LAKOMÝ, M. Analýza provozu trakční napájecí stanice [online]. Brno: Vysoké učení technické v Brně. Fakulta elektrotechniky a komunikačních technologií. 2014.
Práce diplomanta, pana Lakomého řeší problematiku provozních stavů dvousystémové trakční napájecí stanice, napájející z jedné linky 110kV systém napájení 3kV stejnosměrného proudu i 25kV střídavého proudu. V první části práce diplomant vysvětluje dispozici jednotlivých částí a charakteristických částí měnírny, rozvoden a rozvaděčů jednotlivých hladin napětí, kompenzace a odběrných zařízení – lokomotiv. Dále je součástí prvního oddílu simulace obvodu měnírny a výpočet průběhu proudů nevýpočetním systému pro řešení obvodů. Okrajově je naznačen i výpočet zkratových proudů, což je hodnoceno nad rámec rozsahu provozních stavů. V druhé části diplomant popisuje zapojení regulační soustavy pomocí regulátorů průmyslové automatizace. Tato část popisuje práci regulace, spínání prvků měnírny podle potřeby napájené tratě. Záverečná část práce je věnována měření a verifikaci výpočtu z první části DP. Výpočet byl proveden znovu pro měřené zatížení a lokomotivu, protože v první části práce nebylo známo, jaký výkon bude v reálném provozu zatěžovat danou část měnírny. Diplomant dle názoru vedoucího velmi dobře a beze zbytku splnil zadání, spolupracoval a zapracoval všechny dodatečné připomínky. Společně s vedoucím bylo provedeno i uvedené měření v měnírně v Nedakonicích. Práce je velice dobře hodnocena i průběžně při konzultacích s odborníky ze SŽDC a.s. a Doc. Dvořákem z Fakulty Dopravní Jana Pernera Univerzity Pardubice. Navrhuji známku A dle klasifikační stupnice VUT v Brně.
Diplomová práce se zabývá analýzou provozu trakční napájecí trafostanice (TNS), která slouží k zajištění napájení současně dvou různých trakčních soustav. Napájené trakční soustavy jsou připojeny ve dvou úrovních napětí (27 a 3 kV) a každá z nich používá odlišnou proudovou soustavu. Autor pro analýzu provozu používá matematického modelu v prostředí programu Matlab Simulink, který je sestaven na základě parametrů jednotlivých zařízení TNS a jejich vzájemného propojení. Pomocí uvedeného modelu jsou vyhodnoceny průběhy proudů a napětí ve třech místech TNS a to ve vstupní rozvodně 110 kV, na sekundární straně transformátoru 110/22 kV pro napájení stejnosměrné trakce a nakonec na výstupu trakčního usměrňovače 3 kV. Průběh uvedených veličin se zkoumá zvlášť pro zatížení stejnosměrné trakce 3 kV a zvlášť pro zatížení střídavé trakce 27 kV. Výsledky simulací jsou následně porovnány s měřením provedeným ve stejných místech TNS. V práci jsou řešeny také zkratové poměry během třífázového zkratu v uvedených místech. V tomto případě jsou vypočtené hodnoty rázového zkratového proudu a nárazového zkratového proudu porovnány s průběhy zkratových proudů během simulací. Jedna část práce je věnována automatické regulaci napětí transformátorů a komunikaci jednotlivých prvků regulace. Bohužel není v práci uvedeno, kterých ze čtyř transformátorů se uvedený řídící systém týká, protože regulací napětí na straně vvn disponují všechny čtyři. Práce má zajímavé téma a poměrně velký rozsah, nemohu se ale ubránit dojmu, že autor řadu věcí zpracoval poněkud povrchně. Z toho vychází i většina mých připomínek: 1. Měření v TNS, kterým jsou verifikovány simulace není v práci vůbec popsáno. Nevíme tedy jak byly měřené průběhy získány, čímž se poněkud snižuje věrohodnost celé analýzy. 2. Porovnání pouze úrovně zkreslení průběhů proudu a napětí odděleně bez přehledného zobrazení jejich vzájemného fázového posunu nepovažuji za správné. 3. Verifikace na základě zkratového výpočtu potvrzuje pouze to, že autor správně namodeloval podélnou impedanci vstupního vedení a transformátorů do TNS a dalších dvou pro transformaci na 3 kV. 4. Za zavádějící považuji v závěru uvedenou „bezproblémovost“ paralelního chodu transformátorů, protože tyto nemají stejná napětí nakrátko a tudíž lze při velkých zatíženích předpokládat přetěžování transformátoru s malým napětím nakrátko, který je zároveň výkonově nejslabší. 5. Nevím co znamená termín „zkratuvzdorný transformátor“. 6. Mezi parametry vedení vvn 110 kV chybí příčná kapacitní susceptance, která je pro model vedení na této úrovni napětí nezbytná. 7. V textu je celá řada překlepů a pravopisných chyb, což poněkud kazí jinak dobrou grafickou a formální stránku práce. S ohledem na uvedené připomínky považuji zadání práce za splněné pouze částečně. V případě její praktické aplikace bych doporučila její doplnění a především vyhodnocení maximálního přenášeného výkonu plánované paralelní skupiny transformátorů s ohledem na rozdělení výkonu na jednotlivé spolupracující jednotky.
eVSKP id 72763