ŘEHÁK, M. Návrh rádiové sítě GSM-R na železniční trati včetně návrhu konektivity k základnovým stanicím BTS [online]. Brno: Vysoké učení technické v Brně. Fakulta elektrotechniky a komunikačních technologií. 2017.
Diplomová práce byla realizována ve firmě SUDOP Brno. Posudek vypracoval odborný vedoucí práce Ing. Josef Naništa. Posudek je přiložen v pdf.
Diplomová práce studenta Bc. Martina Řeháka obsahuje 69 stran textu bez příloh a je rozdělena do šesti kapitol, které jsou shrnuty v závěru. Úvodní část práce, ve které student sděluje poznatky o mobilní síti GSM, respektive GSM-R a zastřešující specifikaci EIRENE považuji za dobře zpracovanou s uvedením relevantních údajů, popisu architektury sítě GSM-R a příkladů využití GSM-R pro bezdrátovou komunikaci na železnici. Kapitola popisující samotný program RadioLab vyvinutý společností CRCdata je zbytečná, rozvleklá a obsahuje i návod na základní práci se samotným programem. Nejedná se o vlastní práci studenta, takže by popis programu měl být omezen na stručný přehled jeho základních funkcí. Návod na práci s tímto komerčním programem měl být uveden buďto v příloze nebo vůbec. Prvním hlavním cílem diplomové práce mělo být navržení pokrytí trati Břeclav-Znojmo s použitím modelu určeného a ověřeného předchozím měřením kvality stávajícího pokrytí na trati Znojmo – Šatov – státní hranice. Měření na trati Znojmo – Šatov – státní hranice však provedeno nebylo a bylo nahrazeno měřením části úseku trati Brno – Břeclav mezi stanicemi Břeclav, Podivín, Zaječí a Šakvice. Student tuto změnu vysvětluje technologickými a časovými důvody. Přesněji tím, že na zamýšleném úseku Znojmo – státní hranice „nebylo možné najít vhodný železniční spoj, ve kterém by bylo možné připravit měřicí pracoviště a provést měření a také tím, že vlaková spojení nedisponoval dostatečnou časovou rezervou pro přípravu měřicího pracoviště“. Toto vysvětlení se mi po prostudování denního jízdního řádu na této trati zdá banální a nedostačující. Student se na trati Břeclav – Šakvice a zpět omezil pouze na měření intenzity přijímaného signálu, která byla měřena měřicí sestavou umístěnou v kabině strojvedoucího s přijímacími anténami vně hnacího vozu. Student se zaobírá spíše popisem uchycení antén, zatímco jakýkoliv popis měřicího zařízení, včetně výrobce, typového označení a především parametrů zcela chybí (měřicí přijímač je demonstrován pouze fotografií černé krabice, str. 43). Výsledky měření jsou zpracovány programem „MRX měřicí systém“. Z textu práce však není zřejmé, zda je tento program součástí balíčku RadioLab nebo se jedná o samostatný SW, případně kdo je jeho autorem. Chybí i jeho základní popis a odkaz. Výsledky měření síly signálu jsou prezentovány nedostatečně, pouze formou řady bodů umístěných v mapě barevně odlišených dle síly přijatého signálu s legendou. Na základě měření pokrytí signálem GSM-R bylo pro stejný úsek navrženo nové pokrytí signálem GSM-R pomocí programu RadioLab. Výsledky nového pokrytí signálem jsou prezentovány opět jen barevným odlišením na mapovém pokladu, přičemž se zdá, že barvy mají oproti prezentovaným výsledkům měření právě opačný význam (modrá = nejkvalitnější pokrytí). Přehledné porovnání měřených a simulovaných hodnot velikosti přijatého signálu GSM-R opět chybí. Student pro návrh pokrytí trasy Břeclav – Znojmo na základě zmíněného měření subjektivně vybral model ITU-R P.1812-2 aniž by hodnoty exaktněji porovnával. Poté tento model použil k pokrytí trati Břeclav – Znojmo, přestože tato trať neodpovídá ani tvarem dráhy ani topograficky testovanému úseku Břeclav – Šakvice (narovnaná trať, velmi plochý reliéf krajiny bez zástavby). Tato volba se ukazuje jako nepříliš vhodná např. na úseku trati Hodonice – Znojmo, kde může často docházet k nežádoucím výpadkům spojení GSM-R. Mnohem lepší by bylo otestovat na dané trase více modelů šíření a přizpůsobit jejich výběr pro každý úsek zvlášť, po realizaci provést měření a pokrytí optimalizovat. Druhým hlavním cílem práce byl návrh konektivity všech základnových stanic na trase Břeclav – Znojmo k příslušné BSC. Ze zadání jsou zřejmé dvě možnosti řešení konektivity: optický spoj a radioereléový spoj. Student si vybral návrh pouze radioreléového spoje. V práci student píše, že pro stanice Valtice, Sedlec u Mikulova, Mikulov na Moravě je v současné chvíli budováno spojení pomocí optického kabelu. Radioreleový spoj je tedy studentem navržen pouze ve zbylých stanicích na trase Břeclav – Znojmo. Nutnou teorii návrhu radioreleových spojů student nevhodně umísťuje v předposlední kapitole. Student pomocí programu RadioLab navrhl parametry radioreleových spojů, nicméně jejich parametry (výška, směr, apod.) a také parametry použitých antén (označeny v textu na str. 72 dle výrobců Racom, Alcoma, Jirous) nejsou vůbec zveřejněny stejně jako přehled parametrů prvků použitých pro RR spoje v jednotlivých stanicích. Pro příklad student provádí výpočet parametrů RR spoje v úseku Znojmo – Hodonice. Student spočítal útlum šířením na trase a započítal jej do energetické bilance. Nadto byla studentem spočtena také rezerva pro 99,999% spolehlivý provoz, kdy uvažoval útlum vícecestným šířením signálu (6,01 dB) a útlum při srážkách dle ITU-R PN .837.1 (při vzdálenosti 7,64 km je pro vertikální polarizaci tento útlum 18,57 dB, pro horizontální pak 24,07 dB). Student provedl výpočet výkonové rezervy s uvažovaným přijímačem s citlivostí -67 dBm, přičemž tento přijímač není nikde v textu přesně specifikován ani nejsou uvedeny zdroje. Student zdůrazňuje 99,999% spolehlivost spoje s výkonovou rezervou 16,9 dB (str. 73 a 74)), přičemž z doloženého výpočtu je zřejmé, že spolehlivý provoz při srážkách je s největší pravděpodobností mimo možnosti tohoto spoje. Celkový dojem z magisterské diplomové práce Bc. Martina Řeháka je velmi rozporuplný. První část práce zabývající se teorií je napsána poměrně kvalitně, přehledně, s logickou návazností, doplněná relevantními zdroji. Druhá, praktická část práce působí spíše chaoticky, bez logické návaznosti (viz kapitola RR spoje) a především bez možnosti ověření některých sdělení či dohledatelnosti použitých měřicích či přijímacích zařízení. Tuto netransparentnost a tím i nemožnost reprodukování dosažených výsledků považuji za kardinální nedostatek této vysokoškolské kvalifikační práce. Nutno také poznamenat, že některé pasáže práce odhalují základní neznalosti studenta (např. viz otázky k obhajobě). Formálně je práce pouze na průměrné úrovni; je psána nejednotným stylem; ve spoustě případů chybí jednotky fyzikálních veličin, v textu je použita desetinná čárka i desetinná tečka, apod. Praktická část práce byla patrně řešena i psána v časové tísni. Práce také obsahuje některé irelevantní pasáže, jako např. popis práce v programu RadioLab. Z výše uvedených důvodů musím tuto práci hodnotit stupněm F/47b.
eVSKP id 103112