SLÁDEK, O. Simulátor pro pasivní multistatický radar s použitím WiFi/WiMAX [online]. Brno: Vysoké učení technické v Brně. Fakulta elektrotechniky a komunikačních technologií. 2017.
Student prostudoval principy a vlastnosti multistatických radarových systémů. Zabýval se možnostmi využití digitálně modulovaných signálů pro pasivní radiolokaci. Dle zadání se zaměřil na velmi rozšířený standard IEEE 802.11 WiFi a popsal jeho základní vrstvy a varianty komunikačních protokolů. Na základě prostudované literatury provedl rozbor dosažitelných parametrů bistatického radarového systému. V prostředí Matlab vytvořil simulátor umožňující analyzovat komunikační signály pomocí funkce neurčitosti. Provedl sérii simulací na jejichž základě popisuje vlastnosti digitálně modulovaných signálů a jejich vliv na vlastnosti radarového systému. Na základě publikovaných modelů vícecestného šíření sestavil zjednodušený model rádiového prostředí včetně syntetických modelů cílů, vlastnosti tohoto modelu graficky znázorňuje pomocí vzájemné funkce neurčitosti. V rámci práce se nepodařilo doplnit simulátor o reálný signál a verifikovat odhad dosažitelných parametrů systému. Práce obsahuje drobné formální nedostatky a nepřesnosti. Vzhledem ke komplexnosti problematiky pasivních radarových systémů, v nichž se student rychle zorientoval, považuji předloženou diplomovou práci za zdařilou. Posudek vypracoval odborný konzultant práce Ing. Radek Balada ze společnosti ERA.
Úvod práce je dobře a srozumitelně zpracován, student věnoval velké úsilí teoretickému rozboru a zjištění současného stavu výzkumných a vývojových prací v oblasti pasivní koherentní lokace. Praktická část už takových kvalit nedosahuje. Diskuze základních parametrů systému je spíše povrchní, zasloužila by si hlubší rozbor a následné testování s využitím vytvořeného simulátoru. Autor například předpokládá fixní integrační čas, který sice může odpovídat běžné situaci, ale v praxi se bude měnit. Lze například záměrně využít delší integrační časy, které umožní zkvalitnit detekci, byť s omezením dalších parametrů systému (rychlost cíle), ale to by právě měl umožnit vizualizovat simulátor systému. Výkonová bilance systému je kalkulována na základě parametrů přijímače komerčně dostupného zařízení, což nepovažuji za korektní (lze například použít kvalitnější přijímač vyvinutý na míru dané aplikaci - opět vhodné nastavit jako parametr simulace). Autorem odhadnutý dosah radaru (tabulka 3.4) se liší od předpokladů uvedených v dostupné literatuře, což autor sám zmiňuje, bohužel už se ale nezabývá zdůvodněním tohoto rozdílu. Vzhledem k nedostatečnému popisu simulátoru v samotné práci jsou zdrojové kódy pro Matlab komentovány jen spoře a není tak snadné zjistit, jak je možné nastavit některé parametry. Zadávání a modifikace parametrů simulace je navíc provedena nekoncepčně, nelze jednoduše provádět parametrické nebo sekvenční simulace (např. simulace několika po sobě jdoucích integračních intervalů s pohybujícím se cílem). Výsledky simulace jsou zobrazeny pouze v grafech (CAF), ze kterých je pro méně zkušeného uživatele prakticky nemožné extrahovat výsledky. Postrádám objektivní metriku pro určení úspěšné detekce cíle pro daný simulovaný scénář - tedy v podstatě použití vhodného detektoru a vyhodnocení správnosti detekce. Autor se vůbec nevěnuje problematice odstranění clutteru, což je základní operace, kterou je nutné před detekcí provádět. Ve výsledných grafech CAF je tak clutter dominantní prvek, který může zcela zastínit detekovatelné odrazy od užitečných cílů. Výsledky simulace proto nepovažuji za relevantní. Rozdělení simulátorů na dva samostatné (tzv. normovaný a výkonový) nepovažuji za účelné, v praxi je nutné uvažovat ono "velké množství parametrů" (autor uvádí 8, v praxi jich bude určitě více). Vytvořený simulátor navíc neumožňuje pracovat se standardem WiMAX, ani s reálnými (ne jen syntetickými) signály, což vzhledem k požadavkům zadání považuji za problematické.
eVSKP id 102233