MIKLUŠ, V. Systém pro charakterizaci polovodičových topných vrstev [online]. Brno: Vysoké učení technické v Brně. Fakulta elektrotechniky a komunikačních technologií. 2024.
Cílem bakalářské práce, která byla vypsána ve spolupráci z Ústavem fyziky FEKT VUT, bylo seznámit se s problematikou charakterizace polovodičových topných vrstev a navrhnout a realizovat pracoviště pro řízené napájení topných vzorků a měření jejich parametrů. Student ve své práci splnil všechny body zadání. Bakalářská práce navazovala na semestrální práci, kde student popsal stávající řešení a návrh měřicího pracoviště. Během letního semestru pak intenzivně pracoval na realizaci a odzkoušení dvou pracovišť - pro měření odporu vzorku a pro teplotní charakterizaci vzorku. Student pracoval samostatně a iniciativně. Konzultace využíval jak s konzultantem práce, tak s vedoucí práce. Rozsah práce je 47 stran od úvodu po závěr, což odpovídá požadavkům kladeným na bakalářskou práci. Při kontrole v systému Theses nebyla zjištěna zásadní shoda s jinými porovnávanými dokumenty. Doporučuji práci k obhajobě.
Cílem bakalářské práce studenta Mikluše byla příprava a zprovoznění automatizovaného pracoviště pro charakterizaci polovodičových topných vrstev. Náročnost zadání považuji za mírně nadprůměrnou. Rozsah práce je 47 stran a většina je věnována popisu hardwaru, softwaru, měřených prvků a pouze krátká část vývojovým prostředím či výběru měřicích zařízení. Podkapitole „Standard SCPI“ mohl být věnován větší prostor, například by v textu bylo vhodné uvést ukázku příkazů, které student v programu používá. Navíc tato podkapitola je společně s podkapitolou „Programovací jazyk Python“ umístěna v kapitole Systém pro charakterizaci topných vrstev – zde se domnívám, že by podkapitoly mohly být zařazeny jinam, nebo by hlavní kapitole mohl být vybrán vhodnější název. Kvůli limitacím je měřicí systém nakonec rozdělen na 2 dílčí systémy, z nichž je každý popsán blokových schématem, metodikou měření, hardwarem a algoritmem. Byť je popis systematicky rozdělen, tak celkově není konzistentní, je zmatečný, občas se některé věty opakují, některé věty nepřináší nové poznatky a lepší představu jsem získal až po druhém přečtení. Kromě vývojových diagramů se bakalářská práce více neváže ke kódu, zde by bylo vhodné uvést krátkou ukázku kódu a jeho vysvětlení. Volba převodníku GPIB-USB je zdůvodněna pouze jako „snadně dostupný“ a navíc je tento aktivní převodník opakovaně chybě označován jako „redukce“. Popis programu na straně 46 nelze považovat za nekompletní, popisovaný režim Manual je v obrázku 4.16, ale obrázek programu pro režim Automatic v práci chybí, byť je v textu popisován. Studentovi k ověření systému zůstal pouze 1 testovaný vzorek, který byl v průběhu měření poškozen, tedy měření nedoběhlo celé. Ale z pohledu do té doby získaných dat lze systém označit za funkční. Student se vypořádal s určitými výzvami jako například přenesení výkonu na měřený prvek či experimentální zjištění emisivity vzorku. Zdůrazňuje, že přesná hodnota teploty není důležitá, rozhodující je homogenita teploty na vzorku. U dalších částí jako měření odporu nebo výkonu tuto nedůležitost nezmiňuje, ale míra přesnosti také není zmíněna – bylo by vhodné kvantifikovat nejistotu výsledku. Práci považuji za původní a student pracuje s literaturou na průměrné úrovni – čerpá z několika knih, návodů k přístrojům a dalších internetových zdrojů. Všechny body zadání považuji za splněné, určitou výtku mám bodu 4, kdy nedošlo k vytvoření automatizovaného pracoviště, ale poloautomatizovaného, jelikož nastavování výkonu zdroje provádí obsluha ručně. Vzhledem k předem zmíněnému poškození vzorku to lze považovat za adekvátní omezení, jelikož obsluha zároveň přípravek kontroluje. Tato situace však je řešitelná, jelikož používaný zdroj je možné vzdáleně analogově ovládat jiným zdrojem a obsluha by figurovala pouze jako kontrola a mohla měření stiskem tlačítka zastavit. Student prokázal bakalářské schopnosti a bakalářskou práci hodnotím 75 body, stupněm C.
eVSKP id 159386