ŠINDLER, S. Experimentálního hardwarový hudební nástroj, převádějící údaje ze senzorů na zvolené hudební parametry [online]. Brno: Vysoké učení technické v Brně. Fakulta elektrotechniky a komunikačních technologií. 2021.
Stanislav Šindler předložil k obhajobě bakalářskou práci s názvem (sic) „Experimentálního hardwarový hudební nástroj, převádějící údaje ze senzorů na zvolené hudební parametry“. Předložených 35-36 stran vlastního textu práce (po odečtení vložených prázdných stran a diskutabilních prázdných míst) autor dělí do 4 celků, a to na části teoretickou, návrh softwarového řešení, realizační a krátkou část o praktickém využití nástroje. Rozsah práce shledávám jako dostatečný. Jako součást práce byl předložen zdrojový kód, který je sice z pozice čistoty softwarového řešení značně problematický, ale jedná se o semiautomatický výstup z prostředí AUT, a tedy nebude hodnocen. Jedním z vedlejších cílů práce bylo „rozšířit jeho funkčnost ovládáním a úpravou parametrů skrze osobní počítač s nainstalovaným systémem Windows“ (viz str. 24). Tento cíl je v práci pouze nastíněn, ale patch pro prostředí Max předán nebyl. Fyzické zařízení jsem neměl možnost ověřit, a předpokládám, že bude tedy demonstrováno v rámci obhajoby. Po formální a jazykové stránce se jedná o značně podprůměrný text. Práce zcela jistě neprošla seriózní korekturou. Již samotný název práce „Experimentálního hudební nástroj …“ ukazuje na diskutabilní vztah k vlastnímu textu. V předložené práci se objevuje velké množství jazykových chyb, kdy některé přerůstají až do úrovně nesrozumitelného textu. Věty jsou vícekrát ukončeny v půlce a čtenář se nedozví, co autor plánoval vyjádřit (např. str. 34 obsahuje gramaticky chybný fragment textu (sic!) „Mapování prvků sebou přináší“, dále str. 14 popisek u obrázku opět fragment: „Obr. 1.3: Signálový diagram AM syntézy s“). Některé věty nedávají smysl kvůli volbě nevhodných slov (str. 43-44 „Nevýhoda tohoto řešení je však vhodná znalost uživatele souvislostí mezi jednotlivými „Mixer“ bloky a signálovou cestou.“) či absencí důležitých větných členů (str. 19 „Důležitým atributem umožňujícím zpracování dvoukanálového signálu je ten, že porovnáními s jinými populárními vývojovými deskami, jako je např. Arduino Mega či SparkFun RedBoard Artemis dva AD převodníky.“). Věta "Řízený obvod posílají datovou sběrnicí logické hodnoty na základě příkazů z řídícího obvodu." zní, jako kdyby byla přeložena pomocí automatického překladu, ale původní informační zdroj vede na český text. Bylo by zbytečné zde zmiňovat všechny další nalezené případy. Celkově jsou věty často formulovány neobratně. Pro příště tedy rozhodně doporučuji věnovat mnohem větší pozornost jazykové úrovni práce. V práci se objevují zvláštní prázdné oblasti (str. 10, 12, 13, 14, 16 atd.), které by bylo bývalo lepší odstranit pro lepší formální kvalitu textu. K použití literatury a informačních zdrojů konstatuji, že jsou ve shodě s požadavky jak na rozsah, tak na citační normu, a neshledávám zde žádných nedostatků s výjimkou chybějícího odkazu na str. 46 ((sic!) „veřejně dostupný model „Spinner Knob for Rotary Encoder“ od uživatele „MiseryBot“, dostupný na online databázi modelů Thingyverse.“) Při hodnocení odbornosti odděluji dvě oblasti: teoretickou část práce a sestrojení vlastního nástroje. Teoretická část je opět problematická. Strukturace je diskutabilní, protože práce zavádí mnoho nahodilých termínů, které jsou ale vysvětleny jen velmi telegraficky, bez potřebného detailu. Bylo by bývalo mnohem lepší vynechat popisy okrajových termínů (např. popisy displejů), které práci nepřidávají žádnou přidanou hodnotu. Autor často používá nesprávný pojem Cycling Max. Upozorňuji, že správný název prostředí je Max (případně Max/MSP/Jitter) a Cycling ’74 je název společnosti, která prostředí Max vytváří. Na straně 14 je pak signálový diagram amplitudové modulace ve skutečnosti diagramem pro frekvenční modulaci. Určitě by bývalo lepší, kdyby autor práci obohatil o rovnice jednotlivých modulací, protože pak by zcela jistě odhalil například výše uvedenou chybu. Pouze na straně 17 je osamocena a nahodile působící rovnice pro střední kmitočet filtru pásmové propusti. Zkratkovitost je pak zřejmá i v popisu jednotlivých efektů, kdy jako „Reverb“ je popsán pouze fyzikální dozvuk, a je zcela ignorována existence konvolučního dozvuku. Každé problematice je věnován nejčastěji odstavec textu, což redukuje problematiku na úroveň slovníkových hesel. Proto je s podivem, že teoretická část je ze 4 částí jednoznačně nejdelší. Věcně jsem narazil na některé další technické drobnosti. Například na straně 20 bych v uvedeném příkladu očekával na stranu bezpečnou volání funkce pinMode(), pro zajištění deterministického chování desky. Celkově by tato ilustrační ukázka patřila spíše do přílohy. Část č. 4 „Praktické využití nástroje“ je v rozsahu jedné strany a domnívám se, že by bylo vhodnější zahrnout tento text do závěru. K praktické části konstatuji, že autor vytvořil nástroj, který je, alespoň dle popisu, zajímavý. Vzhledem k snadné konstrukci, tento nástroj otevírá některé možnosti jak pro ozvučení prostorů, tak i pro netradičnější performance širšímu okruhu umělecké veřejnosti. Ačkoliv kombinaci tlaku a teploty jako řídící parametry již použity nepochybně byly (viděno například na Ars Electronica, Linz), oceňuji tvorbu takového nástroje z dostupných komponent do podoby hotového, finálního tvaru. Proto výše uvedené zhodnocení částečně vyvažuje nedostatky předloženého textu, a pokud dojde v rámci obhajoby k demonstraci experimentálního hudebního nástroje, doporučuji tuto práci k obhajobě.
eVSKP id 133480