikou umělé inteligence ve školství a je rozdělena na část teoretickou a praktickou. První, teoretická část představuje čtyři kapitoly diskutující historii umělé inteligence a její roli ve vzdělávání, zejména její výhody a nevýhody, důvěryhodnost a využití ve specifických oblastech studia. Ve druhé, praktické části práce autor popisuje vlastní výzkum, který provedl mezi studenty a učiteli různých typů škol a kde se zaměřuje na jejich přístup k umělé inteligenci. Po obsahové stránce je téma zpracováno velmi dobře, autor čerpá z velkého množství zdrojů, zejména odborných článků a knih. Výsledky svého výzkumu vhodně doplňuje názornými grafy a porovnává se závěry obdobných výzkumů. Práce je přehledně rozdělena do kapitol a podkapitol, text je většinou koherentní a čtivý. Jediným nedostatkem je úvod ke kapitole 4, kde autor odkazuje na graf, který se zde nevyskytuje. Práci by rovněž prospělo začlenění přímých citací do textu, neboť všechny odkazy na literaturu jsou ve formě parafrází. Po jazykové stránce je práce na výborné úrovni, autor používá formální jazyk a objektivní přístup. Nicméně po formální stránce jsou zde jisté nedokonalosti, například vygenerovaná citace pro bakalářskou práci zmiňuje semestrální práci se starým rokem, v textu chybí odkaz na přílohy, které navíc nejsou celé přeloženy do angličtiny, na obrázku 20 je chybně popsaná osa x, názvy podkapitol mají rozdílné mezery pod sebou (s. 17, 20), autor zaměňuje spojovník s pomlčkou (s. 3) a výrazy „and“ a „&” u literatury (s. 5, 11, 12). Bakalářskou práci doporučuji k obhajobě a vzhledem k výše zmíněným drobným nedostatkům ji hodnotím známkou B (87 bodů).
Umělá inteligence ve školství je předmětem práce, kterou autor rozdělil na dvě části – teoretickou a praktickou. Téma je velmi přesvědčivě vypracováno a na umělou inteligenci je pohlíženo velmi zevrubně z různých perspektiv. V návaznosti na historický vývoj autor usiluje o důkladné porozumění klíčových principů AI a jejích specifických aplikací, bere v úvahu propojení AI se současnými vzdělávacími teoriemi. V autorově přístupu je zřetelná přesná a pečlivá práce se sekundární literaturou, z které umně vybral nosné informace, aniž by sklouzával k povrchním, elementárním generalizacím. Z celé práce vyzařuje mocné nadšení ze schopnosti AI přizpůsobit se potřebám jednotlivého studenta a posunout vzdělávání do více osobní roviny, kdy je možné zohlednit individuální schopnosti. Zanícení autora však nebrání tomu, aby volené informace řadil velmi vyváženě a zahrnul i možné výzvy a nevýhody. Část praktická je pojata jako průzkum na základě dotazníku, kdy skupina studentů (v počtu 69) a učitelů (v počtu 55) odpovídá na otázky týkající se užitečnosti a důvěryhodnosti AI. Všechny odpovědi jsou prezentovány ve formě grafů, které umožňují rychlou a přesnou orientaci, autor vždy dané výsledky patřičně komentuje a nabízí způsob, jak řešit možné nedostatky. I tady je zřejmý svědomitý přístup k analýze daných výstupů, ačkoliv se autor nevyhnul přílišné polarizaci, kdy uzavírá svůj průzkum tvrzením, že studenti jsou AI nadšenci a učitelé tíhnou k rezervovanému, smíšenému postoji. Z grafů ovšem vyplývá, že i učitelé jsou umělé inteligenci velmi otevřeni, i když se vyjadřují mnohem opatrněji. Jazyk práce je na velmi dobré úrovni bez závažných gramatických nedostatků, věty jsou syntakticky i lexikálně pestré, celý text je velmi čtivý a inspirativní. Formální náležitosti splňují daná kritéria.
eVSKP id 160162