LAŠO, M. Bezdrátový přenos energií [online]. Brno: Vysoké učení technické v Brně. Fakulta elektrotechniky a komunikačních technologií. 2014.
V bakalářské práci jsou splněny všechny body zadání a je vypracována v dostatečném rozsahu. Proto také doporučuji k obhajobě u SZZ. Nicméně k práci mám následující připomínky. Vyskytuje se zde velké množství gramatických chyb, technických nepřesností, omylů a zmatených popisů. Příkladem je popis principu činnosti Teslovy cívky s jiskřištěm, uvedený v kapitole 2.1.2, nebo popis činnosti rádiového vysílače v kapitole 2.1.3.1. Popis měření účinnosti přenosu energie, uvedený v kapitole 5.2, je taktéž nepřesný a neúplný. Kondenzátor s kapacitou 38,5 pF (správně mělo být uvedeno 38,5 nF) byl použit kvůli dosažení rezonance přijímače při pracovní frekvenci podložky. Pro výpočet činného příkonu je možné použít vzorce P=U.I pouze v případě, že jsou dvě veličiny čistě sinusového průběhu a bez fázového posuvu. V jiném případě je nutné velikost P určit z časových průběhů naměřených osciloskopem. Prostor pro konzultace během semestru student využil pouze minimálně. Celkově práce působí neuspořádaným dojmem a například v ní chybí porovnání parametrů jednotlivých zařízení využívající bezdrátový přenos. Otázka 1: V kapitole 3.2.2 je uveden přenos energie pomocí technologie WiTricity. Jaký jiný princip toku energie kromě magnetické indukce je v systému využíván? Co znamenají žluté čáry na Obrázku 9? Případně popište, co znamená přenos energie založený na „magnetické rezonanci“, který je zmíněn v kapitole 3.2.3, a jaký je rozdíl mezi tímto přenosem a přenosem založeným na magnetické indukci? Otázka 2: Člověk je v dnešní době vystaven trvalé expozici VF elektromagnetickým polem. Je tedy vhodné zvyšovat úrovně elektromagnetického smogu pomocí bezdrátových technologií? Jak jsou nastaveny dnešní limity? Omezení určují dlouhodobá pozorování nebo jsou spíše dány potřebami pro provoz mobilních sítí, wifi a mikrovlnných trub?
Předložená bakalářská práce se zabývá problematikou bezdrátového přenosu energií. Autor práci rozdělil do čtyř hlavních kapitol věnujících se historii bezdrátového přenosu elektrické energie, součastnému stavu vývoje v této oblasti, zdravotním rizikům elektromagnetického pole a kapitola zaměřená na praktické měření magnetické indukce a účinnost přenosu. V závěru je provedeno celkové zhodnocení. Práci lze vytknout velké množství připomínek, ale v následujícím hodnocení jsou popsány pouze nejvýznamnější z nich. Autor nepoužívá technický popis. Popisy jsou často provedeny populárně naučnou formou, či je přímo použit reklamní text. U bakalářské práce lze označit použití těchto stylů jako nevhodné. Jedním příkladem může být kapitola věnující se elektromagnetickému poli, která vychází pouze z Wikipedie, jako kdyby autor neznal žádný relevantnější zdroj. Samotná práce v jednotlivých kapitolách postrádá přehlednou strukturu. Tento nedostatek je nejvíce patrný ve třetí kapitole, ve které chybí i její ucelené zhodnocení. U kapitoly 4 jsou použity málo relevantní zdroje, celkově jsou udávány zastaralé údaje. Autor uvádí nařízení vlády, které již 6 let není platné. Kapitola 5, zabývající se samotným praktickým měřením, je zpracována poněkud chaoticky. Autor pouze konstatuje, že něco změřil, ale neosvětluje důvody, proč to měřil, a také o čem vypovídají naměřené data. I přes tyto vážné připomínky, práce splňuje všechny body zadání, proto práci doporučuji k obhajobě.
eVSKP id 70196