DOLEŽAL, M. Aktivní stereovidění [online]. Brno: Vysoké učení technické v Brně. Fakulta elektrotechniky a komunikačních technologií. 2022.
Pan Doležal odevzdal diplomovou práci na téma 3D optického vidění se zaměřením na problematiku měření rozměrů objektů skrze vrstvu průhledného materiálu. Předložená práce má přes 70 normostran (úvod-závěr) a včetně příloh a všech formálních náležitostí téměř sto stran. Dokument je formálně správně upraven a má velmi dobrou grafickou i jazykovou úroveň. Uspořádání jednotlivých kapitol je logické. Při popisu jednotlivých témat musel student volit kompromis mezi možným omezeným rozsahem textu při zachování jeho srozumitelnosti. Rešeršní část je shrnuta do kapitol 1-4 (37 stran). Z hlediska využitelnosti výsledků vidím jako velmi cenné především kvalitní zpracování problematiky kalibrace systému 2D aktivní triangulace, měření objektů s vrstvou průhledného materiálu a popsané postupy extrakce středu laserové čáry. Zpracování ukazuje na dobrou práci s literaturou (celkem 27 zdrojů s velkým rozsahem záběru). Dobré nastudování a pochopení se pak promítlo i do praktické části. V té student naprogramoval všechny čtyři metody extrakce laserové části, navrhl postup a provedl kalibraci jednotlivých systémů aktivní triangulace i stereovidění. Dále podle mého názoru správně zkombinoval získané poznatky ze sesbíraných článků do dvou měřicích metod kompenzace transparentní vrstvy, které řádně v mnoha pracných experimentech otestoval a získané výsledky okomentoval. Podle mě všech známých skutečností i dle výsledku porovnání systémem Theses není dokument plagiátem (míra podobnosti 4 % daná hlavně formálními náležitostmi práce). Student přistupoval k řešení práce velmi aktivně a svědomitě. Jeho aktivitu a pokroky práce bylo možné sledovat na častých návštěvách v laboratoři. Pravidelně také konzultoval a prezentoval své výsledky. Prokázal také velkou kreativitu a soběstačnost, když si musel vystačit s omezeným hardwarem dostupným v laboratoři, případně zařízením a přípravky, které si zapůjčil nebo vyrobil. Přiložené CD obsahuje kalibrační snímky i snímky z jednotlivých provedených experimentů a řadu skriptů i dílčích funkcí naprogramovaných v prostředí Matlab. Zdrojové kódy jsou velmi dobře okomentované. Navržený postup kompenzace i jednotlivé dílčí algoritmy tak bude možné použít pro další výzkum. K obsahu CD mám jen připomínku, že některé adresáře nachystané pro ukládání snímků z měření, jsou prázdné. Mohly obsahovat malou ukázku snímků. Pan Doležal podle mého názoru splnil všechny body zadání a prokázal svou prací inženýrské schopnosti, a proto práci doporučuji k obhajobě s hodnocením A (90 b).
Téma práce je dosti náročné, jak časově, tak obsahově. K jejímu zvládnutí je nutné značné množství znalostí, které byly čerpány z uvedené literatury. Nalezené zdroje a z nich zpracovaná rešeršní část jsou velice kvalitní, škoda jen, že v praktické části se detailněji nevěnuje popisu implementace a zkušeností s jejich aplikací. Důvodem může být již i tak značný rozsah práce. Prezentační, jazyková a formální stránka práce jsou na dobré úrovni. Potenciál využitelnosti v praxi je značný, jedná se o zajímavou a použitelnou aplikační práci. Zvolená koncepce je správná, stejně tak jako snaha vyzkoušet různé varianty řešení a srovnat je. První část práce je převzata, druhou část je možné pokládat za vlastní práci diplomanta. Rozsáhlý záběr a rozsah práce vedl i většímu množství nepřesností v textu jako např.: V kapitole 5 měl být obrázek se zobrazením realizovaného měřicího pracoviště s popisem os a jednotlivých souřadných soustav (dvě kamery, laser, scéna) a jejich vzájemných vztahů. Ozřejmilo by to pojmy jako výška, hloubka, posun v ose, pravá a levá kamera, vertikální směr (obr 5.13) … Nejasnosti jsou v homogenních souřadnicích reprezentujících tentýž bod (x,y)=(wx,wy,w) (v kap. 1.1, 1.2 a správný vzorec 2.17). Projekční centrum je v (0,0,0). Ve vzorci 2.12 není zcela jasné, jak se získají body xA až xD. Místo „souřadný rám“ (str. 33) je asi vhodnější používat souřadná soustava nebo systém. Tabulka 5.1 udává rozlišení, není ale řečeno jak a kde bylo stanoveno. Ve vzorcích 5.3 a 5.4 došlo ke změně indexů. Následující obrázky 5.9 a 5.10 mohly být bez spojujících čar, které znesnadňují orientaci. Při měření se vyskytují přejasené hodnoty laserového pruhu, které ovlivňují přesnost zjištění středu. Str. 50 obr 4.5 nejsou popsány osy, není popsán význam křivky procházející trojúhelníkovými body. Na výsledných grafech Obr. 7.5 7.6 je díky nestejným měřítkům os obtížné zhodnotit dosažený výsledek. Výsledné průběhy se jeví spíše jako paraboly než části kružnice. V literatuře jsou chybné odkazy [9] a [24]. Na přiloženém DVD jsou zdrojové kódy a snímky, se kterými se pracovalo. Některé adresáře jsou však prázdné – např. Measurement_stage, který měl obsahovat snímky lineárního posuvu, a LaserLineCamX. - implementace algoritmů. Soubor ActiveStereo je ve verzi auto a ne “.m“ Přiložená práce svědčí o magisterských schopnostech studenta.
eVSKP id 142265