HAMÁČEK, V. Vývoj bezpilotního prostředku pro autonomní mise [online]. Brno: Vysoké učení technické v Brně. Fakulta elektrotechniky a komunikačních technologií. 2021.
Práci po odborné stránce vedl konzultant Ing. Petr Gábrlík, Ph.D. a proto přikládám jeho posudek. Student Vojtěch Hamáček se zabýval tématem vývoje autonomního bezpilotního multi-rotorového prostředku, a to především z pohledu software. V rámci rešerše se seznámil s dostupnými open-source projekty pro řídicí jednotky a provedl hardwarové úpravy předložené platformy potřebné pro provoz zvoleného řešení. Rovněž se seznámil s potřebnými SW nástroji pro programové řízení letu, včetně frameworku ROS umožňující efektivní tvorbu programu pro řízení robotického prostředku. Funkčnost použité SW architektury byla ověřena především za použití simulátoru. Pro tento účel bylo vytvořeno několik jednoduchých misí, které byly úspěšně provedeny ve virtuálním prostředí. Přístup k upravenému hardwaru za účelem testování při reálném letu byl omezen z důvodu pandemické situace. Student pro účely testování upravil a zprovoznil vlastní bezpilotní platformu, která mu umožnila provést alespoň základní testování na hardwaru. Přestože student nevytvořil mnoho vlastních zdrojových kódů, obtížnost práce shledávám ve studiu živých, často neúplně dokumentovaných, open-source projektů a jejich propojení do funkčního celku. Autonomní řízení bezpilotních prostředku je natolik složitá záležitost z pohledu softwaru, že použití hotových programů a nástrojů je nevyhnutelné. Student při realizaci pracoval samostatně, ale v dostatečné míře postup konzultoval. Jeho aktivita ovšem nebyl rozložena rovnoměrně do celého semestru, a tak, také s přispěním k pandemické situaci, nebylo řešení na reálném hardwaru ověřeno dostatečně. V tomto ohledu zbývá pro dosažení funkčního a spolehlivého řešení odvést ještě kus práce. Formální úroveň práce je na dobré úrovní, rozsahem je spíše kratší. Student dostatečně pracoval s literárními zdroji, které jsou v toto případě tvořeny především dokumentacemi projektů a zařízení. Přestože práce nebyla dotažena úplně do konce a nelze přímo využít v plném rozsahu, řešení je dobře dokumentované a umožňuje opakovatelnost a navázání v rámci souvisejících prací. Na základě výše uvedeného doporučuji diplomovou práci k obhajobě a hodnotím stupněm B, 85 bodů.
Práce se zabývá tvorbou univerzálního softwarového nástroje pro provádění plánovaných misí dronů a to jak v reálném, tak v simulovaném prostředí. Práce je vhodně strukturovaná, text je dobře čitelný a celkově obsahuje jen minimum překlepů, či pravopisných chyb. V prvních dvou kapitolách autor provádí rozsáhlou rešerši existujících dronů a hardwaru a softwaru vhodného pro jejich řízení. Ve třetí kapitole autor zmiňuje, že vlivem pandemické situace nebylo možné využít fakultního drona, a proto si nad rámec zadání vyrobil vlastní stroj. Je však škoda, že tuto rozsáhlou práci autor dokumentuje pouze jednou stránkou textu. V druhé polovině práce se pak autor věnuje instalaci potřebného software, technikám simulace a vývoji finálního software za použitím frameworku ROS. Oceňuji zejména to, že student kladl velký důraz na naskriptování instalačního procesu, což výrazně usnadňuje reprodukovatelnost jeho práce. Vytvořené zdrojové kódy, jsou dobré kvality. Závěrem student pouze velmi stroze rekapituluje dosažené výsledky, a z mého pohledu je nedostatečně dokumentuje. Práce s literaturou je na dobré úrovni. Většina citovaných zdrojů jsou však dokumentace, či wiki weby. Je škoda, že autor nepracuje více s akademickými publikacemi. Práce je na dobré formání i technické úrovní a dokazuje studentovy inženýrské schopnosti. Práci doporučuji k obhajobě.
eVSKP id 134780