HOFEREK, J. Modelování a simulace příjímače komunikačního systému pro bezpilotní letadla [online]. Brno: Vysoké učení technické v Brně. Fakulta elektrotechniky a komunikačních technologií. 2018.
následující posudek vypracoval odborný vedoucí Ing. Jan Prokopec, Ph.D. ze společnosti Honeywell : Cílem diplomové práce na téma Modelování a simulace přijímače komunikačního systému pro bezpilotní letadla bylo vytvoření komplexního simulačního nástroje v prostředí Matlab. Student prostudoval aktuální návrh standardu pro komunikační systém vytvořený pracovní skupinou v rámci EuroCAE WG 105, prostudoval možnosti architektury simulačního nástroje pro ověření charakteristik chybovosti systému a navrhl strukturu přijímače. Následně celý komunikační řetězec implementoval v prostředí Matlab a v souladu se zadáním simulátor naprogramoval s využitím objektově orientovaného programování s možností využití paralelního zpracování a rychlé portace kódu pro prototypování na cílovém hardware, např. na signálovém procesoru. Struktura objektů a metod poskytuje možnost využití jazyka C++ pro přepsání kritických sekcí algoritmů a zrychlení běhu simulace v Matlabu. Úvodní část práce obsahuje obecný a stručný popis komunikačních systémů pro bezpilotní letadla. V druhé kapitole student popisuje vlastní definici fyzické vrstvy komunikačního standardu. Ve třetí kapitole student prezentuje vlastnosti přenosového systému, vlastní návrh přijímače je hned na začátku a poněkud nepřehledně pak přechází k popisu modulace a vlastnostem přenosové trasy. Další nepřesností je zahrnutí chyby časování vzorkování přijatého signálu do vlastností rádiového kanálu, která patrně vznikla s implementací tohoto jevu v simulátoru. Popis simulátoru je uveden v kapitole 4. Student nezmínil že uvedená adresářová struktura zároveň odpovídá i třídám objektů pro snazší změny jednotlivých algoritmů implementovaných jako metody. Uvedená struktura a blokové schéma postačují k popisu simulátoru. V podkapitole věnované časové synchronizaci je použita nestandardní normalizace, která snižuje čitelnost a srozumitelnost textu. Výsledky simulací jsou prezentovány kapitole 5. Dosažené charakteristiky přijímače nedosahují teoretických předpokladů, jak je zde uvedeno, je to způsobeno použitím chyby časování a Dopplerova posunu současně. V práci schází analýza vlivu těchto jevů jednotlivě, podle textu jsou v obr.5.1 použity oba jevy, v obr. 5.2 jsou zobrazeny výsledky pro ideální podmínky, takže bez chyby odhadu frekvence a časování. S ohledem na prezentované chyby odhadu frekvence a časování je pravděpodobný větší vliv chyby časování symbolů na celkovou chybovost. Závěry práce uvedené v kapitole 6 odpovídají aktuálnímu stavu implementace simulátoru a použitým algoritmům pro akvizici, synchronizaci, demodulování a dekódování přenášené informace. Věcný cíl práce byl splněn, v rámci diplomové práce vznikl simulátor BLOS komunikačního systému, který umožňuje rychlé prototypování algoritmů pro příjem a detekci signálů s konstantní obálkou. Diplomovou práci doporučuji k obhajobě a hodnotím 70 body.
Diplomová práce je zaměřena na simulaci systémových parametrů komunikačního řetězce mezi satelitem a bezpilotním letounem. Je logicky členěna a obsahuje tři základní části: popis systému, implementace simulátoru a výsledky simulace. Práce vznikla přepracováním předchozí verze. Řada formálních nedostatků byla odstraněna, avšak zdaleka ne všechny. Text byl částečně přepracován a doplněn o několik odstavců. Rovněž bylo přidáno i několik výsledků simulací. Textová část práce obsahuje několik překlepů a formátovacích chyb. Stále chybí popisy obrázků (1.4, 4.3). Není vysvětlena řada veličin (Obr. 1.6, Obr. 4.3, vztahy (4.7), (4.8)). K závažnějším již dříve vytýkaným chybám patří chybějící rozbor problému, zdůvodnění volby konkrétních dílčích bloků systému a metod použitých pro simulaci. Ty by měly vycházet z krátkého přehledu současného stavu a logicky vyústit ke konkrétnímu řešení. Není například nijak zdůvodněna volba koncepce akviziční jednotky (Obr. 4.3). Student při volbě konkrétního řešení čerpal z jednoho základního zdroje a sám na straně 48 mluví o nedokonalosti této jednotky. Není zřejmé, proč nevyzkoušel jiná možná řešení, případně neprokázal, že výrazné zlepšení není možné. Na druhou stranu oceňuji přidání kapitoly 4.1 ze které je zřejmá činnost celého simulačního systému, dále použití prvků objektově orientovaného programování a dosažení několika zajímavých výsledků. Je zřejmé, že student dané problematice rozumí a že výsledky simulací by mohly být v budoucnu přínosné. Vzhledem k tomu, že práce splňuje zadání, doporučuji ji k obhajobě.
eVSKP id 112906