HORVÁTH, M. Transport léčiv v modelových hydrogelech [online]. Brno: Vysoké učení technické v Brně. Fakulta chemická. 2024.

Posudek vedoucího

Klučáková, Martina

Student měl za úkol prostudovat difuzi diklofenaku v modelových hydrogelech obohacených huminovými kyselinami jako aktivními složkami metodou difuzních cel. Získané výsledky byly srovnány s daty získanými pro inertní hydrogely bez aktivních složek. K řešení práce studentka přistupoval zodpovědně. Experimenty prováděl pečlivě. Cíl práce beze zbytku splnil. Z uvedených důvodů hodnotím jeho práci stupněm A.

Posudek oponenta

Enev, Vojtěch

Student Bc. Michal Horváth se ve své diplomové práci zabýval studiem difuze vybraného léčiva diklofenaku přes modelové matrice agarosového gelu, z nichž jeden byl obohacen o půdní huminovou kyselinu. Studentem byl vybrán tento experimentální přístup jako modelový příklad k popisu a pochopení transportních vlastností tohoto nesteroidního antirevmatika v půdním prostředí, kde se přírodní organická hmota vyskytuje ve formě organominerálního koplexu, který v hydratované formě má podobu tzv. půdního gelu. Studentem je teoretická část této diplomové práce rozdělena do několika logicky na sebe navazujících subkapitol, kde se student nejprve věnuje představení HL a zvláště jejich vazebným možnostem prostřednictvím reaktivních skupin, které tyto organické sloučeniny obsahují. Dále je tato část DP fokusována na difuzi, soft-matter materiály a představení vybraného léčiva diklofenaku. Na tuto část navazuje poslední subkapitola, jež je věnována současnému řešení dané problematiky. Teoretická část této diplomové práce je psána poměrně čtivě a čtenář se proto může v textu docela dobře orientovat. Nicméně si myslím, že některé subkapitoly by si zasloužily větší pozornost studenta k bližšímu rozebrání některých důležitých aspektů, které hrají důležitou roli v experimentální části této DP, např. půdní organická hmota, organominerální komplex, půdní roztok (jako mobilní médium v půdním ekosystému) atp. Dále náplní této DP jsou agarosové hydrogely s obsahem HK, a tudíž by bylo dobré této frakci OM věnovat v teoretické části více pozornosti. Dále student na straně 9 uvádí hypotetický strukturní model HK dle Stevensona s pětivazným uhlíkem v sacharidové části modelového vzorce, což by mělo být při pečlivém sepisování této VŠKP studentem redigováno. Dle mého názoru by měla být zvolena větší aktuálnost literárních zdrojů, které byly použity v subkapitole věnované současnému stavu, jelikož velká většina použité literatury je vydána v období 2000–2010, případně starších. V experimentální části této DP se student věnuje difuzním experimentům v difuzních celách, kde jsou studentem studovány bariérové vlastnosti HK k imobilizaci vybraného léčiva, kdy jediným sledovaným kritériem je doba ustanovení rovnováhy diklofenaku v donorovém a akceptorovém prostoru těchto cel. Jinými slovy, experimentální koncepce této diplomové práce, a to jak z kvalitativního, tak i kvantitativního hlediska, z mého pohledu neodpovídá ani rozsahu průměrných VŠKP, které jsou obhajovány v magisterských programech na FCH VUT. Kvalitu výsledků, interpretaci a diskuzi naměřených dat považuji za výkon, který splňuje minimální požadavky, které jsou definovány v zadání této DP, a tudíž nemohu tuto část hodnotit lépe než jako „vyhovující“. Bohužel celá diskuze výsledků je realizována celkově na 78 řádcích, což v celkovém pohledu odpovídá ani ne dvěma stranám souvislého textu. Co se týče kvality sdělení, tak se v této části DP student omezuje pouze na prosté konstatování toho, jak daná závislost vypadá, přičemž neřeší, proč tomu tak je, anebo diskutuje jen velmi obecné závěry. Typografické a formální nedostatky mimo jiné rovněž snižují celkový dojem z této DP. Celkově lze hodnotit tuto diplomovou práci stupněm (D) – uspokojivě.

eVSKP id 156505