BRADÁVKA, O. Budova loutkového divadla v centru Opavy [online]. Brno: Vysoké učení technické v Brně. Fakulta architektury. 2024.
Autor se nevzdal úsilí o vytvoření maximálně variabilního divadelního prostoru a jeho intenzivní propojení s prostory centra města.
| Kritérium | Známka | Body | Slovní hodnocení |
|---|---|---|---|
| Přístup studenta ke zpracování | A | Student vytrvale hledal a prověřoval různé možnosti řešení. Při stále se vyvíjejícím názoru na základě hlubších analýz i komentářů konzultantů se nespokojil s dosaženými výsledky, ale stále znovu prověřoval dosud nevyzkoušená řešení. |
Výrazné řešení nástupu do divadla. Nové nároží s vertikální zahradou by aspirovalo na atraktivní prvek v této části městského jádra. Montovaná konstrukce navozuje atmosféru živého tvůrčího procesu. Za výrazné plus lze považovat flexibilní sál. Otázkou zůstávají drobné nedostatky v dispozici, které by však v průběhu dalšího zpřesňování projektu mohly být jednoduše odstraněny.
| Kritérium | Známka | Body | Slovní hodnocení |
|---|---|---|---|
| Urbanistické řešení | A | Návrh obnovuje situaci špalíčku měšťanských domů, které se na místě nacházely před 2. světovou válkou. Tuto historickou situaci bere ovšem jako východisko, ze kterého přirozeně směřuje k jiným než desetiletí starým souvislostem. Původní špalíček je nyní tedy spíše symbiotickou strukturou „připnutou“ na novorenesanční budovu Slezského divadla. Nástavba i dostavba vhodně navazují na měřítko divadla. Jediným vybočujícím prvkem je půdorysně jemně vystupující nároží s vertikální zahradou. To vytváří výrazný akcent v klíčovém místě. Srozumitelné je i řešení vztahu divadla s konkatedrálou. Nová budova s ní nijak výrazně prostorově nekomunikuje. Prostě stojí v sousedství a respektuje její hmotovou dominanci. Návrh obnovuje situaci špalíčku měšťanských domů, které se na místě nacházely před 2. světovou válkou. Tuto historickou situaci bere ovšem jako východisko, ze kterého přirozeně směřuje k jiným než desetiletí starým souvislostem. Původní špalíček je nyní tedy spíše symbiotickou strukturou „připnutou“ na novorenesanční budovu Slezského divadla. Nástavba i dostavba vhodně navazují na měřítko divadla. Jediným vybočujícím prvkem je půdorysně jemně vystupující nároží s vertikální zahradou. To vytváří výrazný akcent v klíčovém místě. Srozumitelné je i řešení vztahu divadla s konkatedrálou. Nová budova s ní nijak výrazně prostorově nekomunikuje. Prostě stojí v sousedství a respektuje její hmotovou dominanci. | |
| Provozní řešení | B | Hlavní devízou provozního řešení je flexibilita sálu jako základní předpoklad moderního divadla, která vyhovuje jak divadlu experimentálnímu, tak i zároveň umožňuje modifikovanou formu klasického kukátkového uspořádání. Dispoziční řešení je přehledné. Srdcem domu je nepravidelný oktogon vepsaný do čtverce. Za dobrou považuji ideu monumentální nárožní vertikální zahrady, která vytváří předprostor vstupu do samotného divadelního provozu. Stejnou prostorovou velkorysost vykazuje i foyer v 1. NP, které je ve východní části převýšené do 2. NP. Toto formálně působivé řešení se však jeví jako provozně nedostatečné pro kumulaci několika základních funkcí. Jeden centrální pult by musel pojmout obsluhu poměrně rozsáhlé kavárny, recepci (prodej lístků) a navíc i šatnu návštěvníků. Dalšími dílčími nedostatky v jinak dobře promyšleném provozu se jeví malé zázemí kavárny v 1. PP a dlouhá cesta herců ze šaten v 3. NP přes schodiště při jedné ze stran oktogonu až k jevišti v 1. NP. | |
| Technicko konstrukční řešení | B | Je prezentováno na prostorových schématech, které dobře objasňují jednotlivá konstrukční řešení po patrech. Poměrně složitý konstrukční systém je daní za koncept, od které autor očekává, že rozebíratelností konstrukce se alespoň částečně eliminuje environmentální zátěž budovy. Konstrukční řez se věnuje vertikální zahradě ve dvou úrovních: část celkového řezu a detail plechových žlabů pro zeleň na ochozech nárožní struktury. Oba výkresy by mohly být podrobněji popsány. | |
| Architektonické řešení | A | Architektonické řešení má základ v akcentu nárožní vertikální zahrady. Odlehčuje jinak těžkou hmotu sálu se slepými fasádami. Toto elegantní řešení tvoří polopropustný filtr na cestě k divadlu. Vzniká tím přirozený poutač instituci divadla: kolemjdoucí vidí návštěvníky zahrady a může registrovat i případná venkovní představení jako přirozenou upoutávku na činnost divadelní instituce. Proklamovaný gradient fasády, kdy budova bledne směrem od socrealistické přístavby nepovažuji za přesvědčivý. Naopak příznivá je diferenciace ve výrazu jednotlivých provozů: nástavba socrealistické části Slezského divadla má provozní charakter s perforací okny, centrem novotvaru je těžká hlavní hmota, ve které se v posledním patře propisuje oktogonální tvar sálu a zbylé struktury jsou vesměs výrazně odlehčené. Budova tím navenek reprezentuje odlišné aktivity, odehrávající se v jednotlivých částech. Evidentní je snaha o živý divadelní organismus, který diváka nabádá k participaci. | |
| Formální úroveň | A | Formálně je návrh velmi dobře zpracován. Zejména provozní schemata pomáhají v orientaci v provozu. Paradoxně jako nejprůkaznější se jeví výkres začlenění do urbanistické struktury s prostorovým schematem, který o charakteru navrhované budovy vypovídá více než realistický zákres do fotografie. I ten je na standardní úrovni, avšak při podrobnějším zobrazení nebo výrazné grafické zkratce by návrhu mohl více pomoci. |
eVSKP id 159673