REJENT, P. Záběh povrchů strojních součástí [online]. Brno: Vysoké učení technické v Brně. Fakulta strojního inženýrství. 2020.

Posudek vedoucího

Šperka, Petr

Práce se zabývá měřením topografie povrchu, součinitele tření a tloušťky mazacího filmu pro několik různých povrchů provozovaných ve smíšeném režimu mazání. Cílem bylo vyhodnotit změny povrchu a průběh tření a tloušťky, ke kterému dochází při záběhu povrchů. Student zpracoval základní přehled literatury týkající se mazání a tření povrchů s nerovnostmi, navrhl, připravil a zrealizoval dané experimenty a z měření vyhodnotil parametry drsnosti povrchů, průběh tření a tloušťku mazací vrstvy v různých fázích záběhu. Práce obsahuje nové původní výsledky, diskuzi a závěry. Student při zpracovávání tématu pracoval průběžně, iniciativně, měření provedl ve spolupráci s vedoucím a vyhodnocení naměřených dat provedl většinou samostatně. Kladně hodnotím strukturu práce a kvalitní zpracování měřených dat. V textu práce se vykytuje několik nejasných nebo nepřesných tvrzení. Rezervy práce spatřuji v kvalitě analýzy, interpretace a diskuze výsledků, která by mohla být širší a závěry ještě lepší. Celkově se jedná o mírně nadprůměrnou práci.

Posudek oponenta

Křupka, Jiří

Bakalářská práce se zabývá procesem záběhu strojních součástí, který je nedílnou etapou technického života dynamicky namáhaných součástí, jež jsou ve vzájemné interakci s ostatními díly v rámci montážní jednotky. Hlavním cílem práce bylo experimentální zjištění vlivu změny povrchu během záběhu na tření a tloušťku mazací vrstvy pro různé provozní podmínky a různou výchozí strukturu povrchu. Lze konstatovat, že splnění hlavního cíle bylo dosaženo. Ke způsobu řešení dílčích cílů mám však výtky formálního i věcného charakteru. V úvodu bakalářské práce postrádám zejména obecný vhled do řešené problematiky. Student zde uvádí množství konkrétních podrobností, které by bylo vhodné popsat v kapitole věnující se současnému stavu poznání nebo podmínkám plánovaných experimentů. Začátek rešeršní části práce působí poměrně subtilně, přičemž tření, opotřebení a mazání jsou popsány povrchně a nedostatečně. Nejvíce je tato skutečnost patrná v případě tření. V případě opotřebení autor zmiňuje jednotlivé typy, ale popisuje pouze některé z nich bez bližšího zdůvodnění. Zde by bylo vhodné stručně charakterizovat všechny uvedené typy nebo alespoň krátce zmínit proč je pozornost věnována pouze těmto dvěma typům opotřebení. Dále se student zaměřil na rozdělení jednotlivých režimů mazání. Minoritní pozornost je přitom věnována popisu zejména smíšeného režimu mazání, ve kterém autor předpokládá realizaci experimentů, ale i ostatním režimům mazání. Na režimy mazání navazuje popis Strickeckovy křivky, kde nejsou plně vysvětleny fyzikální veličiny, které vstupují do výpočtu Gümbelova čísla a současně zde autor uvádí chybné jednotky viz str.16 (viskozita maziva). V případě rovnice parametru mazání je výpočetní vztah uveden v neplatném zápisu. Následuje Obr. 2-5, kde nejsou popsány jednotlivé režimy mazání v závislosti na parametru mazání a nejednotným popisem jsou zobrazeny veličiny, které byly již dříve definovány jinak. Následně se student zabývá popisem parametrů, které charakterizují topografii povrchu. Jednotlivé parametry jsou adekvátně popsány, avšak chybí zde odkaz na příslušnou normu, dle které jsou definovány. V textu, který je věnován popisu procesu záběhu autor uvádí tvrzení “ To vede ke zvýšení koncentrace odtržených částic v mazacím médiu.“ Přičemž se dále nezabývá způsobem realizace mazání či použitím různých typů maziv a automaticky předpokládá přítomnost externího maziva při záběhu. V kapitole „Materiál a metody“ autor popisuje testovací vzorky, u kterých by bylo vhodné použít ekvivalent označení materiálu dle ISO EN a uvést případné tepelné nebo chemicko-tepelné zpracování. Rovněž zde autor uvádí zavádějící popis „Z možností opracování bylo určeno celkem 5 různých vzorků s různou úpravou povrchu“, bohužel však již neuvádí výchozí stav topografie povrchu vybraných vzorků. Dále by v případě popisu operace lapování povrchu bylo na místě doplnit specifikaci použité leštící pasty, která zde taktéž uvedena není. Zavádějícím dojmem rovněž působí popis optického tribometru „Principem stroje je odvalování ocelové kuličky po safírovém disku, při vzájemném bodovém kontaktu.“, což nelze považovat za princip funkce použitého zařízení. Na str. 27 autor uvádí Obr. 4-3, u kterého je nesprávně vyznačen způsob zatěžování bodového kontaktu v optickém tribometru. U kapitoly „Počáteční podmínky experimentu“ v Tab. 4-2 nejsou podmínky žádným způsobem zdůvodněny, s výjimkou Hertzova tlaku, kde ovšem autor zase uvádí chybné jednotky MPa namísto GPa. Stejně tak chybí specifikace a zdůvodnění použitého maziva, a rovněž je zde přítomná nejednotnost použitých pojmů, kdy je uvedena „výška mazacího filmu“ namísto dříve autorem použitého označení. Navíc zde chybí informace, jak byla získána závislost viskozity na teplotě. V kapitole „Výsledky“ jsou některé skutečnosti zmíněny značně nesrozumitelným způsobem, což bohužel znesnadňuje pochopení interpretace výsledků, kterých autor dosáhl. Tvrzení str. 32 „kontakt proto nebyl ze začátku dostatečně mazán a je zde patrný velký nárůst opotřebení…“ není ve výsledcích nijak podloženo a není jasné, jak k němu autor dospěl. Stejně tak tvrzení str. 32 „Po několika sekundách chodu součinitel tření začal navazovat…“ lze považovat za nepravdivé, neboť z uvedených výsledků vyplývá, že se nejednalo o takový časový interval, který autor uvádí. Dosažené výsledky dále obsahují vyhodnocení tloušťky mazacího filmu. Zde autor zmiňuje skutečnosti související s ovlivněním mazacího filmu v důsledku tlakového rozložení, aniž by uvedené souvislosti dříve vysvětlil v rámci současného stavu poznání. V grafu 5-19 je opět nejednotně označena veličina „Střední tloušťka mazacího filmu nebo také reálná průměrnou výšku mazací vrstvy“, kterou graf zobrazuje. Kromě toho zde postrádám vysvětlení, jak byla tato veličina určena. Navíc k uvedenému grafu postrádám jakékoliv zhodnocení v textu. Rovněž predikovaná tloušťka mazacího filmu není popsána žádným vztahem a není proto jasné, jak byla získána. Mezi obecné formální nedostatky práce lze zahrnout přítomnost příliš dlouhých souvětí, občasné překlepy či výskyt redundantních slovních obratů, pravopisné chyby, neobratné formulace nebo neúplnost seznamu použitých zkratek a symbolů (např. Spk, Ra, Sk). Předložená bakalářská práce je logicky členěna a lze ji považovat za původní. Rovněž byly splněny všechny cíle dané zadáním. Celkově je bakalářská práce pana Pavla Rejenta na dobré úrovni, proto ji hodnotím známkou C – dobře a přes dílčí uvedené nedostatky doporučuji práci k obhajobě.

eVSKP id 124574