HRÁČEK, J. Porovnání produktivity prefabrikace a montáže potrubních dílů spojovaných obloukovým svařováním [online]. Brno: Vysoké učení technické v Brně. Fakulta strojního inženýrství. 2013.

Posudek vedoucího

Kubíček, Jaroslav

Diplomant prokázal schopnost samostatného řešení zadané problematiky. Řádně se orientoval v legislativě provozu jaderných elektráren. Samostatně vypracoval návrh, realizaci i samotné zkoušky při výrobě a realizaci montáže trubkových systémů elektráren. Práci doporučuji k obhajobě.

Posudek oponenta

Bednář, Karel

Pro zpracování posudku byla předložena diplomová práce Jan Hráčka „Porovnání produktivity prefabrikace a montáže potrubních dílů spojovaných obloukovým svařováním“ o rozsahu 60 stran textu, ve kterém je vloženo 17 obrázků, 21 tabulek a 9 grafů. Práci je doplněna přílohou (vzorovýmy Izometrickými výkresy) a CD. Splnění požadavků zadání práce, odborná a věcná úroveň práce Diplomová práce se zabývá z hlediska odborné praxe velmi užitečným tématem - porovnání produktivit svařování potrubních spojů v podmínkách prefabrikace a montáže. Celá práce je postavena na reálných podmínkách instalace hlavních potrubí technologie strojovny JE Mochovce 34. Cílem diplomové práce bylo ověřit závislost mezi průměrem/silou stěny potrubí a dobou potřebnou na vyhotovení svarů, provést rozbor alternativních metod, provést rozbor rychlosti montáže v závislosti na podílu prefabrikačních spojů. Nad rámec zadání autor ještě hodnotí jednotlivé metody z pohledu ekonomické efektivity. V úvodu do technologie svařování autor rekapituluje základní fyzikální principy svařování a metody svařování relevantní vzhledem k předmětu práce. Zde je na jednu stranu nutné vyzdvihnout že autor se držel popisu pouze metod zajímavých pro předmět práce, na druhou stranu je škoda že zůstal v obecné rovině a neposunul se s popisem metod do větší hloubky především z hlediska praxe. V kapitole 3.7 autor začíná rekapitulovat obecné, legislativní a kvalitativní požadavky na návrh provádění a jakost svarového spoje. Zde výrazně postrádám alespoň elementární nástin zásadního procesu dle ISO 15614- systém stanovení a kvalifikace postupu svařování. Domnívám se, že v práci zabývající se praktickými aspekty jednotlivých metod svařování by neměla být opomenuta posloupnost pWPS WPQR WPS a její význam pro výběr a nasazení metody svařování. V kapitole 5. autor výstižně popisuje využívané základní i přídavné materiály a logicky směřuje k prvnímu z výsledků práce tj hodnocení závislost mezi rozměrotypem potrubí dobou nutnou pro svaření spoje metodou WIG+ROE. Zjištěné časy uvádí v tabulce 15, vyhodnocuje v grafu č. 4 a interpoluje v graf v kapitole 5.11. Myslím že jak uvedená data, tak jejich interpretace velmi dobře opisují technickou realitu a mohou být hodnocena jako vyčerpávající splnění prvního z cílů práce. Pouze zde postrádám alespoň náznak srovnání s historicky existujícími normativy produktivity svařování. Formálně chybí postup výpočtu koeficientu Dxt – vzhledem k vstupním datům a hledanému výsledku rovnice 5.33 není jasné proč je koeficient uveden jako bezrozměrný. Metodologicky chybí zdůvodnění proč a na základě jakých testů byla pro interpolaci zvolena exponenciála. V kapitole 6. Autor navrhuje alternativní metody svařování namísto WIG+ROE. Věcně není co vytknout a autor se zaměřuje správným směrem. Zde pouze postrádám jeden významný detail. V podmínkách jaderné energetiky je kombinace TIG+ROE vyžadována z důvodů zajištění požadované kvality kořenové vrstvy svaru. U alternativních metod chybí posouzení tohoto aspektu které se přenáší do dalších kapitol. Pro (polo)automatické svařování orbitálními automaty chybí zmínka o praktických rozsazích použitelnosti automatů versus skutečné spektrum montáže EMO34. V kapitolách 7 až 9 autor logicky dokumentuje a popisuje závislost rychlosti montáže na procentu zastoupení prefabrikačních svarů. Zde je zřejmý autorům důkladný vhled do problematiky a schopnost s praktickými daty pracovat a interpretovat je. V těchto kapitolách autor plní cíle 3) až 5) diplomové práce. Poněkud nezvyklé je uvádění globální produktivity kg/směnu přes montážní skupiny. Mnohem obvyklejším měřítkem produktivity je obvykle kg/h . V kapitole 10 (de facto nad rámec zadání diplomové práce) autor hodnotí efektivitu svařování v závislosti na volbě alternativní metody svařování. Hodnocení je prováděno striktně na základě finančních nákladů. Principiálně odlišná metodika poněkud znesnadňuje porovnání zjištěných závislostí mezi kapitolami 9 a 10. Praktická využitelnost závěrů zde uvedených mírně trpí pominutím otázky zajištění kvality kořene svaru a nutností nasazení více rozměrotypů orbitálních automatů. Pro jasnější vyznění závěrů kapitoly 10 bylo by vhodnější se omezit pouze na jedne rozměrotyp –například hlavní parovody. Cíle práce považuji za více než splněné a ještě jednou bych chtěl vyzdvihnout odborný vzhled autora do problematiky Chápu že za posledních dvacet let bylo v ČR této oblasti odvedeno minimum nového a práce svým způsobem znovu objevuje téma v minulosti v montážních organizacích pečlivě pěstované, nicméně diplomant úplně pomíjí běžné světové standardy kalkulací a hodnocení produktivity. Přestože rešerše aktuální literatury nebyla žádným z cílů práce, určitě by alespoň orientační přehled znamenal přínos pro čtenáře a potencionální pokračovatele. Formálně je text práce je přiměřeně rozdělen do jednotlivých kapitol a vhodně čtenáře vede od úvodu až ke splnění cílů práce. Délka textu, množství ilustrací a tabulek a odpovídá zadání.

eVSKP id 64311