HAVLÍČEK, J. LABORARTORY BRNO [online]. Brno: Vysoké učení technické v Brně. Fakulta architektury. .

Posudek vedoucího

Kratochvíl, Jan

Bakalářská práce Jana Havlíčka se mi líbí, poněvadž mi připomíná japonskou architekturu a uvažování Franka Lloyda Wrighta. Student se vydal maximální možnou cestou a rozhodl se ve svém návrhu uspokojit co nejvíce relevantních funkcí. To je sympatické. Urbanistický koncept je na první pohled zřejmý. Nejdůležitější hmota galerie je situována v nároží a poutá na sebe největší kompoziční pozornost. Servisní a doprovodné provozy se nacházejí v postranních hmotách, které citlivě reagují na sousední objekty a ve výsledku harmonicky uzavírají v současnosti porušený městský blok. Architektonický výraz budovy je dostatečně originální a neponechá žádného kolemjdoucího respektive kolemjedoucího na pochybách, s jakým typologickým druhem má tu čest. Oblé tvary galerie včetně vtipného podloubí vybízejí k prozkoumání. Perforace nároží by mohla být větší. Shodné materiálové řešení fasád sousedních objektů ubírá hmotě galerie na síle a osobně se domnívám, že mohlo být víc pokornější tak, aby byl na první pohled zřejmý rozdíl mezi figurou a pozadím. Dispoziční řešení je logické. Hlavní vstup z nároží je formálně dostatečně sémantický. U tvaru schodiště před vstupem zaměstnanců bych se nebál použít oblouku, vstup do obchodu by mohl být přímo z ulice Koliště. Lokace výtahu a orientace nástupního schodiště v galerii by nemusely být až tak tajné. Kavárna v 2.NP v objektu pronajímatelných ateliérů se mi jeví nemístná, avšak oceňuji u ní přítomnost nejdelšího WC na jižní Moravě. Absence elevace v hledišti přednáškového sálu je podle mě slabinou návrhu. Jako nepotřebné se jeví prosvětlení přednáškového sálu střešními světlíky. Naopak v sále zamrzí chybějící akustický podhled. Architektonický účin galerie je impozantní. Grafická prezentace návrhu je na profesionální úrovni.

Posudek oponenta

Sládeček, Svatopluk

Bakalářská práce Jana Havlíčka je založena na podrobné analýze místa. Poloha ve struktuře města je přehledně a podrobně zmapována z hlediska historického. Zvlášť oceňuji také dokladování technické infrastruktury okolí, které lze považovat za vyčerpávající a jejich stav je v návrhu zohledněn bezezbytku, bez požadavku na jejich nereálné úpravy. Historií, současným funkčním využitím ploch v okolí a hlukovou zátěží autor zdůvodňuje vhodnost umístění stavebního programu na určenou (nebo zvolenou?)lokalitu. Toto zdůvodění považuji za přesvědčivé a považuji jej za jednu z největších předností celé práce. Podstatou návrhu novostavby je adaptace typusu městské blokové zástavby- ve své původní podstatě určené činžovnímu bydlení a směsi různých administrativních a obchodních funkcí- na účel vyjímečný, sváteční. Traspozici typusu činžáku pro galerijní a kulturní účely zvládl autor úspěšně. K řešení úkolu pomohlo Janu Havlíčkovi vhodné rozdělení na vertikální celky, toto rozdělení umožnilo zvládnout hmotu, tak „poslouchala“ a bylo možné ji vytvarovat ve vhodných proporcích. V úvodu zmiňovanou volnost zadání autor vyvážil svým rozhodnutím „zkomplikovat“ si život zařazením mnoha různých provozů do celku stavby a vesměs tyto drobné úkoly vyřešil přehledně. Méně lze ocenit některé dispoziční jednotlivosti. Nadkrytý vstupní předprostor je sice vhodný, ovšem v tomto konkrétním předimenzovaném provedení ,by byl jistě velmi temný a sociopatogení. V noci by jistě vyžadovalo odvahu tudy projít, a nebo by musel být přehnaně (a tudíž zbytečně) osvětlován. Škoda, že se tomuto problému, případně zdůvodnění návrhu autor nevěnuje hlouběji v textové části. Za nepřesvědčivě vyargumentované považuji také množství vertikálních komunikací, zejména výtahů. Především úmístění depozitu jistě není jediné možné. Přinejmenším nákladní výtah přes jedno podlaží, spojující depozit a rampu, není jistě nezbytný. Za nedostatek považuji také absenci čekací ho místa u vjezdu do výtahu pro automobily. Před výjezdem stát nelze a stání před zásobovacím vjezdem také není vhodné. Vede k tomu, že nákladní automobil objíždí zbytečně blok, než se vjezd uvolní. Toto šlo vyřešit výměnou výtahu za vjezd pro zásobování, do zbytku půdorysu by to nemělo žádný negativní dopad. Za dobré naopak považuji řešení napojení a vůbec umístění přednáškového sálu, vazbu na foyer a zázemí. Je jistě dobré, že si posluchač při zpracování projektu utřídil všechny možné „zelené“ technologie a skoro všechny je v projektu vyjmenoval. Za přesvěčivé a pro návrh důležité ale, považuji snad jen užití betonu pohlcujícího smog. Toto je v souladu s formou velké plochy obvodového pláště, nečleněné žádnými otvory. V rozporu se „zeleným přístupem jsou naopak velikosti okenních otvorů do provozních a doprovodných místností, jejichž velikosti nerozlišují zda jde o stranu osluněnou či nikoliv, nezohledňující nijak nutnost stínění na jihozápadě. Taktéž přečerpávání zadržené dešťové vody přes čtyři a půl podlaží aby zavlažovala extenzivní ozelenění střechy, považuji za pokrytectví a nesmysl. Základní konstrukční schema stavby je uvěřitelné, nosné prvky jsou všechny svislé, dispozice v podstatě konvenční. S touto materií ovšem autor dosahuje vyjímečného a působivého tvaru. Tvar je blízký formám soudobého sochařství. Právě vztah mezi jednoduchostí dispozic a konstrukcí a výrazností tvarového řešení považuji za druhou silnou stránku této architektury. Za třetí klad považuji dojem-ovšem silně subjektivní-že dosažená forma je výstřední, ale zároveň ne agresivní.

eVSKP id 66143