PAŘIL, M. Technologická řešení společenského odstupu [online]. Brno: Vysoké učení technické v Brně. Fakulta elektrotechniky a komunikačních technologií. 2023.
Bakalářská práce Michala Pařila na téma technologických řešení společenského odstupu v době pandemie více méně splňuje zadání, ačkoliv trpí mnoha nedostatky, které její celkovou úroveň zásadně snižují. Autor v práci prezentuje různé technologie, jak „hardwarové“ (drony, samoobslužné pokladny) tak „softwarové“ povahy (digitální peněženka, různé aplikace, sociální sítě), za využití poměrně široké škály zdrojové literatury, nicméně kvalita informací, které jednotlivé kapitoly a podkapitoly přináší, je značně nevyvážená. Na jednu stranu zde najdeme kapitolu 7.1 (Machine learning), kde se autor na téměř dvou stranách věnuje poměrně detailnímu popisu jednoho konkrétního algoritmu (přičemž veškeré zde uváděné informace pochází z jediného zdroje), a na druhou stranu kapitolu 3 (Social Media), která je naopak velmi plytkou. Po jazykové stránce je práce poměrně solidní s velmi málo vyloženě gramatickými chybami, avšak při detailnějším rozboru vychází najevo, že text často postrádá celkovou koherenci. Autor kumuluje věty bez využití logických konektorů, až se mnohdy zacyklí a opakuje neustále ty stejné myšlenky, což opět vede k rozmělnění nosného obsahu práce a dává čtenáři pocit, že se vlastně nedovídá nic zásadního. V textu se také objevují „věty“, které ovšem větami ve skutečnosti nejsou, nýbrž pouze jakýmisi fragmenty. Největší nedostatek této práce spatřuji ve způsobu využití zdrojů a organizace citačního aparátu. Problém není v tom, že by autor zdroje neuváděl, ale v tom, jakým způsobem s nimi pracuje. Ve většině případů zde naprosto chybí indikace konce parafrází, dále je poměrně diskutabilní množství informací pocházející z jednoho zdroje (viz kapitola 7.1) a při detailnějším rozboru některých úseků odhalíme citace, které v originálním zdroji neexistují (str. 11), případně pasáže, které ozdrojované nejsou vůbec (např. na začátku str. 15 – veškeré informace předcházející „According to an article by Pezzini“ z tohoto zdroje pocházejí rovněž). V minimálně v jednom případě autor dokonce desinterpretuje původní zdroj (str. 21: „The data collected from users in specific areas that are being tracked can predict traffic and crowd gatherings allowing for appropriate actions from authorities.“ – v tomto kontextu původní zdroj zmiňuje pouze „network traffic“, což je něco docela jiného). Dohromady všechny výše zmíněné faktory spolu s velmi špatnou jazykovou úrovní českého rozšířeného abstraktu vyvolávají pochybnosti o celkovém původu díla a vypovídají o tom, že předkládaná práce je svojí kvalitou nejlépe podprůměrná. Celkově tedy hodnotím známkou E (59 bodů).
Předkládaná práce se zabývá několika skupinami technologií využívaných k zajištění společenského odstupu v době pandemie nemoci COVID-19, a to konkrétně drony, řešeními v oblasti nakupování, komunikací pomocí sociálních sítí, bezdrátovými a mobilními technologiemi, GPS, umělou inteligencí a virtuální a rozšířenou realitou. Po stránce obsahové lze ocenit tematickou šíři práce, která ale bohužel zabránila autorovi věnovat se jednotlivým tématům do hloubky. Výše zmíněné technologie jsou popsány pouze velmi obecně (někdy až na hranici banálnosti, jak je tomu v kapitole o sociálních médiích), jen výjimečně jsou uvedeny příklady konkrétních aplikací daných technologií a jejich využití v praxi v konkrétní zemi. Bohužel o jejich úspěšnosti při zajišťování společenského odstupu, případně jejich účinnosti při snižování incidence nemoci COVID-19 se čtenář nedozví téměř nic. K dojmu plytkosti rešerše dále přispívá fakt, že některé úseky textu jsou pouhým zopakováním již dříve řečeného, toliko jinými slovy. Co se týče stránky jazykové, nelze si nevšimnout, že odstavce často postrádají logickou strukturu a působí dojmem pouhého nakupení vět spojených tu úže, tu volněji s daným tématem. Jinými slovy, autor neumí používat diskurzní markery. Až na občasné chyby v interpunkci a použití členů se nicméně v anglické části práce závažné gramatické chyby vyskytují pouze ojediněle. Totéž ovšem nelze říci o rozšířeném abstraktu v českém jazyce, kde na relativně malém rozsahu narazíme na mnohé tvaroslovné a pravopisné chyby a neobratné formulace, téměř jako by byl abstrakt dílem automatického překladače. Posledním nedostatkem práce, který bych chtěla zmínit, je nedůsledné dodržování zvolené citační normy APA. Některé zdroje uvedené v textu (namátkou Wang et al. (2021)) nejsou uvedeny v seznamu použité literatury. Dále, u většiny přímých citací chybí odkaz na odpovídající stranu originálu. Konečně, v seznamu literatury nejsou zcela správně uváděny články z odborných periodik (chybí čísla ročníků, čísel a rozsahy stran). Vzhledem k výše uvedenému hodnotím práci 60 body, tedy známkou D.
eVSKP id 151729