KUNC, O. Návrh výroby krytu náboje kola [online]. Brno: Vysoké učení technické v Brně. Fakulta strojního inženýrství. 2024.

Posudek vedoucího

Řiháček, Jan

Bakalářská práce se zaobírá návrhem výroby krytu náboje kola z korozivzdorné oceli 17 350. Pro výrobu zvolil student technologii hlubokého tažení, a to v kombinaci s technologií stříhání. Student zpracovával zmiňovanou problematiku víceméně samostatně s občasnými konzultacemi s vedoucím. Při návrhu výroby prokázal samostatnou orientaci v řešené problematice a úspěšně navrhl výrobu i s podporou numerických výpočtů. Kladně hodnotím zejména snahu o provázání výroby technologií hlubokého tažení se střižnými operacemi. Výsledné hodnocení zohledňuje nejen úplnost práce, ale též její stylistickou a grafickou úpravu, jakož i celkový přístup studenta k vypracování.

Posudek oponenta

Jopek, Miroslav

Bakalářská práce Ondřeje Kunce obsahuje návrh výroby krytu náboje kola. Práce je rozdělená do třech tematických částí. V první části autor popisuje možné technologie výroby zadané součásti, z nichž byla autorem zvolena výroba dílce konvenční metodou hlubokého tažení. V kapitole 2 je popsána technologie hlubokého tažení. Autor detailně popisuje technologii tažení rotačních tvarů a s tím související návrh velikosti a tvaru přístřihu, počet tažných operací, součinitel tažení, nutnosti použití přidržovače při vlastní operaci hlubokého tažení, stanovení tažného poloměru a tažné vůle, výpočtu tažné síly a tažné práce až po základní přehled funkční části geometrie tažného nástroje. V neposlední řadě autor v kapitole 2 uvádí nejčastěji využívané tvářecí stroje pro technologii hlubokého tažení a to hydraulické a mechanické klikové lisy, dále využití numerických simulací a technologičnosti výroby. Z teoretické části a s ní související odkazy na seznam použitých zdrojů je patrné, že autor je obeznámen s teoretickým základem technologie hlubokého tažení. Třetí kapitola je zaměřená na vlastní návrh technologie výroby krytu náboje kola, v které autor nejprve stanovuje počet tažných operací a navrhuje ideální tvar a rozměr polotovaru. Kapitola je názorná, vyskytují se v ní drobné nesrovnalosti typu: „Maximální redukce tloušťky v jedné operaci je dána součinitelem tažení.“ Viz str. 28. V podkapitole 3.2. – Technologické výpočty, autor uvádí u výpočtu poloměru tažnice „ Pro co nejsnadnější průběh tažení bude zvolen poloměr zaoblení rtc1 = 9 mm“ Dle normy ČSN 22 7301 se pohybuje v rozmezí 8- 10 mm. Důvod volby této hodnoty by bylo vhodné blíže objasnit. Bylo by vhodné sjednotit označení symbolů např. deformačního odporu (na str. 37 , na str 40 , s tím souvisí i jednotky MPa a N/mm2), V textu je autorem uveden součinitel tření f, v seznamu zkratek je nahrazena koeficientem tření f. Podkapitola 3.3. analyzuje vyrobitelnost poloměru zaoblení příruby R2 s využitím numerické simulace. Autor v rámci materiálového modelu do simulačního softwaru PAM-STAMP vložil křivku viz obr. 31. Dle uvedené křivky je možné materiál zpracovat bez porušení až do hodnoty logaritmické deformace 1,0 a dosáhnout tak napětí až 1200 MPa. Vychází tato křivka s reálně provedenými experimenty pro stanovení tohoto materiálového modelu? Neměla by být uvedená křivka v simulačním softwaru limitována maximální možnou deformací materiálu, při které nedojde k jejímu porušení na mezi pevnosti materiálu? V tabulce 1 autor uvádí mez pevnosti materiálu v rozmezí 530-680 MPa. Jakých skutečných přetvoření je u dílce dosahováno než bude dosaženo mez pevnosti? Dále autor na str. 33 uvádí „Součinitel tření byl dán f = 0,1“. Kým byl tento součinitel dán a proč? Jaký typ mazání (maziva) bude použito, aby se předešlo povrchovému poškození dílce v průběhu výroby? Bylo by vhodné objasnit jak je možné, že u výpočetní sítě je autorem zadáván kalíšek s pravoúhlým dnem viz. obrázky 34, 36 a 38. Podkapitola 3.4. se zabývá výpočtem přidržovací a tažné síly, tažné práce. Velmi oceňuji, že autor využil pro výpočet tažné síly teoretický vztah dle Šofmana, který zohledňuje chování konkrétně zadaného materiálu pomocí střední hodnoty přirozeného přetvárného odporu. Některé výroky autora jsou v této kapitole zavádějící viz „Z výpočtu vychází nižší síla pravděpodobně protože nezohledňuje deformaci a s ní spojené zpevnění materiálu ve druhém tahu“ na str 40. Dle vztahu dle Šofmana pro druhé a další operace je ve výpočtu střední hodnoty přirozeného přetvárného odporu pro druhou a následující tažné operaci zohledněna i hodnota středního přetvoření ve všech předchozích operacích. Pro co největší efektivitu a automatizaci procesu byla autorem v kapitole 3.5. stanovena velikosti svitku a proveden výpočet střižné síly. Pro tento způsob je potřebné mít v patrnosti, že z důvodu bezpečnosti a použití navíjecího zařízení svitku po operaci stříhání by měly být i ostatní operace obsluhovány automatizovaným zařízením např. robotem nebo transferem zabezpečené např. optickou clonou nebo 3D skenerem. V případě, že budou dílce předávány mezi operacemi ručně, musí být nástroj zabezpečen, aby nedošlo k úrazu obsluhy lisu. Výše uvedené se však neguje s konstrukcí nástroje v kapitole 3.7., kdy v každé tažné operaci je potřebná jiná přidržovací síla. Viz. „Po vytažení první operace tak může být nastavena nová požadovaná přidržovací síla“ –viz str 45. Konstrukce nástroje je z tohoto pohledu nešťastná zejména, že může dojít ke vzpříčení vodících kolíků přidržovačů a že bude nutné měnit velikost přidržovací síly. V bakalářské práci schází výkres (rozměrová skica) výtažků po jednotlivých tažných operacích, zejména v kontextu s velikostí funkčních částí nástroje (tažníků, tažnic, přidržovačů) a jejich zdvihů. I přes tyto výše uvedené body je vlastní návrh výroby krytu náboje kola vypracován přehledně a doporučuji práci k obhajobě a udělení titulu Bc.

eVSKP id 157142