HRADILOVÁ, B. OLOMOUC – Densification Urbaine – zahuštění města [online]. Brno: Vysoké učení technické v Brně. Fakulta architektury. .

Posudek vedoucího

Koleček, Ivan

1. Přístup studentky ke zpracování Silně kreativní přístup Barbory Hradilové se často odvíjel po nevyšlapané cestě. Zde bylo nutno se zastavit, podívat se již na ušlé kroky a mít sílu a rozvahu se občas vracet, často po konstruktivních diskusích. Nejdůležitějším zlomem v tomto procesu vývoje konceptu a projektu bylo odvážné rozhodnutí změny přístupu, jak k místu, tak k programu, ale samozřejmě již se zkušeností získané během započaté cesty. Zde autorka reagovala jiným pohledem, nejen specifickým k místu či programu, ale i domyšlením „na míru“ či s novými hodnotami odhalenými v čtení „mezi řádky“. Výsledkem je architektonický projekt plný nové identity k výtvarné škole, k dialogu mezi školou a parkem, k novému pojetí nábřeží. To vše s celkovým pohledem otevřeným veřejnosti, jak na aktivitu školy, tak centra architektury, a především vše promítnuté na pozadí města, parku a řeky s jejím nábřežím. Nedílnou součástí práce jsou cenné úvahy nad podstatou vyučování výtvarných umění a architektury, včetně jejich zprostředkování veřejnosti. A95 2. Urbanistické řešení Poměrně rozsáhlý přístup k analýze místa, jeho historii, širším vztahům a k analýze jeho prostředí se stávají základem prvních reakcí. Místo je bráno jako plocha parku, ale okamžitě i s řekou, jejím nábřežím a druhým břehem. Zásadní rozhodnutí ke struktuře zastavění se dostaly do nových pohledů. Charakter výtvarné školy a centra architektury je brán jako mimořádná příležitost k využití potenciálu místa, které se svou polohou může stát artikulací mezi městem a jeho přírodními prvky, parkem, soutokem řek a jejich břehy. Území místa je jasně organizováno; vyplývá z jednotlivých prvků programu a jeho veřejného kulturního charakteru. Veřejné funkce umístěné do hlavního objemu jsou bránou do tohoto nově vytvořeného světa, kdy tato je zároveň jejím ochráncem a pomocníkem. Hra malých pavilonů – ateliérů v prostředí parku se stává dialogem mezi vnitřním prostředím „základní činnosti“ školy s parkem; procházka parkem je procházkou školou, kdy se návštěvník určitým způsobem stává i jejím uživatelem. Tento přístup v měřítku města – místa je okamžitě promítnut do měřítka školy. Zde je velká hodnota v prolínání světů, rozmanitosti vztahů, bohatosti objevovaných činností. Podstatným rysem prolnutí s přírodou je i vliv na zde tvořící, kteří se mohou znovu zamýšlet nad podstatou našeho bytí, a nejen nad problémy a kritikou společnosti, jak tomu u současné tvorby často bývá. Pojmy exteriér – interiér se nestávají podstatnými; jsme ve volných vztazích „zastavění“, jak pavilony – ateliéry, tak stromy – parkem. Radikální prodloužení parku až k řece a pěší lávkou na druhý břeh je jasným řešením nové funkce nábřeží; nejen jako lineární doprovod toku řeky, ale i jako výjimečné místo v měřítku města s kulturním veřejným prostorem, který není zbytečně odřezán bariérou stávajícího utilitárního zemního valu, navíc se zdvojenou cyklostezkou, od devízy řeky a konceptuálního propojení se stávající hudební ZUŠ na druhém břehu. A95 3. Architektonické řešení Jednoduché řešení základní prostorové struktury je promítnutím programu a místa do veřejné funkce objemu – brány a dále již v jednoduchosti do prostorů pavilonů – ateliérů v prostředí parku. K jejich rozmanitosti geometrií, objemů a bohatosti vztahů odpovídá také volba jejich vyjádření v dřevěné konstrukci, jak nosné struktury, tak fasád. Tato volba je s velkou přísností použita v každém z prvků školy. Naopak každý z pavilonů má vlastní příběh prostředí, jedno – dvě podlaží, činnost, rozměry a orientaci. Autorka používá ilustrací 3D k jeho vyjádření, jak fasád, tak vztahů. Volí tuto grafickou cestu důležitější, než abstraktní dokumentace řezů a pohledů vyjádřených v tradičních plánech. Je škoda, že se tato rozmanitost identity ateliérů neobjevila ve více příkladech jejich typologií. Toto dořečení jednotlivých příběhů může ještě více zdůraznit jejich potenciál výjimečnosti charakteru školy. Centrum architektury je jednoduchým sledem prostorů s dominantní předností výstavní galerie a jasným vyjádřením konceptu ochrany pokladu školy a programu CA vnější betonovou ulitou, která se díky proměnlivým výtvarným intervencím stává živou a komunikující s městem. A 90 4. Technicko konstrukční řešení Použití dřevěné nosné struktury je příkladem v základním použití jednoho materiálu – dřeva, a to v promyšlené soustavě obvodových dřevěných rámů, stropních desek a pomocných sloupů s průvlaky. Fasáda se také stává nosnou konstrukcí s výhodami dřeva při řešení tepelné izolace, kdy otázka tepelných mostů není podstatným problémem. Centrum architektury je v duchu konceptu navrženo z železobetonového monolitu s příklonem k jeho příznačné prostotě i velkým konstrukčním možnostem. A 90 5. Formální úroveň Grafické vyjádření pokračuje v principech projektu; je jednoduché, dobře čitelné, přehledné; potvrzuje, na jedné straně kreativní, a na druhé straně racionální přístup autorky. Ilustrace ve 3D dokážou doprovodit prostředí, jak parku, tak jeho dialog s dřevěnými pavilony jako jeden bohatý svět, i když plně nevyjadřují kýženou lehkost. Texty, doplňují grafickou část projektu, jsou čtením v druhém stupni. Vhodné popisy doprovázejí konstrukční plány, které naopak nemohou vše vyjádřit, vzhledem k souzvuku subjektivních částí textu s pocitovými pasážemi prostředí prostorů i tvorbou založenou na konceptu, místě a programu. A 92 Celkové hodnocení bakalářské práce: Předloženou bakalářskou práci doporučuji k obhajobě a navrhuji hodnocení A 92 Otázky k obhajobě a připomínky bakalářské práci: Slovní hodnocení práce: Koncept projektu vychází z otevřeného pohledu na podstatu výtvarné školy a centra architektury, na veřejný kulturní program a jeho dialog s výjimečným místem, po odhalení jeho specifických potenciálů. Výsledkem je architektonický projekt specifického světa tvorby a její přenesení na širokou veřejnost. Zde se jedná o hodnotný soulad místa a programu. Otázky a náměty k obhajobě: Jaké jsou charakteristické znaky prostředí školy, centra, parku a řeky? Jak ke konceptuálně řešena dřevěná konstrukce pavilonů? Jakým způsobem je řešeno světlo, jeho regulace, dostatečnost osvětlení a orientace ke slunci?

Posudek oponenta

Martinka, Pavel

Slovní hodnocení práce: Autorka dokazuje schopnost podrobné analýzy zadání a schopnost tvorby a rozvoje výrazného konceptu. Zároveň se v práci objevuje určitá nedotaženost a jisté provozní nedostatky návrhu.

eVSKP id 142199