ŠLECHTA, A. Bezdrátová časomíra pro hasičský sport [online]. Brno: Vysoké učení technické v Brně. Fakulta elektrotechniky a komunikačních technologií. 2022.
Student Adam Šlechta odevzdal svoji bakalářskou práci, jejímž cílem bylo navrhnout, sestrojit a otestovat bezdrátové zařízení časomíry pro hasičský sport. Práce má 52 stran textu, následují přílohy. Svým rozsahem a provedením odpovídá požadavkům na tento typ práce. Úvod popisuje praxi hasičského sportu aby bylo uvedeno do kontextu, za jakým účelem zařízení vzniklo a jaké jsou kladeny hlavní požadavky. Následně je analyzován problém měření času a hlavně synchronizace času mezi terči a centrálou při bezdrátovém provedení. Součástí je rešerše existujících provedení. Následuje návrh technický rozbor problému - časově synchronizační protokoly, řešení napájení, a startu. Následuje obvodový návrh, praktická implementace bezdrátové komunikace, časové synchronizace pomocí GPS protokolu, startování, řešení a velkého segmentového zobrazovače a následuje popis algoritmického fungování. Student navrhl jak HW část, tak firmware pro mikrokontrolery, který je součástí příloh. Práce je systematická a dobře uspořádaná. Co mi v práci chybí je ověření a diskuze fungování zařízení, z práce naní úplně zřejmé, zda zařízení fungovalo a bylo nějakým způsobem otestováno a zda zamýšlená koncepce funguje. To je vzhledem k množství provedené práce škoda. Student práci zpracoval zcela samostatně a toto mohlo být provedeno lépe. Přes uvedené výtky považuji práci za velmi dobrou a hodnotím A 90b.
Student Adam Šlechta se ve své bakalářské práci zaměřil na konstrukci bezdrátové časomíry využitelné při hasičských soutěžích. Návrh zařízení proto striktně podřídil specifikům daného sportu a snažil se o vytvoření variabilního zařízení, které svými parametry bude konkurovat komerčním zařízením ve vyšších cenových relacích. V práci oceňuji přítomnost stručného popisu hasičských disciplín a z nich vyplívajících požadavků na vlastnosti konstruovaného zařízení. Práce je přehledně členěna do logicky navazujících celků a návrh je systematicky diskutován, byť některé pasáže, jako např. návrh DPS, by mohly být diskutovány podrobněji. V práci postrádám také diskuzi k návrhu konstrukce hlavního modulu, který mi z přiložených snímků nepřijde jako vhodný pro finální prototyp. K praktické realizaci mám několik připomínek: 1) Za nešťastné považuji využití interní, neměnitelné Li-ion baterie, která v případě souběhu jejího vybití a nedostupnosti externího napájení, znemožňuje využití přístroje. Preferoval bych využití standartních tužkových baterií typu AA, které jsou běžně dostupné a snadno vyměnitelné. Zde by bylo možné přizpůsobit napájení nabíjecím alkalickým článkům a bylo by možné zachovat funkci nabíjení zařízení. Současně by životnost takového zařízení nebyla limitována životností Li-ion baterie. 2) V kapitole 6, zabývající se řešením velkého zobrazovače, je hned v úvodu zmíněno, že pro komunikaci byla po sérii testů vybrána komunikace pomocí UART, nicméně v textu kapitoly je probírán původní návrh rozhraní I2C. Současně nejsou nikde v práci diskutovány ony provedené testy, což byl navíc požadavek formulovaný v zadání bakalářské práce. 3) Umístění displeje na hlavním modulu považuji za zcela nevhodné. Displej je nutné umístit uvnitř krabice a současně jeho okraje je nutné utěsnit proti vniku vlhkosti a nečistot dovnitř zařízení. Uvedené řešení je z mého pohledu nevyhovující pro finální prototyp. Po formální stránce je práce na dobré úrovni a její struktura je dobře a logicky sestavena. Vytkl bych snad jen několik pravopisných chyb v podobě čárkou nevhodně oddělených vět v delších souvětích. Student při zpracování přeložené práce prokázal schopnost návrhu a konstrukce zařízení. Vzhledem k chybějící kapitole věnující se testování a ověření zařízení (požadavek zadání) a vzhledem k výše uvedeným nedostatkům finálního řešení přiděluji 78 bodů a doporučuji práci k obhajobě.
eVSKP id 142756