VALOUŠEK, M. Automatické testování řadiče návěští pomocí LabVIEW [online]. Brno: Vysoké učení technické v Brně. Fakulta elektrotechniky a komunikačních technologií. 2018.
Během zpracování bakalářské práce student prokázal teoretické i praktické znalosti. Řešení práce věnovala velké úsilí. Zadání bylo pro externí firmu, kde student spolupracoval s konzultantem. Posudek konzultanta je přiložen. Konzultací využíval proto v minimální míře. Při daném řešení se objevila řada problémů, které se student snažil řešit, jak dokládá v technické zprávě. Student na doporučení statní komise práci přepracoval a předkládá ji v novém termínu. Mohu konstatovat, že student na novém textu pracoval svědomitě a využíval ve velké míře konzultací.
Předložená bakalářská práce se věnuje problematice automatizovaného testování dopravního řadiče a z textu práce je patrné, že byla realizována pro externího zadavatele – laboratoř firmy Siemens. Zadání práce je možné považovat za průměrně náročné a vyžaduje znalosti zejména z oblasti hardwarového návrhu obvodů pro generování testovacích sekvencí pro řadič a dále vytvoření aplikačního software pro ovládání testovacího přípravku a sběr naměřených dat z osciloskopu. Je možné konstatovat, že zadání bylo splněno, i když předložená technická zpráva má značné nedostatky. Hardwarová realizace a vytvořená aplikace v prostředí LabVIEW se zdají dle předložené zprávy a elektronické dokumentace funkční. Práce je zpracována v rozsahu 52 stran textové části a je rozdělena do 6 hlavních kapitol. Kapitoly jsou řazeny v logickém sledu a jejich struktura odpovídá očekávané náplni. Jinak je tomu však s jejich obsahem a rozsahem. Již z prvních stran práce je zřejmé, že student k obsahu práce nepřistupuje dostatečně koncepčně, kdy v abstraktu a úvodu práce nepopisuje předkládané technické řešení požadované v zadání, ale zmiňuje a asi i tak vnímá smysl práce jako popis problémů při realizaci určitého technického úkolu. Tento přístup se prolíná téměř celou prací, kdy by v určitých částech dokumentu bylo vhodné se více zaměřit na jasný popis technického řešení, než na popis postupu, jak se k němu došlo. Rozbor zadání se tak čtenář dozví mezi řádky při čtení úvodní kapitoly a teoretického rozboru. Technický rozbor problému nepovažuji za dostatečně srozumitelně popsaný a chybí zde i požadavky na měřené parametry. Naopak je zde popsán osciloskop, který bude použit, což mělo být spíše součástí kapitoly popisující navržený koncept. V kapitole 3 se student stručně zmiňuje o vývojovém prostředí LabVIEW a metodami pro přístup k reálnému hardwaru pomocí ovladačů. Zde student zaměňuje některé ustálené termíny používané v souvislosti s grafickým programováním (blok, modul, kód). Omluvou mu zde může být absence povinného kurzu na toto grafické vývojové prostředí v bakalářském studijním programu – student si tedy danou problematiku musel nastudovat sám. Následující kapitola již popisuje koncept měření parametrů řadiče, celkovou hardwarovou strukturu a použité komponenty. Kladně hodnotím zpracovaný blokový diagram zapojení, který zpřehledňuje strukturu celého testovacího zařízení a ujasňuje nepříliš přesný textový popis, a i vývojový diagram hlavního programu. Vlastní měřicí sekvence v této kapitole je popsána opět velmi stručně. Stejně tak propojení jednotlivých použitých dekodérů a pro upřesnění funkce celé kaskády by bylo vhodné uvést pravdivostní tabulku celého přepínače. Kapitola 5 rozebírá návrh a realizaci desek plošných spojů pro přepínač a napájecí zdroj a z mého pohledu by mohla být stručnější. Popisovat do detailu jednotlivé kroky na cestě k funkčnímu a správnému řešení není nutné, důležitý je popis finálního výsledek, který splnil zadání. Popis problémů při realizaci by bylo možné zkrátit do jednoho odstavce. Z předloženého textu je zřejmé, že student všechny zásadní problémy odstranil a realizované desky jsou funkční. Předposlední kapitola se věnuje návrhu softwaru pro řízení přepínání a sběr dat z osciloskopu. Zvolená koncepce programu pro testování je pro daný úkol dostatečná. Postup ovládání osciloskopu a použité příkazy pro jeho nastavení nejsou opět dostatečně popsány na úkor nepodstatných informací, např. o rychlosti USB sběrnice a jejím zahlcování. Na tuto kapitolu navazuje popis provedených funkčních testů realizovaného zařízení. Závěr opět student pojal svým způsobem, kdy explicitně hodnotí jednotlivé body zadání jako bezvýjimečně splněné. Taková tvrzení by měl nechat na čtenáři a spíše zmínit případné nedostatky realizace, na které by se naopak upozornit hodilo. Po formální stránce je práce na podprůměrné úrovni, styl jazyka použitého studentem v některých pasážích práce značně znesnadňuje čtenáři pochopení textu a znepřehledňuje skutečnou podstatu informace, kterou chtěl student sdělit (např. úvod kapitoly 2.2.2). Jedná se i o nevhodný slovosled, místy záměrně nebo neúmyslně vynechaná slova, některé překlepy a chybné formulace a termíny. Po grafické stránce je práce na dobré úrovni, jedinou výhradu mám k nečitelné příloze H, která vyobrazuje hierarchii použitých SubVI ve studentem vytvořené aplikaci. Práce s literaturou je též na podprůměrné úrovni, kromě podpůrné literatury pro hardwarový návrh a tvorbu software jsou citovány pouze elektronické zdroje odkazující na manuály a katalogové listy. Jakákoli odborná literatura postihující danou oblast není uvedena. I přes uvedené výtky a připomínky k práci se domnívám, že student prokázal určité znalosti a dovednosti a práci doporučuji k obhajobě. Navrhuji hodnocení dostatečně D/62.
eVSKP id 112901