RAKUŠAN, J. Mikro-voštinové absorbéry nárazu [online]. Brno: Vysoké učení technické v Brně. Fakulta strojního inženýrství. 2022.

Posudek vedoucího

Skalka, Petr

Předložená bakalářská práce se zabývá výpočtovým modelováním mikro-voštinových absorbérů nárazu. Modelovány jsou dvě základní struktury mikro-voštinového absorbéru (2D) - auxetická Re-entrant, která se vyznačuje záporným Poissonovým poměrem, a klasická (neauxetická) Honeycomb. U obou těchto struktur autor analyzuje deformační odezvu při dopadu impaktoru různé velikosti (průměr) a s různou kinetickou energií. Rychlost dopadu impaktoru byla pro všechny řešené varianty 10 m/s. Autor provedl celou řadu časově náročných výpočtů včetně následné analýzy dat se zaměřením na hloubku průrazu potřebnou pro absorpci kinetické energie impaktoru strukturou a na průběh zrychlení při dopadu impaktoru. V závěru práce pojednává o výhodách a nevýhodách analyzovaných struktur z pohledu použití v absorbérech nárazu. Posuzovaná bakalářská práce je zpracována velmi stručně, přesto informace v ní obsažené mají velký aplikační potenciál. Mně, jakožto vedoucímu této práce, je vše v ní uvedené jasné, nicméně pro nezainteresovaného čtenáře by měly být kapitoly více rozepsány do hloubky. Text práce obsahuje místy chyby, překlepy a nevhodné formulace, což způsobuje práci v některých pasážích hůře čitelnou. Velmi však oceňuji použití MKP při řešení této problematiky, a to nad rámec studia v bakalářském studijním programu. Autor splnil všechny vymezené cíle této bakalářské práce. Tímto práci doporučuji k obhajobě.

Posudek oponenta

Ševeček, Oldřich

Předložená bakalářská práce se zabývá výpočtovým modelováním a analýzou tzv. průrazových absorbérů nárazu na bázi voštin různých tvarů. Autor analyzuje a srovnává odezvu dvou základních struktur – klasické „honeycomb“ a tzv. auxetické (mající záporný Poissonův poměr) na dopad válcového impaktoru o různé velikosti a dopadové kinetické energii. Celá práce je sice napsána velmi kompaktně (na pouze 33 stranách) ale až na některé, níže uvedené, pasáže je vše z pohledu čtenáře popsáno dostatečně a srozumitelně. Lze rovněž konstatovat, že i všechny cíle práce byly beze zbytku splněny. Výtku bych měl pouze ke slabší rešerši, kde mohlo být prostudováno a citováno více zdrojů zabývající se příbuznou problematikou, a dále ještě ke slabšímu, a z mého pohledu, ne zcela dostatečnému popisu v kapitole výpočtového modelování a zbytečně oddělené (velmi krátké) kapitole 6. V kapitole 5 chybí například zásadní informace o použitých kontaktech a jejich aplikaci na model, a dále postrádám informaci o tom, jak a dle jakého kritéria bylo modelováno porušení struktury při průrazu impaktoru. Dosažené výsledky a výstupy simulací byly jinak prezentovány srozumitelně, a nemám k nim zásadních výhrad, snad by jen mohlo být přehlednější značení/odkazování počítaných variant v textu a nepoužívání dvou stejných/velmi podobných barev křivek v jednom grafu (např. obr. 7-1, 7-2). I přes výše uvedené nedostatky oceňuji relativně velké množství provedených (a časově náročných) analýz a simulací i jejich rozbor a řešení ne zcela triviálního problému již v rámci bakalářského studia. Práci si tedy dovolím ohodnotit stále ještě výslednou známkou „A“ a doporučuji ji k obhajobě.

eVSKP id 140356