STRNADOVÁ, M. Nové amfifilní iontové páry pro přípravu vezikulárních systémů [online]. Brno: Vysoké učení technické v Brně. Fakulta chemická. 2021.

Posudek vedoucího

Mravec, Filip

Studentka Martina Strnadová zpracovala bakalářskou práci na téma přípravy nových iontových amfifilních párů na bázi interakce kladného a záporného tenzidu. V práci byla provedena studie přídavku stabilizačních složek a změny parametrů dispergace. Výsledky této práce jsou vysoce aktuální a přispívají k aktuálnímu výzkumu v rámci Fakulty chemické. Práci hodnotím stupněm A/výborně.

Posudek oponenta

Kalina, Michal

Martina Strnadová svou bakalářskou práci zaměřila na optimalizaci přípravy vezikulárních systémů založených na amfifilních iontových párech tvořených opačně nabitými tenzidy septonex a dodecylsíran sodný. Tematicky tato práce představuje velmi zajímavou a aktuální oblast výzkumu, která je v souladu s výzkumným zaměřením biokolodní skupiny v rámci ÚFSCH i studijního programu studentky. Bakalářská práce v rozsahu 42 stran + 2 strany příloh je v souladu s běžnými požadavky na VŠKP formálně správně a věcně rozčleněna na jednotlivé dílčí kapitoly (úvod – 1 str.; teoretická část – 10 str., rešerše současného stavu – 4 str., experimentální část – 3 str., diskuze a výsledky – 11 str., závěr – 2 str.). V bakalářské práci je celkem citováno 43 zdrojů literatury, což je adekvátní počet na daný typ závěrečné práce. Zejména v teoretické části práce a v rešerši literatury studentka prokázala, že se umí orientovat v odborné literatuře, informace dokáže vhodně zpracovat do odborného textu a rovněž získané teoretické poznatky dokáže aplikovat do návrhu vhodného uspořádání dílčích experimentů. Drobnou výtku mám pouze k formě citací, které nejsou vždy jednotné dle ČSN ISO 690. Práce je sepsána velmi dobrou a čtivou formu. Přesto z hlediska typografie, po formální a věcné stránce musím upozornit na občasné drobné nedostatky (některé obrázky jsou nižší kvality – Obr.2, 3, 9 a 12; str. 15 v posledním odstavci studentka popisuje pohyb molekul pozorovaný při DLS, jedná se rozhodně o pohyb (koloidních) částic ne molekul; při prvním použití by měla být zkratka vysvětlena; místy lze nalézt předložky na konci řádku; závorky nesmí být kurzívou…), které ovšem nijak nesnižují jinak velmi dobrou úroveň práce. Spíše pro odlehčení musím zmínit nevhodně použitou formulaci o „homodisperzní distribuci“ částic, kterou lze nalézt v úvodu práce. Jádro celé práce bezesporu tvoří kapitola „Výsledky a diskuze“, která velmi zdařile poskytuje náhled do jednotlivých provedených experimentů. Musím ocenit strukturu této kapitoly, kdy z formy zpracování je zřejmý logický postup práce, neboť výstupy v navazujících kapitolách vždy zohledňují ve formulaci vezikul získané výsledky z předchozích měření. Velmi zdařilý je i způsob, jakým studentka interpretuje data a diskutuje získané výsledky v souvislostech, a to i s aktuální literaturou. Výstupy z práce jsou jasně definované a logické. Na tomto místě mám pouze drobný komentář k obrázkům 18, 19, 22, 25 a 26, které prezentují data z časové závislosti naměřených Z-průměrů velikosti částic (nejedná se o průměr velikosti částic) a zeta potenciály ve společných grafech, což je trochu na úkor přehlednosti. Závěrem je třeba konstatovat, že studentka Martina Strnadová bezesporu vypracovala velmi kvalitní bakalářskou práci, která obohatí výzkum biokoloidního týmu v problematikách přípravy stabilních nosičů dalších látek na bázi vezikulárních systémů. Práci samozřejmě doporučuji k obhajobě a hodnotím ji stupněm „výborně“ (A).

eVSKP id 131411