LUKAŠEVIĆ, A. Centrum nezávislé kultury [online]. Brno: Vysoké učení technické v Brně. Fakulta architektury. 2025.

Posudek vedoucího

Toman, Radek

Diplomová práce Any Lukašević přináší několik zajímavých podnětů a originálních prostorových řešení na strategickém místě v Brně – v oblasti naproti autobusovému nádraží Zvonařka, které v současnosti zůstává mimo hlavní rozvojové proudy. Ústředním konceptem návrhu je tzv. „kulturní pruh“, který autorka vkládá do plánované zástavby. Tento pruh vytváří potenciál pro vznik prostorově rozmanité a funkčně otevřené struktury, která má ambici stát se nositelem kulturní identity v nově vznikajícím území. Navržená budova působí prostorově zajímavě a originálně. Projekt vykazuje kvality, které svědčí o autorčině schopnosti pracovat s prostorem a formou. Bohužel však celkové zpracování návrhu působí nedokončeným dojmem. Projekt je prezentován převážně schematicky, bez propracovanější prostorové analýzy, výraznějšího rozpracování detailů nebo interiérových prvků… Velká škoda je také absence širších urbanistických úvah o okolní zástavbě, jejíž výstavba je plánována. Chybí alespoň základní náznaky výškové hladiny zástavby, uličních čar nebo koeficientů zastavění, což významně omezuje možnosti čtení návrhu v jeho městotvorných souvislostech. Z těchto důvodů působí práce jako projekt, který byl tzv. „ušitý horkou jehlou“. Přestože v návrhu lze identifikovat kvalitní nápady a prostorové principy s potenciálem dalšího rozvoje, jejich zpracování a formulace zůstávají na hraně akceptovatelnosti. S ohledem na uvedené skutečnosti práci doporučuji k obhajobě a navrhuji hodnocení D62.

Posudek oponenta

Kvapilová, Tereza

Koncepční a teoretické zdůvodnění předložené práce Tento aspekt považuji za nejslabší stránku celé diplomové práce. Ačkoliv autorka ve své práci uvádí souhrn citací z předdiplomového výzkumu a věnuje se analýze konkrétně zvolené lokality, chybí přesvědčivě formulovaná argumentace, proč byla právě tato lokalita vybrána, a proč zvolená forma řešení odpovídá zadanému tématu. Přes přítomnost dílčích kvalit návrhu zůstává podstatná otázka nezodpovězená: Proč právě takto? Jaký je hlubší smysl tohoto koncepčního rozhodnutí v širším urbanistickém a kulturním kontextu? Za předpokladu, že návrh má sloužit pro blíže nespecifikovanou skupinu aktérů brněnské nezávislé kulturní scény, kteří jsou často vytlačováni ze svých působišť z důvodu realitního tlaku, by bylo na místě zvážit, zda by nebylo vhodnější podpořit stávající kulturní centra přímo v místech, kde již působí, namísto jejich relokace do nového, dosud nezastavěného území. V práci bohužel chybí důkladnější úvaha nad tímto dilematem a zdůvodnění zvoleného přístupu zůstává nedotažené. Chybí mu silná koncepční opora, která by přesvědčivě rámovala návrh jako logickou odpověď na identifikovaný problém. Urbanistické řešení Urbanistická koncepce patří k silnějším stránkám práce. Autorka k řešenému území přistupuje s racionálním a uvážlivým urbanistickým gestem. V návrhu reflektuje charakter lokality jako poloprázdného městského prostoru s výhledem na možnou budoucí dostavbu, čemuž odpovídá zvolený přístup: zakládání nové uliční čáry, zlepšení pěší průchodnosti a vytvoření předpokladů pro vznik kompaktní městské struktury.Tento přístup nevytváří bariéru budoucímu rozvoji, ale naopak na něj navazuje a pomáhá jej strukturovat. Návrh chrání hodnotu vlastní stavby i jejího okolí v dlouhodobém časovém horizontu, a to jak z hlediska provozu, tak i z hlediska zapojení do městského organismu. Urbanistické řešení tedy vykazuje solidní úroveň uvažování v měřítku města i bloku. Architektonické řešení Architektonická stránka návrhu odráží funkční náplň i prostorové omezení zvolené parcely. Autorka volí současné racionální tvarosloví, které je obohaceno o výrazové prvky s jistou mírou sochařské ambice – například kupole, výrazné venkovní schodiště nebo ustoupené kruhové podlaží. Tyto prvky evokují význam kultury a umění jako nosných hodnot projektu. Architektura návrhu pracuje se základními geometrickými principy – především symetrií, gradací a kontrastem. Materiálové řešení hlavního objektu (dle vizualizací) odpovídá současnému estetickému městskému standartu. Dočasná struktura u Plotní jednoznačně vyjadřuje svůj přechodný charakter – a to jak architektonicky, tak konstrukčně. Architektonický výraz jako celek je čitelný. Provozní řešení Typologie hlavní stavby je čitelná, základní provozní logika jednoduchá, přesto se v návrhu objevují významnější problematická místa. Nejvíce diskutabilní jsou ateliéry s nepraktickým půdorysným řešením, jejichž dispozice vychází z kombinace kruhového a pravoúhlého tvaru. Takové propojení může být architektonicky působivé, ale v praxi velmi obtížně využitelné. Další problém spočívá v nedostatku skladovacích prostor, které jsou pro víceúčelové kulturní provozy nezbytné. Tyto dílčí nedostatky lze jistě řešit v dalších fázích projektu, nicméně jejich absence v této fázi poukazuje na nedostatečnou provozní uvažlivost návrhu. Za zásadní otázku považuji rovněž neurčenost budoucího investora a provozovatele. Kdo by měl být stavebníkem takto rozsáhlého a provozně náročného zařízení? Jakým způsobem by byl zajištěn dlouhodobý provoz a ekonomická udržitelnost areálu? Práce na tyto otázky neodpovídá, čímž oslabuje realističnost svého návrhu. Technicko konstrukční řešení Této části práce je věnována zcela minimální pozornost. Konstrukční řešení není v práci rozvedeno, autorka jej popisuje pouze velmi obecně jako „vycházející z jednoduchých hmot“. Jedná se o jedinou zmínku o konstrukcihlavní stavby v celé práci. Ačkoli se na základě racionálně uspořádaného půdorysu lze domnívat, že stavba je technicky proveditelná, práce neposkytuje žádnou oporu pro takový závěr. Není zřejmé, zda se autorka konkrétním konstrukčním řešením vůbec zabývala, nebo zda bylo opomenuto z časových či jiných důvodů. Tento aspekt tak zůstává minimálně zdánlivě zcela nezpracovaný a práce tím postrádá důležitou dimenzi architektonické odpovědnosti. Formální úroveň Po formální a prezentační stránce je práce zpracována kvalitně. Grafika působí jednotně a konzistentně, výkresy jsou přehledné a čitelné. Za velmi zdařilé považuji zejména sérii drobných vizualizací a výřezů, které jednoduchými prostředky účinně přibližují atmosféru navrženého prostředí. Za slabinu považuji skutečnost, že prezentace nezahrnuje simulaci budoucího stavu dostavěného bloku. Návrh je prezentován výhradně jako samostatný celek, bez ohledu na to, jak bude fungovat v budoucím kontextu zahuštěné městské struktury. Z hlediska urbanistické odpovědnosti by bylo vhodné doplnit alespoň základní scénář vývoje okolí a jeho vliv na navržené řešení.

eVSKP id 167730