INDRUCHOVÁ, P. LABORARTORY BRNO [online]. Brno: Vysoké učení technické v Brně. Fakulta architektury. 2013.
Bakalářský projekt s názvem LABORARTORY BRNO, který vypracovala studentka Petra Indruchová , byla samostatná práce. Připomínky vedoucího bakalářské práce ke konceptu navrhovaného objektu, problematika dispozic a konstrukcí byly řešeny při pravidelných konzultacích. Konzultace a spolupráce s odborníky a specialisty v oboru svědčí o pochopení funkce architekta jako autora koncepce návrhu a zároveň člena širšího kolektivu. Autorka v průběhu práce zpřesňovala vlastní architektonickou představu koncepčního řešení zadaného úkolu a vycházela z urbanistického a architektonického kontextu místa a z požadavků na dispoziční i funkční řešení navrhovaného objektu. Výrazný osobnostní rys studentky se projevoval v důsledném hledání varianty řešení, které by vyhovovalo kontextu místa i autorčině představě o architektuře objektu. Tato její snaha se také projevuje přemýšlením o konstrukci celé stavby i hledáním funkce a estetiky stavebního detailu. Urbanistický i architektonický návrh splňuje předmět zadání bakalářské práce, kterým byl požadavek na zastavění východního nároží křižovatky ulic Koliště a Milady Horákové. Navržený objekt řeší program galerie architektury, designu a soudobého umění, doplněný o další funkce a plochy potřebné v kontextu lokality. Celkovému výrazu autorčina návrhu dominuje jednoduchá hmotová skladba dvou kvádrů, která odmítá konvenční ukončení nároží prodloužením uličních front. Autorčin koncept spočívá v zachycení nekoordinovaného toku osob, který navržený objekt usměrňuje do spirály postupného objevování umění. Člověk přicházející z komerčně řešeného parteru přes místo tvorby a expozice dosahuje postupného zklidnění a usměrnění emocí. Až v tomto stavu mysli je schopen náležitě vnímat panorama města s hradem, kterým jeho pouť spirálou končí. Průchozí spirála je uvnitř jednoduše pojatého objektu stávajícího ze dvou kvádrů, které jsou vůči sobě vertikálně pootočeny. Úhel pootočení reaguje na výškovou proměnnost uliční fronty na ulici Milady Horákové a rovněž na stoupající terén této ulice. Současně vychází z provozně funkční požadavků na užívání spirály. Ona spirála je tvořena kontinuální rampou propojující jednotlivé výstavní i jinak funkčně pojaté plochy, které na sebe stupňovitě navazují. Jsou tak provozně odděleny, avšak jsou součástí jednoho prostoru. Uvolněný parter pod navrženým objektem zpříjemňuje průchod pěších a dává rovněž příležitost pro propojení cyklotrasy vedoucí z parku Lužánky do parku na Kolišti. Objekt prodlužuje uliční frontu Milady Horákové v původní rovině historické zástavby. Zároveň pohledově uzavírá třídu Kapitána Jaroše. Svými proporcemi, velikostí i měřítkem odpovídá objekt závažnosti navrhované galerie, kontextu místa i řešené situaci. Dispoziční i konstrukční řešení navrženého objektu vyhovuje platným normám. Kladně lze hodnotit grafické řešení předloženého projektu Bakalářská práce splňuje rozsahem.grafických příloh požadavky na dokumentaci zadaného tématu i požadavky kladené na bakalářský titul.
| Kritérium | Známka | Body | Slovní hodnocení |
|---|---|---|---|
| Přístup studenta ke zpracování | A | 90 | Předložená bakalářská práce splňuje rozsahem grafických příloh požadavky na dokumentaci zadaného tématu i požadavky kladené na bakalářský titul. Doporučuji k obhajobě a navrhuji hodnocení A 90 |
Návrh budovy – u které lze předpokládat fungování coby kunsthalle – je založen na jednoduchém a jasném konceptu, který se propisuje do jejího hmotového, výrazového, prostorového, provozního i konstrukčního řešení. Spirálovitě stoupající vnitřní prostor domu rozčleňuje výstavní plochu do soustavy menších platforem, vzájemně výškově oddělených, byť prostorově propojených, což by – spolu s několika provozními otázkami v prvním nadzemním podlaží – mohlo vést k problémům z hlediska provozu domu a variabilního využití jeho výstavního prostoru. Zásadnější otázky však vyvolává spíše jen zapojení domu do urbanistické struktury města – či konkrétně bloku, v jehož rohu se nachází zadaná parcela – a fungování jeho parteru coby plnohodnotného veřejného prostoru.
| Kritérium | Známka | Body | Slovní hodnocení |
|---|---|---|---|
| Urbanistické řešení | D | Dům je navržen pro pohledově velmi exponovanou rohovou parcelu. Místo zde se nabízejícího dotvoření nároží a uzavření městského bloku působí navržený dům spíše jako solitér, částečně navazující a hmotově reagující jen na uliční frontu budov v ulici Milady Horákové. Štítová zeď ukončující blok budov v ulici Koliště zůstává ponechána volná, neukončená. Z hlediska navázání domu na bezprostřední kontext je návrh sporný. – Řešení především parteru domu vychází z předpokladu, že parcela v budoucnu bude významným průsečíkem pěších tras, jejichž průběh je však ovlivněn chystanou rekultivací vnitrobloku a předpokládá jiné řešení pěších tras v prostoru rušné křižovatky ulic Milady Horákové a Koliště či v jejím bezprostředním okolí, které však v návrhu není dostatečně ilustrováno a lze pochybovat, zd aby bylo reálné z hlediska řešení dopravy. – Plocha parcely je využita neekonomicky. Její velká část je ponechána nezastavěná a navazuje na volný parter. Otázkou je, zda by tato volná plocha mohla fungovat jako plnohodnotný veřejný prostor nad rámec pouhého průchodu, protože parter navrženého i okolních domů je v tomto místě nevyužitý. D60 – Kladem je snaha o vytvoření pohledového ukončení ulice Kpt. Jaroše. | |
| Architektonické řešení | A | – Dům je formálně jedoduchý a čistý. Jeho řešení je založeno na jednoduchém konceptu dvou vzájemně pootočených hranolů. Prostorové a provozní řešení domu se propisuje do jeho vněšjího výrazu. – Vznikla by budova se svébytným jedinečným charakterem, vyjadřujícím její poslání coby kunsthalle. | |
| Provozní řešení | C | – Kladem návrhu je snaha o jednoduché provozní řešení domu, spočívající v koncentraci všech doplňkových provozů do centrálního jádra (které tím pádem tvoří oporu domu nejen nosnou, ale i provozní) a kolem něj vytvoření plynulého otevřeného spirálovitě stoupajícího prostoru. – Toto prostorové řešení, díky kterému je výstavní plocha rozčleněna do soustavy jednotlivých výškově odělených platforem, však může být limitující z hlediska variability výstavního prostoru. – Problematické je situování kanceláří a prostorů pro workshopy přímo do galerijního prostoru, navíc hned v úrovni prvního nadzemního podlaží – všichni náštěvníci budou procházet kolem pracovních stolů zaměstnanců. – Otázkou je řešení případného kontrolního bodu (pokladna, vstupenky). V návrhu se nachází za kavárnou a až za ním jsou situovány toately (využívané i návštěvínky kavárny) a naopak před ním, v prostoru vstupní haly, je volně přístupné schodiště. | |
| Technicko konstrukční řešení | A | – Konstrukční a technické řešení odpovídá architektuře domu a záměru autorky ponechat jeho parter co nejvolnější. – Schématicky nastíněné energetické fungování domu vypovídá o orientaci studentky v této problematice. – Otázkou je návrh vnitřního stínění hlavních prosklených ploch, které není zdaleka tak účiné jako stínění vnější a mohlo by vést k přehřívání těchto částí budov a negativnímu dopadu na regulaci vnitřního prostředí domu. | |
| Formální úroveň | B | – Formální proveň bakalářské práce je dobrá, jasně a srozumitelně jsou vystiženy všechny podstané aspekty návrhu. – Chybí detailnější či více vypovídající analýzy širších vztahů, které by lépe ilustrovaly východiska autorky v počátcích práce na návrhu. |
eVSKP id 66076