OPRAVIL, J. Systém pro optické měření [online]. Brno: Vysoké učení technické v Brně. Fakulta elektrotechniky a komunikačních technologií. 2012.
Diplomant věnoval práci dostatek času a přistupoval k jejímu řešení svědomitě. Pracoval samostatně, problémy konzultoval. Během práce se nesetkal s vážnějšími problémy, které by bylo potřeba řešit. Práce svědčí o inženýrských schopnostech diplomanta a navrhuji hodnocení velmi dobře.
Pan Jan Opravil zpracoval diplomovou práci na téma Systém pro optické měření. Zadání práce je středně obtížné a je zaměřeno na použití bezkontaktní kontroly součástek pomocí kamer v technické praxi. Diplomová práce má celkem 55 stran od úvodu po závěr a je v podstatě dobře rozdělena na kapitoly. Pouze rozdělení kapitol 2 a 4 je nelogické, protože obě popisují metody zpracování obrazu a podobně dvoustránková kapitola 8 o praktickém nasazení mohla být součástí následujícího rovněž dvoustránkového závěru. Uměle je tak zvyšován počet kapitol v obsahu, který práci činí spíše nepřehlednou. Po formální stránce obsahuje dokument práce celou řadu chyb, přičemž poměrně závažnou chybou je nepoužití standardní šablony pro diplomovou práci popř. změna šablony (nadpisy, titulky obrázků, číslování vzorců aj.). Dalšími formálními nedostatky je např. neopodstatněné použití anglických výrazů v seznamu optických vad na str. 14, nesprávně citovaná literatura na konci práce nebo odkaz na údajně předchozí kapitolu 4 v kapitole 3 Cíl práce. V kapitole 5.4.2 na str. 29 se pak další podkapitoly číslují označením pro první úroveň nadpisu apod. Po úvodních kapitolách o metodách zpracování obrazu se diplomant věnuje poměrně detailnímu popisu metod pro vyhledávání šablon v obrazu, konkrétně popisuje korelaci ve frekvenční doméně, transformaci obrazu do CiSS a RaSS prostoru a metodu Hausdorffovy vzdálenosti. Čtenáři však není zřejmé, z jakého důvodu je tento detailní přehled zpracován. V kapitole 5.6 pak diplomant bez jakéhokoliv vysvětlení začíná popisovat metody optického toku, které se používají pro analýzu dynamických obrazů a s předchozími metodami nemají v podstatě nic společného. V další kapitole je dobře popsána implementační fáze vyjmenovaných metod, i když i zde občas vystupují prvky patřící do teoretického popisu. Odborně je práce sice na dobré úrovni a to zejména z hlediska programové implementace, ale díky chaotickému a velmi nejasnému vyjadřování není vůbec zřejmé, co se autor v dané chvíli snaží vysvětlit a proč. Klíčovým problémem je kapitola 8 uvedená až téměř na konci práce na str. 61, kde čtenář poprvé zjistí záměr již dříve komplikovaně popisovaných metod na využití ve stroji pro lakování tištěných plakátů. Text práce je velmi špatně čitelný, navíc se diplomant občas nevyhne i odborně nešťastným formulacím jako např. "kružnice je 8x symetrická" na str. 38 namísto informace, že body kružnice jsou v ortogonálním rastru symetrické vždy po 45°. Odbornost diplomanta z předloženého dokumentu nelze jednoznačně vyčíst, je čtenáři velice pečlivě skryta a dokladem je pouze samotný výstup ve formě aplikace pro reálnou úlohu. I přes množství formálních chyb a celkově nepříliš dobrý odborný dojem ze čtení práce lze předložený dokument hodnotit jako projev inženýrského přístupu a to zejména v implementační a realizační fázi. Z tohoto důvodu lze zadání považovat za splněné, a proto předloženou diplomovou práci doporučuji k obhajobě před komisí a hodnotím stupněm C.
eVSKP id 52557