URBAN, J. Garážový řídicí systém se vzdáleným dohledem [online]. Brno: Vysoké učení technické v Brně. Fakulta elektrotechniky a komunikačních technologií. 2016.
Když si autor přinesl zadání, domluvili jsme se, že v práci bude vypínat chod vrat pomocí proudového hlídače, tedy jak uvádí pomocí "proudového koncového spínače". K tomu se pokusí řídit chod vrat jako regulační smyčku polohy s enkodérem, jako snímačem rychlosti. Koncové spínače měly sloužit jako bezpečnostní elektrické dorazy. Autor ale nakonec zvolil ovládání vrat jen s pomocí koncových spínačů, detekci překážek vyhodnocuje pomocí přerušeného signálu z enkodéru a rychlost otevírání řídí v podstatě P regulátorem. K tomu doplnil alarmový hlásič, simulované čidlo detekce CO a jednoduchý webový server. Zvolené řešení je nejjednodušší možné a svým způsobem funkční. Student přišel konzultovat akorát problém při zpracování signálu z enkodéru. Kromě předání zadání a modelu jsem ho viděl, když mi přišel práci odevzdat se svým výše popsaným řešením. Student dostal varování již při obhajobě SP, ale to se na odevzdané práci neodrazilo ani z formálního hlediska. Odevzdaný dokument a celá práce je na jednoduché úrovni. Navrhuji hodnocení E - 50b.
Bakalářská práce se dle zadání zabývá návrhem a realizací řídicího systému. V rámci teoretické práce byla požadována rešerše prvků pro automatizaci a zabezpečování garáží. V této části bohužel chybí zmínka o jakémkoli konkrétním prvku. Domnívám se také, že u takovéto práce by měl být proveden také průzkum existujících řešení. Dle studenta by tato práce měla pomoci běžnému uživateli si podobný systém postavit sám. Bez zmínky o existujících automatizačních prvcích a jejich cenách by jistě pro běžného uživatele bylo obtížné rozhodnout se pro podobné řešení. Teoretická část dále pokračuje popisem různých platforem vhodných pro řízení. Tato část není podle mě dostatečně zpracována. Informace v ní nejsou správně strukturovány (pojmy „mikrokontrolér“ a „arduino“ jsou postaveny na stejnou úroveň). V praktické části práce student popisuje algoritmus řízení a jeho implementaci. Je škoda, že přestože je popsaný algoritmus poměrně jednoduchý, byl implementován takovým způsobem, že při požadavku na rozšíření o další funkcionalitu bude nejlepší napsat jej znovu – jednak proto, že nejsou dodržena některá základní pravidla (návrh pomocí stavového automatu, definice a následné využívání srozumitelně pojmenovaných konstant, zápis na výstupy z jednoho „místa“ programu), jednak kvůli malé přehlednosti. Po formální stránce je nutno práci vytknout výskyt pravopisných chyb. I přes uvedené nedostatky práci doporučuji k obhajobě.
eVSKP id 94237