KOŽÍŠEK, V. Vědeckotechnický park ve Zlíně [online]. Brno: Vysoké učení technické v Brně. Fakulta architektury. 2009.

Posudek vedoucího

Zemánková, Helena

Diplomant navrhuje vědeckotechnický park UTB v areálu bývalé Baťovy továrny . Zdařile pracuje se stávající tovární strukturou, která se mění v městskou polyfunkční čtvrť a nově využívá jeden z univerzálních výrobních objektů. Další z existujících objektů, z důvodu technických, nahrazuje objektem novým ve stopě původního. Tak zachovává památkově chráněnou strukturu. Diplomant pracuje s urbanistickým blokem a z těchto předpokladů vychází i navrhované funkční řešení, přístupy pěších, situování parkovišť, těžších provozů, zásobování. Diplomant prokazuje schopnost pracovat s průmyslovým dědictvím způsobem , kdy neodděluje práci "konzervátora" od práce tvůrčího architekta. Nový objekt navrhuje v souladu s požadavky na energetickou úspornost , s využitím obnovitelných zdrojů. Mezičlánek obou laboratorních objektů je vhodně řešen jako klidová zóna s nabídkou vybavenosti. Otázky a náměty k obhajobě: Mikroklima laboratorních provozů v původním výrobním objektu, při zachování jeho původního vnějšího charakteru.

Posudek oponenta

Svoboda, Jiří

Předkládaná práce bakaláře Vladimíra Kožíška je nesmírně rozsáhlá, s ambicemi obsáhnout vše, co si autor vytýčil a kam ho podklady pro zpracování Vědeckotechnického parku ve Zlíně zavedly. Kromě toho si v práci vymezil další mety, kterými se snaží dokumentovat svůj komplexní vztah k architektuře. Z průvodního textu vyzařuje nesmírné zaujetí vlastní prací a postoji natolik, že se z ní vytrácí přirozený nadhled a smysluplnost. Přílišné zanícení pro vědecký proces vnímání všech průvodních aspektů nakonec vytlačuje na okraj vlastní hlubší zamyšlení nad bytím stávající architektury. Plány do budoucna a autorovy futuristické vize zastiňují nadčasovost myšlení. Technická dokonalost projektu nakonec vlastní architekturu natolik determinuje, že už neumožňuje prostor pro její samostatné nadechnutí, pro její vlastní existenci. Jako by sama neměla možnost říct, co se s ní, její kvalitou a duchovním rozměrem časem satane, kam se zařadí. Projekt je plný přesných analýz a navazujících úvah a je plně poplatný současným tržním trendům a analytickým úvahám, které ovšem mají navnadit investora, potažmo developera, tedy osoby toužící po vyšším zisku a vyšší prestiži, bez hlubších souvislostí s komplexním odkazem dané architektury a ducha daného místa. Autor se zde projevuje podle jeho vlastního soudu jako ten správný a povolaný k tomu, aby radikálně rozhodl, co se s tím vším stane a sám také tak činí, bez hlubšího zamyšlení nad pravděpodobně překombinovaným zadáním ze strany investora, které právě jako architekt má právo posoudit, má naopak povinnost zhodnotit, zda projekt v původním požadovaném rozsahu je únosný pro danou lokalitu, zda není vhodné některé okolní závěry přehodnotit a upřednostnit kultivovanost celého projektu nad dokonalostí jeho naplnění a zpracování. To je beze sporu na vysoké vědecké a technické úrovni, ale stejně jako nás, domníváme se, že i autora pohltilo natolik, že v něm pro kvalitní a kultivovanou architekturu nakonec nezbylo místo. Pro touhu vyhovět všemu, co si autor vytýčil, ztrácí nad projektem kontrolu a zahlcuje se i své okolí podružnými informacemi, které jsou určitě důležité, ale v životě a tvorbě architekta by měly být samozřejmostí a průvodním jevem, snad inspiračním zdrojem, ale v tomto případě rozhodně ne opěrným bodem celého projektu. Snad pokud by autor přistoupil k projektu z jiného tvůrčího hlediska, trochu pokorněji ve své podstatě, s větší úctou k samotnému tvůrčímu procesu a duchu doby (přestože jsou tyto výrazy v jeho průvodním textu nesčetněkrát skloňovány) a vystavěl si přehledné a hlavně sourodé cíle a preference, nakonec by se mu tam podařilo vnést vše, co si předsevzal, ale v jiném pořadí důležitosti a s patřičným vlivem na celkový výsledek. Přestože se současná architektura dostává mnohdy na tržní platformu srovnání parametrů užitných a technických atributů, domnívám se, že to není její správné zařazení. Architektura má sama o sobě více rozměrů, než jen ty, které jsou všem na první pohled zřejmé. Naopak kvalitní architekturu dotvářejí ty hodnoty, které bývají mnohým pozorovatelům nadobro utajeny. Přestože je předkládaný projekt dokonalý ve svém zpracování, nelze na něm shledat žádný formální nedostatek a překypuje technickou dokonalostí a hloubkou konstrukčně - vizuální propracovanosti, postrádá hlubší architektonický rozměr, je značně prvoplánový a nás nijak neobohatil. I formální úroveň předkládané práce je na průměrné úrovni a postrádá vyšší estetický nadhled. Proto navrhujeme předkládanou práci hodnotit známkou C - dobře.

eVSKP id 22767