HÁNĚL, P. Solární nabíječka s vestavěným akumulátorem [online]. Brno: Vysoké učení technické v Brně. Fakulta elektrotechniky a komunikačních technologií. 2012.
Student navrhnul a sestrojil jednoduchý záložní zdroj pro mobilní zařízení. Zadání práce je splněno, nicméně student pojal řešení velmi minimalisticky. Výsledkem je poměrně levný přístroj, jednoduchý na výrobu, využívající dobře dostupné součástky a tedy vhodný pro amatérskou výrobu. Z tohoto pohledu lze chápat jako výhodu, že v přístroji není použit mikroprocesor, který by vyžadoval programování. Vzhledem k jednoduchosti řešení jsem očekával podrobnější rozbor návrhu. Především pak možných topologií použitých měničů (s ohledem na dosažitelnou účinnost, složitost, reálné parametry součástek), přehled a porovnání existujících integrovaných obvodů, atd. Vzhledem k velmi malé výtěžnosti energie ze solárního článku bych očekával podrobnější analýzu optimálního odběru energie z článku. Nesouhlasím s tvrzením, že optimální zatěžovací napětí článku je 4,8V. To platí jen pro velké intenzity osvětlení. Pro menší intenzity osvětlení je třeba toto napětí snížit, aby bylo možné využít maximum energie dodávané článkem. Samotná práce je dobře členěna, obsahuje sice překlepy, ale jinak je formálně v pořádku. Celkově hodnotím práci jako vyhovující.
V úvodu práce jsou popsány dostupné akumulátory, kde u každého z nich je diskutována vhodnost. Dále je vybrán solární článek, popsána omezení v nabíjení zvoleného Li-Ion akumulátoru a výběr vhodného obvodu jak pro nabíjení, tak pro výstupní měnič. Pro tyto obvody je vytvořeno schéma a deska plošných spojů. U obvodu nabíječky postrádám výpočet rezistoru R4, na kterém je závislý nabíjecí proud. Výstupní měnič pro napájení zařízení přes USB je v případě nečinnosti odpojen, aby neodebíral proud z baterie, ačkoliv odběr ve sleep režimu tohoto obvodu je pouhých 5 uA. Autor zde diskutuje nad tím, že výstupní dělič pro zpětnovazební obvod by odebíral příliš velký proud a vybíjel baterii. Vezmeme-li v úvahu samovybíjení, pak proud v řádu desetin miliampéry by tuto dobu nemusel o tolik zkrátit a bylo by pak možné přemýšlet o automatickém zapínání obvodu při připojení nabíjeného objektu. Proud tekoucí LED, které značí status nabíječky je pouze cca 0,2 mA, což mi přijde pro použitou žlutou 3mm diodu málo a za denního světla signalizace nemůže být vidět. Část, která se zabývá vlastním měřením výrobku, je přehledně zpracovaná, ovšem některé výsledky jsou zarážející, např. doba nabíjení baterie 234 dnů v případě že bude solární panel v místnosti. Kapitola zabývající se krabičkou obsahuje zbytečně rozbor některých vlastností zvoleného materiálu, ale nezabývá se tím, jak bude plošný spoj a baterie připevněna, a jak je zabezpečena voděodolnost, kterou si autor stanovil jako jeden z cílů. Práce obsahuje prohřešky ve formátování, např. chybějící mezery mezi čísly a jednotkami, a dále sklouzávání k první osobě ve vlastním textu, nejen v úvodu a závěru. V textu se také občas odkazuje na zcela jiné obrázky a tabulky, než které se očekávají.
eVSKP id 52229