IŽARÍK, M. Automatické ostření s využitím CAN-EF modulu [online]. Brno: Vysoké učení technické v Brně. Fakulta elektrotechniky a komunikačních technologií. 2016.
Úkolem diplomata bylo vytvořit modul automatického ostření pro dopravní aplikace, kdy vozidla přijíždí směrem ke kameře a v některých fázích je SPZ/RZ nečitelná. Zadání lze po odborné stránce považovat za středně náročné. Pracovní úsilí diplomanta odpovídalo náročnosti zadání. K práci přistupoval samostatně. V průběhu práce na základě prvních nasnímaných dat bylo zjištěno, že při vytipované scéně (snímky z mostu) k efektu rozostření nedochází v tak velké míře, proto byla scéna změněna. Méně času pak bylo věnováno hlavnímu dokumentu a zejména vhodnému popisu dosažených výsledků. Hlavní úkol však byl splněn – realizace automatického ostření na projíždějící vozidlo. Dílo lze považovat za práci diplomanta, výsledky svědčí o inženýrských schopnostech diplomanta, práci doporučuji k obhajobě.
Zadání diplomové práce s názvem „Automatické ostření s využitím CAN-EF modulu“ zpracované panem Markem Ižaríkem patří mezi středně náročné. Práce má od úvodu po závěr rozsah 41 stran a obsahuje pouhých 6 matematických vztahů, což obojí vzhledem k zadání a povaze práce považuji za zcela nedostatečné. Vzhledem k špatné úrovni práce budu komentovat kapitoly zvlášť. Kap. 1 – Úvod (2 strany): Obsahuje několik základních myšlenek vztahujících se k tématu práce a zbytek (1,5 strany) je věnován rozboru a definici zadané úlohy včetně grafických ukázek. Kap. 2 – Použitý hardware a software (3 strany): Obsahuje základní, nicméně poměrně ucházející popis využívaného modulu Canon-EF, dále pak nedostatečný popis využité kamery a objektivu. Je zarážející, že je zde popisu MS Visual Studia 2013 a knihovny OpenCV věnováno zhruba dvojnásobné množství textu oproti popisu využité kamery a objektivu. Kap. 3 – Teoretický rozbor (9 stran): kapitola postrádá přehledné a smysluplné členění, autor přeskakuje od jedné problematiky ke zcela odlišné a zpět. Je uveden základní popis ostření a hloubky ostrosti, který je až na nedostatek ilustrací poměrně zdařilý. Dále je zde pokus o popis automatického ostření – zcela neodborný a nedostatečný (bez jediné ilustrace, jediného matematického vztahu). Dále pak popis řízení expozice, digitálního obrazu, předzpracování, segmentace, detekce hran v obraze, integrálního obrazu a protokolu RS-232 přičemž jsou uváděny pouze základní informace a triviální matematické vztahy (v nedostatečném množství), opět nedostatečně nebo vůbec ilustrované. Kap. 4 – Řešení (14 stran): kapitola je poměrně chaotická, vyskytuje se zde popis implementovaných funkcí v jazyce C++ vedle návrhu řešení, do něhož jsou vloženy velké a nepřehledné vývojové diagramy (v podstatě se jedná pouze o přepsaný zdrojový kód – obr. 4.5, 4.7, 4.8 a 4.9), které svou kvalitou a velikostí ukazují spíše na to, že se jimi autor celý text snažil pouze prodloužit. Dále jsou zde uvedeny tři duplicitní obrázky (obr. 4.10, 4.12 a 4.13), které pouze zabírají velké množství místa a nemají vypovídající hodnotu. Kapitola obsahuje velice vágní popis řešení problému, přičemž jsou aplikované pouze zcela základní znalosti z teorie počítačového vidění a zpracování obrazu společně s některými ničím nepodloženými autorovými předpoklady. Například vyhledávání RZ vozidla v obraze podle předem definované velikosti – vozidlo se pohybuje směrem ke kameře, nebo vyhledání RZ podle nejvyšší hustoty svislých hran v obraze – není uvažována mřížka chladiče a jiné objekty. Vyskytuje se zde velké množství slovních definic, které nejsou podloženy matematicky, literaturou ani ilustracemi a je tedy velmi obtížné, případně nemožné určit, jak autor práci řešil a čeho, případně v jaké formě využil. Autorův popis řešení je tedy nekompletní, zcela nedostatečný a práce je v podstatě nereprodukovatelná. Je zde uveden také popis a ovládání vytvořené aplikace, který lze s výhradami k přehlednosti GUI hodnotit jako dostatečný. Kap. 5 – Testování funkčnosti (6 stran): autor zde uvádí (str. 45), že část práce z bodu zadání č. 3, jak ji dodefinoval v kapitole 3 a rozebral v kapitole 4 (konkrétně automatické přeostřování objektivu na pohybující se RZ vozidla) nesplnil, vzhledem k nefunkčnosti algoritmů vyhledání RZ vozidla a dále se tedy zabýval pouze ostřením na střed snímku (doposud nedefinovaný pojem, ač se vyskytuje od předešlé kapitoly – jeho zcela vágní definice je pak uvedena až na str. 46). Je však zarážející, že se jedná o stěžejní část práce, jejíž koncepční řešení není nijak technologicky složité. Vysvětlit to lze pouze diplomantovou zásadní neznalostí dané problematiky. V této kapitole se také poprvé vyskytuje zmínka o pokusu určení vozidla na základě diference dvou snímků včetně jeho implementace (bez jakéhokoli předchozího popisu této metody, či dalších informací o této metodě). V kapitole je uvedeno několik grafů, které nemají s vyhodnocením úspěšnosti autorova řešení přímou souvislost a samotné vyhodnocení (dle bodu zadání č.4) zcela chybí. Kap. 6 – Závěr: autor zde shrnuje svoji předchozí práci, přičemž jeho vlastním výsledkům je věnován nedostatečný prostor. Dále zde autor konstatuje, že jako možné budoucí zlepšení je možné využít jiný objektiv s větší ohniskovou vzdáleností za účelem zmenšení hloubky ostrosti při snímání RZ vozidel, což je zcela v rozporu s požadavky na tuto aplikaci. Navíc toto nepředstavuje zlepšení úspěšně dokončené práce, ale jedná se o samotnou podstatu řešení. Literatura na str. 52 má nízký rozsah a jsou zde uvedeny víceméně populární, případně základní reference či manuály. Toto vede k domněnce, že student problematiku dostatečně nenastudoval, což potvrzuje i velice nízká odborná úroveň práce. S ohledem na výše uvedené musím, ač nerad, konstatovat, že předložená práce zásadním způsobem neodpovídá inženýrským schopnostem a proto práci hodnotím stupněm F/nevyhovující.
eVSKP id 94473