JAŠA, L. Návrh robotizovaného pracoviště [online]. Brno: Vysoké učení technické v Brně. Fakulta strojního inženýrství. 2022.

Posudek vedoucího

Štroner, Marek

Autor k dané práci Návrh robotizovaného pracoviště přistupoval zodpovědně a svědomitě. Na zadaném tématu pracoval samostatně a využíval při práci moderní nástroje zobrazení ve 3D softwaru. Provedl návrh čtyř variant přípravků pro svařování elektrocentrály a popsal kompletně jednotlivé části návrhu robotizovaného pracoviště a vyhodnotil výhody a zápory jednotlivých variant. Plně využíval konzultací bakalářské práce. Kladně je také možno pochválit grafickou úroveň práce, včetně výkresů, bez pravopisných chyb. Škoda jen, že autor nepopsal daný výrobek (elektrocentrálu), co se týče materiálu, typu svařování, geometrie atp. Mimo jiné v dané práci popsal jednotlivá zařízení robotu a jejich účel, což bylo velkým přínosem dané práce.

Posudek oponenta

Řiháček, Jan

Bakalářská práce pana Lukáše Jaši je zaměřena na návrh robotizovaného pracoviště pro svařování rámů elektrocentál, který má dané firmě dopomoci k lepší efektivitě a jakosti výroby. Rozsah a provedení víceméně odpovídá stanovenému zadání a práce tak naplňuje vytyčené hlavní cíle. K práci mám ale několik výhrad. Hned v úvodu bych očekával rozbor vyráběného dílce, včetně metody svařování či popisu míst a typů svarů nebo požadavků na jakost svarů apod. Dále by zde měl být proveden rozbor stávajícího řešení, tj. popis v současné době používané metodiky a pracoviště pro ruční svařování. Práce v tomto směru sice obsahuje cca dva odstavce textu, ale to je z hlediska představy čtenáře o hlavních důvodech návrhu robotizovaného pracoviště i hlavních cílech práce málo. Autor již v abstraktu práce zmiňuje, že „v počáteční fázi jsou definovány vstupní požadavky pracoviště“, ale práce samotná bohužel obsahuje jen nástin zmíněného. Samotná vyráběná komponenta je potom v práci krátce představena, ale až v jejím závěru, což není příliš šťastné řešení. Z hlediska teoretické rešeršní části lze zmínit, že je koncipována spíše náznakově a nejde v jednotlivých oblastech příliš do hloubky. Kladně hodnotím snahu o rozdělení robotů, i když by mohlo být komplexnější a diagram na obr. 4 (str. 13) lépe vysvětlen. Následuje kapitola 2.3 o robotizovaném svařování, kterému autor věnuje pouze polovinu strany. Postrádám zde rozdělení co do metod svařování, možností polohování, přípravkování, používaných typů robotů, výrobců, aplikací, řešení bezpečnosti včetně případných výpočtů apod. Kapitoly 2.5 a 2.6 se dále zabývají programováním robota. I zde jsou informace víceméně obecné a některá důležitá témata autor opomíjí. Není zde např. jakákoliv zmínka o možnostech využití počítačové podpory a systémů CARC (Computer Aided Robot Control), příkladů možných softwarů pro programování apod. Samotný text obsahuje občas věty, které nedávají smysl, např. na str. 10: „Svářeč, kterým byla dříve zajišťována kompletní výroba, bude nyní mezi jeho úkoly řazena obsluha pracoviště“ nebo na str. 12: „Dále jsou rozřazeny na synchronní manipulátory, což je definováno jako člověk ve smyčce“ a mnohé další. V textu se rovněž často objevují výrazy, jako „automat“, „robot“ a „manipulátor“, kterých autor práce používá jako synonym. Při tom se reálně jedná o rozdílná zařízení. Celkově působí teoretická část neutříděným dojmem a obsahuje jen obecné informace bez většího přiblížení řešené problematiky či studia témat, která by autor mohl využít při následném vlastním návrhu pracoviště. Celá práce využívá pouze 19 literárních zdrojů, a to výhradně českých a z části již zastaralých (starých 30 let i více). Obzvláště v tomto odvětví, které se mění z roku na rok, bych očekával, že autor bude využívat aktuálnější literatury. Praktická část práce již obsahuje vlastní projekční řešení robotizovaného pracoviště. Autor zmiňuje hned 4 varianty uspořádání, a to včetně detailnějšího popisu jednotlivých komponent pracoviště, což bez pochyby přispívá k větší přehlednosti a názorněji dokumentuje celkovou koncepci. Každá z variant je koncipována do obdélníkového půdorysu a liší se množstvím a polohou přípravků, příp. v kombinaci s manuálním svařovacím pracovištěm. Není jasné, z jakého důvodu autor práce navrhuje, krom klasického ohraničení pracoviště zdí a oplocením, použití dvojice optických závor, když ve variantě 1 i 2 je uvažováno ve druhé polovině pracoviště se svařovacím stolem pro ruční přivaření zemnícího šroubu. Logické, a z hlediska bezpečnosti i nutné, by bylo použití světelných závor v případě ohraničení vlastního robotizovaného pracoviště. Je jasné, že autor vycházel z firemních zvyklostí a podkladů, ale v tomto případě mi řešení připadá nedotažené. Pracovníci tak při práci robotizovaného pracoviště nebudou mít z důvodu bezpečnosti do prostoru přístup, což velmi negativně ovlivní produktivitu. Z tohoto důvodu rovněž nerozumím použití zástěn okolo robota ovládaných pneumaticky. Dle mého mínění by stačila pouze jedna jednoduchá zástěna, která by oddělovala manuální pracoviště od robotického, navíc pokud jediný důvod použití je, jak práce zmiňuje, aby nebylo bráněno obsluze světlem od svařování při různých pracovních úkonech. Pokud by se celý koncept měl posuzovat z hlediska bezpečnosti, bylo by, podkud odhlédneme od zvyklostí firmy, vhodnějším řešením zcela ohraničit robotické pracoviště a přípravky se svařenci umístit do středové části se zástěnou. Ta by zcela oddělovala pracoviště od zbylého prostoru, kde by pracovníci mohli již při průběhu svařování provádět i jiné úkony s možností výměny či napolohování svařovaných částí po odstranění zástěny, jež by mohlo být realizováno různými způsoby. Další dvě varianty dispozičního řešení již počítají s využitím přípravků se svařenci i v místě svařovacího stolu pro manuální navaření zemnícího šroubu a jsou tak dle mého názoru vhodnější, než první dvě varianty. V kapitole 4 autor provádí zhodnocení návrhů včetně porovnání potřebných svařovacích časů robotizovaného pracoviště a klasického ručního svařování. Zde postrádám vysvětlení, jakým způsobem byly časové údaje zjištěny. Výkresová dokumentace nabízí sestavy všech 4 variant navrhovaných pracovišť. Zde je škoda, že autor nepoužil výkresy sestav k opozicování jednotlivých komponent, jež jsou umístěny i v kusovnících. Samotné kusovníky jsou pojaty dosti zvláštním způsobem, který nerespektuje zavedené zvyklosti. Závěrem je třeba zmínit, že byť práce v některých pasážích působí nepřehledně a celkový dojem kazí i její neuspořádanost a špatná práce s literaturou, celkově se beze sporu jedná o zajímavé téma s velkým přínosem pro výrobu v dané firmě i velkým potenciálem pro optimalizaci do budoucna. Škoda, že prezentované koncepty působí jako nedotažené a práce samotná v některých pasážích vypadá jako šitá horkou jehlou. Krom občasných překlepů v textu lze mezi další nedostatky práce zařadit např.: - špatná kvalita obr. 5 na str. 14, - nevhodně uváděné výčty (bez dvojteček, čárek, či teček), - občasně chybějící čárky v textu. 

eVSKP id 139701