ZNÁŠIK, S. Hybridní svařování Laser-MAG oceli S355 [online]. Brno: Vysoké učení technické v Brně. Fakulta strojního inženýrství. 2025.

Posudek vedoucího

Mrňa, Libor

Práce se zabývá moderní a progresivní technologií hybridního svařování Laser-MIG. Student touto prací navazuje na svoji bakalářskou práci. Diplomová práce obsahuje vcelku podrobnou rešerši použitých technologií, údaje o materiálu použitého v experimentech a zkouškách využitých při testování získaných svařených vzorků. Při řešení experimentu se ukázalo, že sladění  procesních parametrů (pro laser, pro MIG a posuvnou rychlost) není triviální záležitostí a první sada experimentů vykazovala zcela nepřípustnou pórovitost. Na základě získaných zkušeností pak byly svařeny vzorky s vyhovující kvalitou. Za cenný přínos lze považovat srovnání výsledků pro vzorky svařené pouze laserem a několika způsoby hybridní metodou. Student v rámci experimentů vystupoval aktivně, diskutoval návrh experimentu a získané výsledky. V závěru práce je poměrně rozsáhlá diskuse k získaným výsledkům a je obsažen výrok s doporučením nejlepšího svaru s odůvodněním.

Posudek oponenta

Slováček, Marek

Diplomová práce se zabývá moderním hybridním svařování oceli S355MC, dvěma přídavnými materiály. V rámci práce, byly provedeny tři způsoby svařování, a to kombinace laser a MAG CMT, laser a MAG PMC a samostatně laser. Pro každou variantu bylo provedeno posouzení kvality spoje, makrostruktury, byly pomocí tahových zkoušek určeny mechanické vlastnosti a byla naměřena tvrdost svarového spoje. Teoretická část práce je průměrná, včetně mnoha nepřesnosti, a dokonce i mylných informací. Z mého pohledu je velkým nedostatkem velmi nedostatečný popis použitého materiálu S355MC, což v diplomové práci není ani uvedeno. Informace, že byl použit materiál termomechanicky zpracován byla zjištěna až z atestu v příloze. Není uveden základní popis uvedeného materiálu, má mnoho variací, jsou uvedeny i chybné informace, že je například odolný proti creepu (asi záměna s materiálem typu P), nejsou uvedeny základní hodnoty dle norem, jak chemické složení, tak mechanické hodnoty. Rovněž informace, proč byla zvolena netradiční varianta S355MC, po termomechanickém zpracování, úplně chybí. Dále bych očekával, že budou např. i uvedeny ARA diagramy typických variant materiálu S355 a popis, jaké vznikají typické struktury v teplotně ovlivněné oblasti. Dále např. chybí i popis typických vad ve svaru a tepelně ovlivněné oblasti jako jsou studené a horké a zda je materiál S355 na uvedené vady senzitivní. Jako přídavný materiál byl zvolen standardní materiál G3Si1, což je správné a pochopitelné. Ovšem, proč byl použit pro uvedenou ocel vysokopevný přídavný materiál. Navíc, uvedený vysokopevný materiál má vyšší uhlíkový ekvivalent než základní, což se pro použití obecně nedoporučuje. Očekával bych u vysvětlení typů hybridních metod svařování více obrázků, ne jenom vysvětlení v textu. Dále, shrnutí výsledku je dost nepřehledné, chybí např. shrnutí v jasné tabulce mezi jednotlivými metodami, aby čtenář viděl zřejmé rozdíly. V závěrech jsou uvedeny naměřené tvrdosti, jsou konstatovány jejich hodnoty, ovšem, není provedena jejich jasná interpretace. Proč se měří tvrdost a co vlastně znamená a není provedeno např. porovnání s doporučenými hodnotami z norem. Jak bylo uvedeno, tak laserový svar je vyhotoven ve třídě B, ostatní jsou ve třídě C. Lze pozorovat propadnutí svarového kovu v oblasti krycí vrstvy, dále i výrazné vruby v povrchové oblasti pro hybridní metodu laser a MAG PMC s přídavným materiálem ER120 a dále nadměrný průvar, resp. převýšení kořene, tzn. uvedené svary nelze používat pro dynamické a únavově zatěžované komponenty. I přes uvedené některé nepřesnosti, hlavně v interpretaci, jsou provedené svařovací experimenty a následné jejich posouzení velmi zajímavé, a i velmi inovativní. Ovšem, na základě uvedených skutečností hodnotím diplomovou práci dobře – C.

eVSKP id 165708