JONEŠOVÁ, M. Vliv podmínek vzniku na vlastnosti chemosádrovce [online]. Brno: Vysoké učení technické v Brně. Fakulta chemická. 2023.

Posudek vedoucího

Opravil, Tomáš

Diplomová práce Bc. Markéty Jonešové s názvem „Vliv podmínek vzniku na vlastnosti chemosádrovce“ se zabývala studiem srážení chemosádrovce z kyselých odpadních vod z výroby titanové běloby. Cílem práce bylo najít vhodný vápenec pro srážení chemosádrovce a optimální podmínky pro tuto reakci. Studentka při řešení své práci provedla úctyhodný počet experimentů. Při práci v laboratoři si počínala samostatně a sebejistě. Při zpracování závěrečné práce studentka vhodně a v dostatečné míře využívala konzultací se školitelem. Diplomová práce je napsána přehledně a srozumitelně, použité literární zdroje jsou řádně a správně odcitovány v závěru práce. Teoretická část práce obsahuje jen minimum drobných překlepů a podává ucelený přehled o řešení problematice. V teoretické části práce jsou některé výsledky okomentovány nejednoznačně, ale jako celek i tato část práce podává ucelenou informaci o dosažených výsledcích. Diplomovou práci hodnotím známkou B a doporučuji ji k obhajobě.

Posudek oponenta

Ptáček, Petr

Bc. Markéta Jonešová na celkem 63 stranách zpracovala svou diplomovou práci s názvem: Vliv podmínek vzniku na vlastnosti chemosádrovce. Přestože je práce s ohledem na počet stran spíše rozsáhlejší, zabývá se pouze analýzou použitého kyselého roztoku a podmínkami srážení. O vlastnostech připraveného chemosádrovce zde pojednáno není. V tomto ohledu je název práce pouze v částečném souladu s jejím obsahem. Teoretická část diplomové práce je v zásadě kvalitně zpracována a poskytuje ucelený úvod do problematiky. Vytknout se jí dají pouze drobnosti. Jednou z nich jsou doslovné překlady, které vedou k v naší literatuře nezvyklým formulacím a slovním spojením typu: kalcinace sádrovce v autoklávu (str.13). Zde bych opravdu raději použil o něco vhodnějšího termínu dehydratace. V rovnici 2 na str.15 je pak fluorapatit (minerál), tedy fluorid-tris(fosforečnan) pentavápenatý bez dalšího vysvětlení označen za fosforit, tj. horninu. Výrazně větší nedostatky lze však nalézt v experimentální části, kde nejsou dostatečně specifikovány provedené experimenty. Například věta: „Kyselá voda …byla titrována odměrným roztokem (OR) NaOH o známé koncentraci.“ V experimentální části jakékoliv práce bych opravdu uvítal, kdybych byl s touto známou koncentrací seznámen! Ta je uvedena až na straně 31 a to jako 0,04914 mol/dm3. S ohledem na prezentaci a srozumitelnost bych raději uvedl, že odměrný roztok měl koncentraci 0,05 mol/dm3 a faktor 0,9828. Když už je však řeč o „přesné koncentraci“ roztoku NaOH, který přece není primárním standardem, chybí také jakékoliv informace o přípravě odměrného roztoku. Zejména zda navážka 1,9655 g byla opravdu cílená? Jak byla stanovena ona přesná koncentrace odměrného roztoku, na šťavelovou kyselinu? Byl roztok převařen apod. Takto by šlo pokračovat velmi dlouho, a to je důvodem, že experimentální část diplomové práce pokládám za ne příliš zdařilou. Navíc zde chybí informace, které jsou pro posouzení výsledků zcela podstatné. To že jsou pak (někdy!) tu a tam roztroušeny v experimentální části, to je z mého pohledu jen dalším nedostatkem, který snižuje přehlednost a srozumitelnost práce. O něco lépe je zpracována kapitola 4, tj. výsledky a diskuze. Ale i zde lze nalézt nedostatky. Sled rovnic 30 až 33 na straně 32 pokládám za triviální až zcela zbytečný. Ke stejnému výsledku lze snadno dospět jednoduše vynásobením zjištěné koncentrace síranů molární hmotností sádrovce (0,0587 172,17 = 10,106), aniž by bylo nutné přiřadit číslo rovnice každému řádku trojčlenky… Navíc má-li mít rovnice 29 (přímka) skutečně nějaký vztah k inflexnímu bodu, je třeba ji zapsat jako y“ = -0,0264x + 0,9464 = 0 a pak teprve x = V(OR) = 0,9464/0,0264 = 35,85 ml. Rovněž je třeba zdůraznit, že není minuta jako úhlová minuta. Soustavou jednotek SI tolerovaná značka minuty je min, značku „´“ je sice možné použít v rutinní experimentální práci k označení kádinek, ale v textu samotné práce diplomové by se rozhodně objevit neměla (viz tab. 7 a další). Tyto nedostatky, které jsou spíše formálního charakteru, bohužel doplňují i nedostatky v interpretaci experimentálních dat. Z tohoto pohledu pokládám za problematickou zejména kapitolu 4.2.2, tedy vliv teploty na srážení chemosádrovce. Odhlédne-li se od skutečnosti, že: 1) Srážení se obvykle provádí v malém nadbytku srážedla, a proto mi poněkud uniká význam experimentů provedených s 1 až 10 % vápence. 2) Zjištěné skutečnosti lze přece snadno vyčíst již pohledem do tabulky. Bez nutnosti složitého experimentálního ověření zde snadno zjistíme, že rozpustnost sádrovce se mezi 20 až 60 °C příliš nemění. Mezi 60 až 100 °C pak klesá, výtěžek tedy poroste. Je zde rovněž psáno: „Poté se růst zpomaluje, či hmotnost dokonce poklesla – to je však velmi pravděpodobně dáno chybou měření, nikoliv reálným poklesem hmotnosti výtěžku.“ Takový průběh lze přece očekávat, zejména s ohledem na podíl dalších rozpuštěných látek (tab.2), tj. salinitu použitého roztoku, která je více jak 10 ‰, tj. zhruba 1/3 průměrné mořské vody. Při teplotě blízké 100 °C pak již roste podíl krystalizujícího hemihydrátu, který je o „3/2 vody lehčí“ než dihydrát. Pozorovaný pokles hmotnosti lze tak očekávat a nepůjde o chybu měření. I přes uvedené nedostatky a skutečnost, že ne vždy lze bez výhrad souhlasit s interpretací naměřených dat, lze konstatovat, že byly splněny cíle diplomové práce. Z tohoto důvodu ji doporučuji k obhajobě a hodnotím známkou C.

eVSKP id 150249