PRIŠŤ, L. Využití paralelizovaných výpočtů v prostředí MATLAB ve zpracování obrazu [online]. Brno: Vysoké učení technické v Brně. Fakulta elektrotechniky a komunikačních technologií. 2013.
Student zadání zcela splnil. Po nastudování problematiky a aplikování na jednoduchém příkladu byla vybrána k paralelizaci úloha extrapolace obrazu pomocí algoritmu K-SVD. Student díky její paralelizaci dosáhl výrazného zrychlení. Student pravidelně konzultoval. Práce je vhodně členěna. Po formální stránce je práce na dobré úrovni. Pouze rozsah práce by mohl být větší. Práci doporučuji k obhajobě B/84.
Bakalářská práce Lukáše Priště pojednává o paralelizaci konkrétní úlohy z oblasti zpracování obrazů. Jedná se o zajímavou problematiku. Práce je vhodně rozdělena na kapitoly a jejich části, nicméně s jejich obsahem už tak spokojen nejsem. Od Úvodu po Závěr čítá práce 22 stran, což by ještě samo tolik nevadilo, pokud by popis klíčového přínosu studenta nezaujímal pouze jednu stranu. Úvod je „beletrie“, která nás sice poutavě uvede do světa paralelních výpočtů, ale informaci o co se práci vlastně jedná, bohužel neobsahuje. Text se čte plynule, autor se vyjadřuje vcelku jasně, až na několik výrazů typu „3D čip“, „dlouhý kód“. V práci lze najít několik hrubek a překlepů. Po stránce typografické obsahuje práce také nedostatky, např. nekonzistentní řez písma pro značení proměnných, nesprávné rozlišování spojovníku/pomlčky apod. Ke stránce obsahové: Práce se sice věnuje paralalizaci konkrétního výpočtu, ale jelikož se jedná o extrapolaci obrazu, čtenáře by jistě potěšilo, kdyby byl ukázán praktický výstup výpočtu; zkrátka aby byla jasná motivace, proč je důležité či zajímavé se takovouto úlohou zabývat. Na str. 19 je popis rozhraní paralelních funkcí; tento velice formální soupis by bylo vhodné nahradit či doplnit o konkrétní příklad, na kterém by se vše objasnilo. Na straně 23 se používají symboly matic X, Y a další, které však nebyly zavedeny. Podobně rovnice (2.7) pracuje s maticí A, která se objevuje poprvé, bez vysvětlení, zde. Význam části 2.1 o převodu obrazu do stupňů šedi jsem pochopil až o kapitolu později. V části 3.1 vychází paralelní implementace „na zkoušku“ hůře než sériová. Proč nastává tento paradox, se dozvíme však až v Závěru, což považuji za chybu. Kód je testován na jediném (!) počítači a student bohužel ani neuvedl, kolik má jeho procesor výpočetních jader. Vlastní přínos jsem rozpoznal v části 3.2, která má však jenom jednu stranu. Student nepopsal, co všechno bylo potřeba pro paralelizaci sériových kódů, které mu byly poskytnuty. Většina kódů v příloze je s anglickými popisy, což nahrává dojmu, že se nejedná o práci studenta. Nejsou nijak zvýrazněny změny oproti sériové verzi. V jedné části kódu jsem narazil na část s algoritmem ’MOD’, která je ale úplně přebytečná, neboť s prací nesouvisí a není použita. V zadání se výslovně mluví o paralelizaci výpočtů nad obrazem „po blocích“, avšak mám pocit, že zde je paralelizace výpočtů nad jedním blokem. Chybí popis, co obsahem přiloženého CD – nevím co která funkce má na starost (matlabovských souborů je 56). Odevzdání „autosave“ souborů pro mě symbolizuje nedostatek pozornosti. Nejsem si jistý, nakolik student splnil zadání práce. Zjednodušeně shrnuji: negativní dojem, že student pouze vzal cizí kódy a místo „for“ napsal „parfor“ a desetkrát změřil čas výpočtu, je sice možná nesprávný, ale maximálně stručná fakta uvedená v práci tuto hypotézu nevyvrací. Podle mého názoru má bakalářská práce prokázat nejen, že student nějaký úkol splní, ale musí umět také dodat odpovídající dokumentaci. Proto doporučuji práci k přepracování.
eVSKP id 66624