KLEMENT, R. Návrh interiérového svítidla [online]. Brno: Vysoké učení technické v Brně. Fakulta strojního inženýrství. 2020.

Posudek vedoucího

Škoda, Jan

Student Bc. Roman Klement měl za úkol navrhnout interiérové svítidlo, které bude svítit jak do horního tak i do dolního poloprostoru, přičemž bude možné tyto dvě sekce samostatně regulovat. Svítidlo mělo být umístěno na stěně a svojí horní stranou mělo za úkol rovnoměrně osvětlit strop a svojí spodní stranou mělo přisvětlovat dolní poloprostor. V souladu se zadáním bylo nutné pro tyto účely navrhnout jak konstrukční, tak i optickou část svítidla, přičemž design svítidla měl zapadat do modelové řady stávajícího komerčně dostupného svítidla. V poslední fázi měl student navržené svítidlo nasimulovat v některém z dostupných návrhových světelně-technických programů. Všechny tyto body zadání byly bezezbytku splněny. Nosná a nejnáročnější část práce se zaměřuje na návrh optiky svítidla. Pro tento účel student zvolil návrhový systém TracePro, který je dostupný na ústavu elektroenergetiky FEKT. Návrh optiky je vcelku náročná a velmi zdlouhavá činnost, při které musel student strávit simulacemi mnoho hodin práce, které navíc komplikovala situace kolem COVID-19. I přes tyto nesnáze se studentovi podařilo práci poměrně pěkně zvládnout. Velmi kladně hodnotím studentův aktivní přístup k řešení problému, tak i studium zahraničních pramenů, které tvoří většinu z použitých zdrojů. V práci se vyskytují jen drobné nedostatky, které jsou zapříčiněny patrně špatně přeloženým textem (např. str. 19 pojem „fokusovat osvětlenost“), případně opakující se číslování tabulek (str. 46). Jako chybu hodnotím i tvrzení, že materiál PMMA má index lomu 0,5461, což je nesmyl a patrně se jedná o překlep (str. 31). Dále mám výtku k použitému LED modulu s náhradní teplotou chromatičnosti 5000 K, který bych vzhledem k použití v ložnici vyměnil za některou s teplejších variant. Co se týká optické simulace, tak tato změna nebude mít prakticky žádný vliv na rovnoměrnost, ale patrně ovlivní míru celkového výstupního světelného toku a s tím spojenou i celkovou osvětlenost. To kolik to bude, by mohl student objasnit při obhajobě DP. Stejně tak by se mohl student vyjádřit k hodnotě indexu oslnění UGR při provozu obou částí svítidla. Tato informace v kap. 5.4 chybí. I přes uvedené drobné nedostatky však práci vidím jako přínosnou a hodnotím ji stupněm „A“ a doporučuji ji k obhajobě u SZZ.

Posudek oponenta

Florián, Michal

Po úvodním stručném seznámení s historií usměrňování světelného toku následuje zadání práce. Zde je potřeba podotknout, že se nepodařilo dodržet vnější rozměry navrhovaného svítidla převzaté z Izaru II. Na druhou stranu díky tomu navržené svítidlo obsahuje dva nezávislé zdroje světelných paprsků směřujících tak, jak je v zadání požadováno. Dále se autor snaží objasnit světlotechnické jednotky a zákony. Následuje popis druhů usměrňovačů světelného záření, jednotlivých typů svítidel a jejich využití. Zde poprvé autor přichází s hromadným uváděním zdrojů a není tak zcela jasné, z kterého zdroje citované údaje pochází (např. kapitola 1.2.1.). Kapitolu Návrh svítidla začíná doplněním zadání práce, ale již s jinými rozměry svítidla. Za zdařilé považuji autorovo uvažování nad výrobní technologií, nejsem však přesvědčen o vhodnosti volby LED pásků o teplotě barvy 5000K. Vzhledem k tomu, že místností zadanou pro konstruované svítidlo je ložnice, byla by vhodnější teplejší barva. Vytvoření vývojového diagramu pro počítačovou simulaci svědčí o logickém uvažování autora. Kladně hodnotím rovněž postup návrhu jednotlivých světlo emitujících částí svítidla. V těchto částech autor bohatě ilustruje simulace tras světelných paprsků a postup vývoje reflexní plochy včetně ladění jejího finálního tvaru. V kapitole Simulace svítidla v interiéru propracovaně hodnotí působení svítidla na osvětlenost reálné místnosti. Konstrukční návrh je však poměrně rozporuplný. Na jednu stranu obsahuje v praxi uplatitelné technologické zjednodušení výroby tvarově velmi náročné reflexní plochy. Autor si dal také práci s vypsáním souřadnic bodů křivek funkční plochy plastových nosníků a myslel i na způsob montáže, který promítl do návrhu Držáku modulů. Na druhou stranu je však ve výrobní dokumentaci řada chyb: není uveden směr vrtání flow drill (tato metoda se navíc používá pro šrouby závitové a ne pro samořezné), rozteče děr neodpovídají zvoleným driverům a velikosti použitých šroubů. Další chybu pak spatřuji v záměru svařovat dva nalakované plechy. Po formální stránce práce vykazuje jen minimum chyb, jako je již výše zmíněné hromadné uvádění zdrojů či drobné stylistické chyby. Závažnějším opomenutím je pak nedokončení kapitoly 7. 1. Celkově dávám této práci hodnocení C a práci doporučuji k obhajobě.

eVSKP id 124269