SVOZILOVÁ, L. Výroba kovového třmenu zásuvky sdruženým nástrojem [online]. Brno: Vysoké učení technické v Brně. Fakulta strojního inženýrství. 2021.

Posudek vedoucího

Peterková, Eva

Studentka v rámci řešení diplomové práce zpracovala návrh výroby třmenu elektrické zásuvky. Provedla potřebné technologické výpočty a vytvořila návrh sdruženého postupového nástroje. Ve svém řešení postupovala správně a diplomovou práci lze hodnotit velmi kladně. Jsou splněny všechny zadané cíle, formální a grafická stránka práce je plně vyhovující a na vysoké úrovni. Studentka v průběhu řešení pracovala aktivně, svědomitě a samostatně. Zvláště oceňuji její zájem a snahu prozkoumat do hloubky danou problematiku.

Posudek oponenta

Řiháček, Jan

Diplomová práce Bc. Lucie Svozilové se zabývá návrhem výroby kovového třmenu zásuvky z ocelového plechu DX51D + Z200, o tloušťce 0,8 mm. Dílec bude vyráběn v celkové sérii 200 000 kusů. Po provedení úvodního rozboru součásti a rozvahy nad volbou výrobní technologie se studentka správně rozhodla využít sdružený postupový nástroj, který kombinuje operace stříhání, ohýbání a lemování. Pro zvolený koncept je v práci vypracován též konstrukční návrh nástroje, doplněný o technologické výpočty, volbu stroje a v neposlední řadě i technicko-ekonomické zhodnocení. Rozsah a provedení odpovídá stanovenému zadání a splňuje tak vytyčené hlavní cíle. V úvodu práce je v rámci rozboru zadané součásti provedena základní rozvaha nad konstrukcí dílce, volbou materiálu i povrchovou úpravou. Autorka zvolila pozinkovaný ocelový polotovar DX51D+Z200-M-A-C, pro který rovněž uvedla základní materiálové charakteristiky. V rámci tab. 1 postrádám bližší informace o uváděných veličinách. Pojmy, jako mez kluzu nebo tažnost, jsou dosti obecné a bez bližšího vysvětlení, tj. bez označení symboly, není zcela jasné, o jaké hodnoty se vlastně jedná. Následuje zhodnocení výrobních možností, tj. jednotlivých variant výroby zadané součástky. V tomto ohledu chybí rozvaha nad lemováním. Dále uvažovaná možnost využití ohýbacího lisu pro zhotovení ohybů na součásti, dokreslená obr. 11, mi nepřipadá jako příliš šťastné řešení. V části, věnující se technologii ohýbání, autorka uvádí vztah pro určení vzdálenosti opor "lu", který je ale dosti zjednodušený a počítá se stejným poloměrem zaoblení ohybníku a ohybnice, což vede k nepřesnému stanovení hodnoty "lu" a tento problém se tak přenáší i do praktické části práce. Na začátku vlastního návrhu a řešení technologie výroby se diplomantka správně snaží o zhodnocení technologičnosti a vyrobitelnosti součásti zvolenými technologiemi. V otázce ohybu ale dle mého soudu opomíjí vliv orientace vláken v materiálu. Z tohoto hlediska se mi jeví jako poněkud problematická kontrola minimálního poloměru ohybu. Autorka sice v teoretické části práce uvádí nutnost zvětšit vypočtený minimální poloměr ohybu na dvojnásobek v případě, že bude ohyb prováděn souhlasně se směrem vláken, ale při zhodnocení technologičnosti již tento fakt opomíjí. Vzhledem k tomu, že dále uvažuje právě zmíněnou variantu orientace ohýbaných částí, bylo by nanejvýš vhodné tento princip dodržet, neboť pokud je uvažován dvojnásobek minimálního poloměru ohybu, součást již z hlediska vyrobitelnosti nevyhovuje a není tak vyrobitelná. Následuje rozbor rozmístění výstřižků na svitku, který byl zvolen, jako výchozí polotovar a rozvaha nad postupem výroby. V tomto světle mi připadá jako zbytečné, rozebírat využití načínacích či zpětných dorazů, viz rozbor varianty B. V kapitole zaměřené na kontrolní a technologické výpočty autorka, při určování nezbytných parametrů technologie stříhání, vychází mj. i z grafu pro určení součinitele plnosti (obr. 62 na str. 43), který je pro danou situaci, zdá se, nepoužitelný. Pro tloušťku 0,8 mm totiž není diagram definovaný. Z tohoto důvodu je diskutabilní, jestli může být pro tuto hodnotu z diagramu, bez patřičného zdůvodnění, odečítáno. Větší problémy ovšem vidím ve stanovení rozměrů a tolerancí střižných nástrojů. Celý problém začíná nesprávným stanovením střižné vůle. Autorka zřejmě při dosazování přehlédla v použitém vzorci koeficient 0,32, bez kterého vychází střižná vůle 0,7 mm namísto správné hodnoty cca 0,2 mm. K tomuto problému se navíc přidává nesprávné určení rozměrů nástrojů, resp. použitý přístup. Určení rozměrů a tolerancí střižníků a střižnic pro všechny řešené střižné operace jsou tak naneštěstí špatně a danými nástroji se jednotlivé vystřihované části nedají zhotovit. Příkladem může být děrovaný otvor o průměru 4 ± 0,012 mm. Určující rozměr a tolerance střižníku jsou v tomto případě navrženy, jako 4,1 -0,012 mm. Z toho je patrné, že jím nelze dosáhnout při stříhání požadovaného tolerančního pole díry (3,988 až 4,012) mm. Obdobné je to bohužel i v dalších případech. Celkově je ale návrh nástroje koncepčně v pořádku, a to i včetně volby použitého lisu. Na škodu je zde chybějící zmínka či volba ostatního nezbytného strojního vybavení, tj. odvíjecího, podávacího a rovnacího zařízení. Práce obsahuje rovněž dosti obsáhlou výkresovou dokumentaci. Z hlediska její kvality je možné zmínit, že některé výrobní výkresy jsou poněkud chaoticky zakótovány a je otázkou, zda obsahují všechny nezbytné kóty, lépe řečeno, zda se dají dohledat. V případě sestavy bych osobně volil vhodnější vedení řezů. Krom občasných překlepů v textu lze mezi další nedostatky práce zařadit např.: - špatný anglický překlad abstraktu, - nevhodné uvádění některých veličin bez použití indexů (např. Rm), - obr. 16 na str. 16 bez jakéhokoliv popisu (není jasné, co znázorňují šipky), - nejednotnost značení některých veličin v různých částech práce (např. střižná práce uváděna jako "A" i "As" nebo mez kluzu jako "Re" i "sigmaK"), - chybějící popis v obr. 25 na str. 22, - zavádějící uvádění úhlu ohybu ve vzorci 2.21 na str. 24 jako "alfa°", - problémy s různou velikostí písma ve vzorcích, - špatné nadpisy v tab. 11 na str. 39 (správně zřejmě patří "varianta C" a "varianta D"), - špatný či chybějící popis obr. 65 na str. 47.

eVSKP id 132183