GOLUBEV, M. Studium vlivu ionizujícího záření na komunikační systémy umělých družic [online]. Brno: Vysoké učení technické v Brně. Fakulta elektrotechniky a komunikačních technologií. 2018.
Student Martin Golubev zpracoval diplomovou práci zaměřenou na studium vlivu ionizujícího záření na elektronické komunikační systémy. Práce se svým zadáním nachází na pomezí radioelektroniky a fyziky ionizujícího záření a radiační ochrany. Díky tomu byla práce zadána na Ústavu radioelektroniky jako multioborová pod mým vedením (z Ústavu elektroenergetiky). Se studentem spolupracuji již delší dobu (více než 4 roky!), mohu tedy konstatovat, že tato spolupráce nebyla nikdy vůbec jednoduchá. Kolega Martin Golubev byl od našich prvních kontaktů nadšeným zájemcem o ionizující záření, účastnil se různých seminářů, exkurzí, tří ročníků Letní školy jaderného inženýrství, Letní praxe ve Spojeném ústavu jaderných výzkumů, a následně i tříměsíční stáže v této prestižní instituci. Bohužel, tyto zkušenosti nedokázal plně zúročit a promítnout do své diplomové práce. Když jsem s kolegou začínal spolupracovat, těšil jsem se na společnou práci i na výsledky, které jsem dokonce zamýšlel směřovat do projektů či společně se studentem publikovat. Student pracovat na diplomové práci samostatně, konzultoval však velmi sporadicky, zásadně ignoroval zavedené systémy pro konzultování (např. objednání se) a ztratil mnoho drahocenného času v zimním semestru. Nutno však dodat, že v zimním semestru musel pracovat bez konzultací, jelikož jsem (kvůli zdravotním problémům) celý zimní semestr nebyl k dispozici. V letním semestru ze sebe student vydal opravdu maximum. Navrhl přípravky pro ozařování tak, že dávaly opravdu reálnou naději na zajímavé a přínosné výsledky; samostatně sehnal jednotlivé součástky, nastudoval programování obvodů, navrhl ozařovací schémata, vypočítal potřebné dávky a dokonce si samostatně domluvil ozařování na kobaltových zdrojích v průmyslové ozařovně v Roztokách u Prahy. Připravil geometrii ozařování a vypočítal ozařovací pozice a časy. V Roztokách také své experimenty provedl. Bohužel opět ne úplně ideálně, ale provedl. Poté základně zpracoval naměřená data a splnil tím všechny body zadání. Práce obsahuje mnoho chyb snad ve všech částech od abstraktu, přes úvod až po závěr, je psána netechnickým jazykem a špatně čitelným slohem. I tak musím konstatovat, že vzhledem k tomu, co student předváděl dříve, je tato práce pozitivním překvapením. Teoretický úvod může i přes některé nedostatky být jakýmsi základním úvodem do fyziky ionizujícího záření a radiační ochrany; pokračování týkající se vlivů záření na elektroniku je sice příliš stručné, ale také použitelné. Návrh přípravku na bázi FPGA je popsán opět velmi stručně. Je to pro mě nepochopitelné, protože tato část je jednoznačným přínosem studenta a dala mu hodně práce. Poslední bod zadání práce, tedy experimentální odstupňované ozáření přípravku s FPGA obvodem různými dávkami ionizujícího záření, byl realizován v laboratořích ústavu a poté v ozařovně Roztoky. Části obvodu se podařilo zprovoznit a naprogramovat, poté student rozchodil celý přípravek, navrhl ozařovací časy a provedl měření. Podařilo se mu realizovat osm etap měření, poté již došlo k destrukci přípravku. Student formulovat zajímavé závěry, např. že nulový registr je oproti jednotkovému odolnější proti chybovým stavům nebo že by použité čipy byly schopné pracovat na oběžné dráze po velmi dlouhou dobu (min. do dávky 7,2 kGy). Jsou to sice očekávané, ale zajímavé závěry, jež by bylo vhodné srovnat s dalšími publikovanými pracemi. Závěrem si dovolím konstatovat, že ač práce obsahuje mnoho nedostatků různého původu a úrovně, tak práce splnila všechny body zadání a může být přijata k obhajobě. Navíc, vzhledem k tomu, jak dlouho s panem Golubevem spolupracuji, vidím v jeho práci obrovský pokrok a to, co předváděl v posledních měsících již lze nazvat inženýrským přístupem a domnívám se, že si student vydobyl možnost ucházet se o inženýrský titul. Práci hodnotím jako dostatečnou, tedy dobře 58 bodů, E.
Předložená práce se zabývá problematikou radiační odolnosti komerčně dostupných součástek V poměrně dlouhém obligátním úvodu autor shrnuje fyzikální podstatu jevů vznikajících v materiálech při jejich ozařování. Chybí v něm ale pro práci klíčový popis metodiky hodnocení vlivu ionizujícího záření na elektroniku. Autor nezmiňuje žádné dříve provedené experimenty z jiných pracovišť, které jsou popsány v mnoha dostupných článcích. Po tomto úvodu následuje naopak příliš stručný popis měřicí aparatury, kterou autor použil pro experimentální zjištění odolnosti vybraných součástek. Chybí i tak základní věc, jako schéma zapojení přípravku. V příloze se sice nachází zdrojové soubory schémat pro program Eagle (SCH), ale chybí soubory desek plošných spojů (BRD). Ten je nahrazen vyexportovaným souborem DWG, ze kterého je patrné, že plošný spoj navrhovala firma Coppervia s.r.o. (to by bylo slušné v práci zmínit). Samotná schémata jsou chaotická, velmi nepřehledná, což naopak nebudí pochyby o autorství. Způsob počítání detekovaných chyb v řídicím FPGA je nedomyšlený (malé registry, neošetřené přetečení), a také způsob vyčítání hodnot je jen velmi primitivní, zcela nevhodný pro dlouhodobá měření. Autor evidentně nemá dostatečné znalosti v oblasti návrhu konfigurace FPGA. Podle dokumentace se navíc dopustil poměrně závažné systematické chyby, když testovaný (ozařovaný) design taktuje hodinovým signálem 10 MHz a samotné chyby počítá pomocí čítačů běžících na frekvenci 50 MHz. Tím docházelo k započítání každé jedné chyby průměrně pětkrát (reálně vzhledem k asynchronnosti náhodně 4-6 krát). Autorem použitý "synchronizační obvod" na toto nemá vliv, evidentně nepochopil jeho princip a účel. Není zřejmé, jak je ošetřena rekonfigurace FPGA v případě, že dojde k narušení konfiguračních buněk. Bez tohoto ošetření může chyba konfigurace snadno znehodnotit doposud změřené výsledky. Zvolená metoda měření (různé intenzity, různý čas) není nijak zdůvodněna, zdá se, že autor chtěl prostě vyhovět jednomu z požadavků zadání. Bohužel nesystematičnost metody velmi ztěžuje interpretaci změřených dat a tím možnost aplikace výsledků na jiné situace. Ač má práce značný potenciál a student během nadstandardně dlouhého řešení projektu projevil neobvyklou vytrvalost, nedokázal ani jedno zužitkovat a přetvořit v hodnotné dílo. Výsledky realizovaného měření jsou kvůli základním chybám (a zjevně i neporozumění problematice) nepoužitelné. Lze jen doufat, že je nepozorný čtenář této zveřejněné diplomové práce nebude bezmyšlenkovitě přejímat a dále prohlašovat za platné.
eVSKP id 112905